Kolo času se otáčí a příprava Amazonu na Pána prstenů dala fanouškům naději
Na Štědrý den byla na Amazon Prime Video odvysílána závěrečná epizoda první série Kola času. Adaptace jednoho z největších a nejpopulárnějších fantasy cyklů má řadu chyb, přesto jde o nejlepší letošní fantasy seriál.
Kolo času amerického spisovatele Roberta Jordana (1948–2007) má pověst jednoho z největších a nejpopulárnějších fantasy cyklů vůbec. Oprávněně. První díl, Oko světa, vyšel roku 1990 a do své smrti autor stihl napsat dalších deset knih. O dokončení ságy se poté dalšími třemi tituly – založenými na Jordanových podrobných poznámkách (dva roky je připravoval pro případ, že by se jeho nemoc tragicky zhoršila, což se bohužel stalo) – zasloužil v letech 2009–2013 Brandon Sanderson. K sérii patří i prequel Nové jaro (z roku 2004).
Jordanova fantasy napomohla svému žánru vystoupit z Tolkienova stínu a otevřela, spolu s knihami Tada Williamse, dveře moderní podobě epických ság, jak je později prezentovali George R. R. Martin, Steven Erikson nebo již zmíněný Brandon Sanderson. A přestože se Jordan často odkazoval na Tolkiena a jeho přístup k tvorbě fikčního světa, do Kola času zakomponoval i prvky Duny či vlastní oblibu nikoliv ve středověké, nýbrž v novověké historii.
Sága mnoha věků
Kolo času vypráví o světě, jemuž dominuje představa cyklického běhu věků, během něhož se opakovaně pokouší osvobodit Temný, jenž manifestuje veškeré zlo. V takzvaném věku legend byl uvržen do vězení v Šajol Ghúlu, ovšem za cenu toho, že všichni muži, kteří mohou používat magii, neboli takzvaně usměrňovat jedinou sílu, zešíleli a rozbili svět. Po více než třech tisíciletích zůstaly jen legendy a strach, neboť ten, kdo vedl poslední útok na Temného a nesl jméno Drak, se má znovu narodit a buď probouzejícího se Temného opět porazit, anebo se k němu přidat. Situaci chtějí kontrolovat ženy ze sesterstva Aes Sedai, které reprezentují druhou polovinu jediné síly – jejich polovina totiž zůstala čistá. Své mužské kolegy loví, kontrolují politiku států, snaží se podrývat plány Temného. Zároveň však politikaří mezi sebou. Mimochodem, jedním z věků může být i naše současnost, přiznanou spojnicí je například emblém značky Mercedes, kterého si hrdinové v jedné z knih všimnou.
O filmové či seriálové adaptaci se mluvilo od počátku tisíciletí, ovšem jediným výsledkem byl obskurní dvaadvacetiminutový film Winter Dragon z roku 2015. Vznikl v podstatě jen proto, aby si produkční společnost Red Eagle Entertainment udržela práva. Protože o projektu nebyla informována Harriet McDougal, vdova po Robertu Jordanovi, následovala řada vzájemných žalob. Výsledkem nakonec bylo oznámení společnosti Amazon, že projekt přebírá ona a showrunner Rafe Judkins (předtím například spolupracoval na seriálu Agenti S.H.I.E.L.D.). První série přitom Kola času přichází v době, kdy není nahlížena coby pokus o další Hru o trůny, jako tomu bylo například u Zaklínače produkovaného Netflixem, nýbrž jako zkušební projekt, nakolik obstojí Amazon v megalomanském pokusu natočit seriálového Pána prstenů (respektive seriál zasazený do Druhého věku Tolkienovy Středozemě). Což je vůči Kolu času a jeho obří fanouškovské základně možná nespravedlivé, ale v podstatě logické. A především to znamená, že si tvůrci (a snad i diváci) uvědomují, že před sebou nemají další Hru o trůny, nýbrž fantasy zcela jiného typu. A to nejenom v tom, že jde o cyklus ukončený.
Teaser k seriálu, zdroj: Youtube Plačte pro Manetheren
Při pohledu na Hru o trůny je možné konstatovat, že její tvůrci měli v mnohém ulehčenou práci. S trochou nadsázky šlo zavřít libovolné postavy do místnosti vybavené jen stolem a židlí, nechat je mluvit a něco zajímavého už se prostě stalo; třeba někdo vystrčí děcko z okna, nebo vypukne brutální sex. George R. R. Martin coby výborný povídkář a zkušený scenárista dokázal vybudovat na miniaturním prostoru napětí, a především měl vždy skvělé, mnohoznačné postavy. Naopak Jordan nepatřil k nejlepším stylistům své generace, jeho texty jsou oproti Martinovým těžkopádnější a postavy mnohem více založené na typizaci až stereotypech. Jordanova síla je jinde – v až maniakálně podrobně budovaném světě, jeho mytologii a historii.
