Fotoreportáž: Oblečení z kořínků, nábytek z pytlů. Jak to vypadá v barcelonské „bio laboratoři“?
Kořínky obilovin, výtažek z řasy agar, který možná používáte v kuchyni, staré jutové pytle nebo podhoubí hub. Vezmeme vás na místo, kde věří, že právě takové materiály jsou budoucností módy a designu.
„Původně jsem chtěla pěstovat microgreens, jejich kořínky využít na oblečení a zbytek sníst. Od toho jsem nakonec upustila,“ vysvětluje designérka Barbara Rakovská, když otevírá dveře barcelonského Fab Labu. Po studiu designu na Fakultě architektury ČVUT v Praze, kde se věnovala využití mycelií (podhoubí) při výrobě akustických panelů, se přesunula do katalánské metropole, aby možnosti biomateriálů prozkoumala více do hloubky během šestiměsíčního postgraduálního studia Fabricademy ve zdejším Fab Labu. Tentokrát se zaměřila ještě na mnohem extravagantnější projekt: inspirovaná slovenským folklorem, rozhodla se vytvořit slavnostní kroj výhradně z přírodních materiálů.
Slavnostní kroj výhradně z přírodních materiálů, foto: FabLab Barcelona
Ozdobný vzorek, jenž oděvu vtiskuje podobu, vznikl z kořínků ječmenu, pšenice a různých travin. Barbara je nechala prorůstat formami vyrobenými na 3D tiskárně – rovněž pro tvary těchto forem byla inspirací příroda, například „anatomie“ pšenice. Zatímco se kořínky formovaly do požadovaných tvarů, rostlinka začala prorůstat textilií, která původně měla sloužit k oddělení kořínků od substrátu. Nakonec se však Barbara rozhodla, že i tato textilie, stejně jako všechno, co z ní vyrostlo, zůstane součástí oděvu. Na těle tím pádem člověk nemá textil, nýbrž trávu, kořínky a ovčí vlnu. „Vytvořila jsem i jeden oděv inspirovaný tradičním vlněným pláštěm z jižního Slovenska. Ten už tak extravagantní není, nemáš na sobě žádnou trávu, nic z něj nepadá… Sice to nemůžeš vyprat, jinak to ale přežije vše,“ směje se Barbara.
Program Fabricademy zaštiťuje mimo jiné FabLab, výzkumné a vzdělávací centrum, které sídlí v bývalé továrně, foto: ČT art – Kateřina Zemanová Právě tomu, aby se tento materiál z kořínků dal brát i jinak než „jen“ jako umělecký projekt, se chce Rakovská věnovat v dalším výzkumu. Zaměří se na vývoj ochranných nátěrů, díky nimž by kořínky získaly voděodolné vlastnosti. „Myslím, že by to pak mohlo fungovat jako součást oděvu, coby doplněk jiného materiálu, například vlny. Nebo zkrátka jako šperk,“ upřesňuje designérka. Největší překážkou pro Barbaru byla právě vlhkost, v níž se daří plísním. Rostliny zkoušela pěstovat i bez půdy, ve vodě (toto pěstování je známé jako hydroponie). Díky tomu byly sice kořínky mnohem čistší, než když je pěstovala v hlíně, zato však semínka mnohem více plesnivěla.
Jsme teprve na začátku
Ke „spolupráci s přírodou“ Barbaru nadchly zejména práce německé umělkyně žijící v Amsterdamu Diany Scherer a britské umělkyně Zeny Holloway. Obě podobným způsobem vytvářejí nejenom oblečení, ale i sochy; Diana navíc obrazy a „tapisérie“, Zena zase kořínkové lampy. Využití podobných biomateriálů v běžné produkci je však teprve na začátku.
Změna musí podle designérky a pedagožky Fabricademy Petry Garajové začít už na vysokých školách. „Když jsem byla na stáži v ateliéru módy, nikdo vztah mezi oděvem a materiálem nerozebíral, nikdo neřešil, jestli je příjemné ho nosit, jestli se dá vůbec rozložit… Bylo to prostě o tom, že jsme museli vytvořit jarní a letní kolekci,“ vzpomíná. Tuto zaběhlou praxi se program Fabricademy snaží pozměnit. Ještě před tím, než studenti a studentky začnou pracovat na svých projektech, projdou intenzivními tříměsíčními workshopy, kde si vyzkouší, jak jednotlivé biomateriály vyrobit, jak je obarvit, jak tisknout na 3D tiskárně a pracovat s hydraulickými lisy nebo jak zhotovit takzvané wearables, tedy elektroniku, co jde nosit…
Program Fabricademy zaštiťuje mimo jiné FabLab, výzkumné a vzdělávací centrum, které sídlí v bývalé továrně, foto: ČT art – Kateřina Zemanová Možností, jak nabyté poznatky uplatnit, zatím není mnoho, ale Petra Garajová věří, že biomateriály jsou budoucností módy a designu. „Někteří studenti skončí s materiálovým výzkumem a hledají, jak vyrobený materiál uplatnit nebo zvětšit jeho produkci. Jiní, stejně jako já, se začnou věnovat výzkumu a učit. A další pracují pro různé velké společnosti, například Nike a Adidas, které se snaží udržitelné materiály zapojit i do běžné produkce,“ vypočítává možnosti uplatnění.
Jedním z projektů, který má k výrobě ve větším měřítku již nakročeno, jsou multifunkční desky vyrobené z jutových pytlů slovinské designérky Juliji Karas. Pytle, v nichž se transportují kávová zrna, čokoládové boby nebo rýže, se často poškodí, takže dál nemohou plnit svou funkci a vyhodí se. Juliju proto napadlo, že by se z jejich vláken dalo vyrobit něco nového. Vytvořila jednoduché jutové desky, ze kterých se dá sestavit nábytek, ale použít je lze i jako obložení zdí. Jutová vlákna mají totiž skvělé izolační vlastnosti. „Chtěla jsem vytvořit dostupnou a udržitelnou alternativu k deskám, jako je například překližka.“
Slovinská designérka Julija Karas vymyslela multifunkční desky vyrobené z jutových pytlů, foto: ČT art – Kateřina Zemanová
Použitý jutový pytel nejprve trhačkou rozebrala na jednotlivá vlákna, některá z nich nabarvila a pomocí hydraulického lisu je za vlhka stlačovala do požadovaných tvarů. „Nejtěžší byl proces zvětšování. Vyrobit malý vzorek nebylo zas tak složité, náročnější bylo zvětšit ho do desky požadovaných rozměrů. Všechno jsem dělala ručně, takže jsem v jednu chvíli měla pět kilo mokré směsi, kterou jsem zpracovávala v podstatě jako těsto,“ vysvětluje Julija. Ovšem nejtěžší krok ji možná teprve čeká – dostala nabídku od několika společností obchodujících s kávou, které by si jejími deskami z jutových pytlů chtěly vyzdobit interiéry svých prodejen. „Je to pro ně atraktivní, protože budou moci říci: Koukněte, to jsou naše pytle od kafe!“ S takovou nabídkou však přichází další výzva: Julija musí sehnat finance, aby mohla desky začít vyrábět ve větším měřítku.
Slovinská designérka Julija Karas vymyslela multifunkční desky vyrobené z jutových pytlů, foto: ČT art – Kateřina Zemanová Ne všechno bio je udržitelné
Julijiny desky nejsou voděodolné. Ve vnitřních prostorech se stabilním klimatem sice pravděpodobně vydrží i roky, jakmile by je však člověk vystavil přírodním podmínkám, degradují. Ovšem i díky tomu je jejich recyklace snadná. Julija do desek navíc přidala i semínka nejrůznějších plodin. „Až je vrátíme přírodě, může z nich i něco vyrůst. Vznikne taková platforma pro další růst,“ směje se.
Multifunkční desky vyrobené z jutových pytlů slovinské designérky Juliji Karas, foto: FabLab Barcelona Petra Garajová však střízlivě poznamenává: „Ne všechno, co se vyrábí z bio materiálů, je udržitelné tak, jak bychom si představovali.“ Například výše zmíněná Barbara sice může svůj vyrobený folklorní oděv z kořínků celý v podstatě zakopat do země, jenže i na jeho výrobu se využily plasty, spotřebovala se elektřina i voda. „Nicméně ekologická stopa je menší než u materiálu založeného například na polyesteru,“ vysvětluje Garajová. „Vážně si umím představit, že ani u šatů by nemuselo trvat dvě stě let, než se rozloží. Možná jsme si až moc zvykli na to, že nosíme oblečení, které toho hodně vydrží. Ale umět věci navracet přírodě, to je teprve umění!“