Klíčová scéna Oka světa, prvního dílu Jordanovy ságy, se odehraje poté, co na malou vesnici ve Dvouříčí (jakási Jordanova varianta na Tolkienův Kraj, ovšem bez hobitů, zato s ovčáky a lučištníky a pochopitelně pěstiteli tabáku) zaútočí horda monster zvaných trolloci. Lidé přežijí především díky přítomnosti Moirain, jedné z Aes Sedai. Namísto vděku se jí však dostane urážek a obvinění, že to ona do klidného Dvouříčí přinesla smrt. Moirain následně v až divadelně pojaté scéně vystoupí před přeživšími a odvypráví jim dva tisíce let starou historii jejich kraje a jich samých.
Kdysi se na místě Dvouříčí rozkládal Manetheren, Horský domov. Mocné království, jež bylo trnem v patě Temného. Ten proti němu vypravil vojsko čarodějů, zrádců lidstva a nejrůznějších bestií. Král Manetherenu vyslal posly se žádostí o pomoc k sousedům a sám s vojskem bránil přechody přes hraniční řeku. Měli být okamžitě přemoženi šílenou přesilou, ale museli vydržet tři dny, aby spojenci měli čas dorazit. Vydrželi déle. Deset dní. Ovšem nikdo na pomoc nepřišel. Nakonec padli všichni. Manetheren byl zničen a zapomenut. Ani z mocného vojska Temného nepřežil nikdo. „Plačte pro Manetheren,“ zakončí Moirain své vyprávění, „plačte pro to, co bylo ztraceno.“
Jinými slovy, Kolo času je fantasy z dob, kdy se žánr ještě nestyděl za patos a dokázal s ním pracovat. Tvůrce seriálu Rafe Judkins si je toho vědom. A právě jeho verze Pádu Manetherenu je pro seriál klíčová. Objeví se v druhé epizodě. Hrdinové již opustili Dvouříčí a aby zahnali strach, začnou zpívat starou píseň o ztrátě domova. Jeden z nich přizná, že vlastně netuší, o čem přesně píseň je, kdo jsou lidé, o nichž vypráví. Moirain jim odpoví, že právě o Manetherenu. Několik minut trvající scéna zachycuje jen klidnou jízdu na koních doprovázenou Moiraininým vyprávěním. Emoce jsou obsaženy v tónu a zabarvení jejího hlasu, v drobných změnách výrazů jejích společníků, když jim dochází, jaké jsou jejich kořeny.
Ano, první epizody vypadají v mnoha ohledech – především pokaždé když se sejdou víc jak tři postavy a mají předstírat akci – až jako televizní inscenace České televize, rozhodně na jako jeden z nejepičtějších příběhů historie. Právě podobnými scénami si však Kolo času získává své diváky.
Křížem krážem širým světem
Oproti zmíněné Hře o trůny je mnohem větší důraz rovněž kladen na budování světa a jeho souvislostí. Amazon proto investoval i do série krátkých animovaných filmů Wheel of Time Origins, které tvoří bonusový materiál k jednotlivým epizodám a mapují klíčové okamžiky Jordanova světa v až expresionistickém podání. Každá z osmi epizod první řady zároveň musí představit alespoň jedno zásadní nové prostředí, protože Kolo času je výrazně „putovací“ fantasy. I proto ze začátku seriál působí navzdory vysokému rozpočtu (údajně 80 milionů dolarů) poměrně lacině a jednoduše. A to došlo k radikálnímu překopání knižního itineráře – takže například Caemlyn, hlavní město Andoru, jsme ještě neměli šanci navštívit (a proto se v seriálu dosud neobjevilo několik důležitých postav spojených právě s touto lokací).
Tvůrci také mnohem více sázejí na exteriéry, které byly z velké části natáčeny v České republice (kde Amazon vybudoval obsáhlá Jordans Studios) a ve Slovinsku. Jen postupně přidávají spektakulární fantaskní města a místa, aby pak v posledních dvou epizodách konečně rozpočet zužitkovaly beze zbytku v náležitě epickém finále. Mimochodem, české prostředí dává některým lokacím originální atmosféru. Například interiér podle indických vlivů vystavěného města Shadar Logothu, dávno opuštěného a ovládaného podivnou silou zhmotněné nenávisti a paranoie, se natáčel v kostele svatého Václava ve Výsluní – tedy na místě, které mohou čeští diváci znát ze Zapomenutého světla nebo z Roku ďábla. Zároveň jsou i dialogy pouze částečně věnované charakterizaci vztahů mezi postavami a ve větší míře divákům poskytující doplňující informace – například o „cestě listu“, pacifistické životní filozofii, která má v pozdějších dílech předlohy zásadní roli.
Ve výsledku je tedy poměrně složité „do postav“ proniknout. Skutečně bohatý charakter má jen Moirain ztvárněná Rosamund Pike. Od začátku má svá tajemství, ale i jasné výzvy a okamžiky obětování sebe sama. Hlavní hrdinové předlohy, tedy mladí lidé z Dvouříčí, dokáží obstát sami za sebe až ve zmíněných posledních dvou epizodách. Do té doby si pozornost často získávají v závislosti na tom, jakými místy jsou nám průvodci.
Věk minulý, věk budoucí
Kolo času prostě musí funkčně představit svět budovaný po více jak čtvrt století na ploše patnácti knih. A relativně se mu to daří. Jakkoliv bylo třeba zjednodušit propracovaný systém Jordanovy magie, spojit některé postavy do jedné, vyškrtnout řadu vedlejších zápletek a například finální konfrontaci v Oku světa pojmout komorněji – protože pro důsledně knižní podobu by opět bylo třeba dodat scény pro vysvětlení řady dalších postav a motivů. To se samozřejmě nemusí líbit těm členům fandomu, kteří příběhem žijí od devadesátých let, mají jej načtený skrz naskrz a odmítají cokoliv, co není v kánonu. Tak například ve čtvrté epizodě seriálu zaútočí na dvě postavy zaútočí mizelec. To je bytost bez očí, používaná coby velitel trolločích bestií, ale také někdo, kdo se dokáže skrývat ve stínech a jehož plášť se nikdy nehýbe. Ovšem na jedné facebookové stránce věnované seriálu se objevilo konstatování, že ve scéně (trvající zhruba vteřinu a půl!) se mizelcův plášť hýbe. A že Judkins zničil Jordanův svět a sen fanoušků. To pisatel samozřejmě psal jako nadsázku, ovšem spousta dalších odsudků podobného rázu je míněna zcela vážně.
Pro lidi, kteří nejsou do světa Kola času ponořeni tak hluboce jako tvrdé fanouškovské jádro, jsou tyto debaty možná ještě zajímavější než samotný seriál či jeho předloha. Například Alison Flood v článku pro The Guardian polemizuje s představou, nakolik je Kolo času vstřícné a otevřené ženám a jejich perspektivě. V kontextu osmdesátkové a devadesátkové fantasy je to ryze moderní dílo, přesto neměla Flood problém vystavět svůj článek na tom, jak často jsou ženy v Kole času nahlíženy skrze poprsí, tahání se za cop, sklony k hysterii a podobně. Jenže u Jordana často běží o jakýsi running joke, který má stejně klišovitou obdobu u mužských postav. Můžeme ovšem narazit i na články, které připomínají, jak velmi byla fantasy ještě donedávna nahlížena jako čistě bílý žánr. Což je věc, kterou se Judkins a jeho tým snaží programově změnit a odvolávají se přitom právě na zmíněné rozbití světa, při němž došlo k naprostému pomíchání přeživších a nelze očekávat, že by se nyní kdekoliv vyskytovalo rasově homogenní obyvatelstvo.
Vůbec řada změn, k nimž v seriálu došlo, vychází z Judkinsova čtení předlohy a jejího domýšlení současnou optikou. Někdy je v tom úspěšnější, jindy selhává. Oproti například adaptaci Sapkowského Zaklínače na Netflixu je však pokaždé jasné, že změny vycházejí nejen z formální znalosti zdrojového kódu. Jeden příklad za všechny: hrdinové a hrdinky z Dvouříčí jsou v seriálu o něco starší než v knize. Důvodem byla snaha vyvarovat se toho, že by Kolo času bylo vnímáno další generická young adult.
Judkinsova adaptace Kola času vzbudila velké emoce. Řadu fanoušků seriál znechutil, řadu nadchl. Nemá však smysl kritizovat jeho věrnost, maximálně spíš scenáristické kvality. Je zřetelné, že s přibývajícími epizodami se seriál zlepšuje. Což vlastně odpovídá i Jordanově originálu, neboť i u něj platí, že první kniha byla spíše osaháváním terénu. To nejlepší přišlo od druhého dílu dál. Staří i noví fanoušci tak mohou k druhé sérii, která se připravuje, hledět s optimismem. Jen je třeba mít na paměti, že to nebude stejné Kolo času jako to knižní. Ale to je v pořádku, protože kolo času nemá počátek ani konec a jednotlivé otáčky přinášejí nové verze starých příběhů…
Kolo času / The Wheel of Time (USA, 2021, 8 epizod, celková stopáž 7 hodin 49 minut)
Tvůrce: Rafe Judkins, scénář: Rafe Judkins, Amanda Kate Shuman, Dave Hill, Michael Clarkson, Paul Clarkson, Celine Song režie: Uta Briesewitz, Salli Richardson-Whitfield, Wayne Yip, Ciaran Donnelly, kamera: David Moxness, David Luther, hudba: Lorne Balfe, střih: Chris Barwell, Joe Sawyer Hrají: Rosamund Pike, Daniel Henney, Madeleine Madden, Michael McElhatton, Zoe Robins, Marcus Rutherford, Josha Stradowski, Daryl McCormack a další.
