Galerista Aleš Seifert: Respirátor FFP2 je v ceně vstupenky
Jednou z tuzemských výstavních událostí může být výstava Malevič –Rodčenko – Kandinskij a ruská avantgarda. Byla otevřena 6. května v prostorách Zámecké jízdárny v Hluboké nad Vltavou. Díla ruské avantgardy z let 1910–1920 budou v tak velkém rozsahu a kvalitě představena v České republice vůbec poprvé.
„Unikátní kolekce pochází ze sbírky Muzea umění v Jekatěrinburgu. Mezi zastoupenými autory jsou Kazimir Malevič, Vasilij Kandinskij, Alexandr Rodčenko, Natalia Gončarová nebo Michail Larionov. Sbírka vznikla začátkem dvacátých let minulého století, kdy každý autor vybral své typické dílo a věnoval jej do vznikající kolekce, kterou jako dar od státu dostalo město. Naštěstí byla tato díla uchráněna před pozdějším ideologickým i komerčním tlakem,“ přibližuje tento výstavní majstrštyk Aleš Seifert, který vede Alšovu jihočeskou galerii (AJG) spravující právě i Zámeckou jízdárnu v Hluboké nad Vltavou. Výstava Malevič –Rodčenko – Kandinskij a ruská avantgarda byla otevřena po ročním čekání. Následující otázky se zajímají o to, jak jihočeská instituce ono „čekání“ přežila, jak se do její činnosti promítla pandemická doba.
Pohled výstavy Malevič –Rodčenko – Kandinskij a ruská avantgarda, kterou lze zhlédnout do 1. srpna 2021, foto: Chilli Production Jak fungovala vaše galerie v době nouzového stavu, kdy byly její dveře zavřeny pro návštěvníky? Co pro vás bylo v souvislosti s tímto stavem zatím nejtěžší?
Využili jsme to jako příležitost k práci, kterou obvykle není možné systematicky udělat za běžného provozu, kdy průběžně připravujeme výstavy, řešíme zápůjčky výtvarných děl a podobně. Především mám na mysli digitalizaci. Celou sbírku grafiky už jsme měli digitalizovanou, ale na obrazy se dostalo až nyní. Probíhalo to tak, že jsme měli na necelé tři týdny pronajatý velkoformátový skener, který jsme si mohli rozložit na Hluboké ve stálé expozici – jinam bychom se s tím ani nevešli. Každý den jsme dvanáct hodin skenovali plátna do velikosti 90 x 150 centimetrů – celkem jsme stihli 1277 obrazů čili všechny, které do tohoto rozměru ve sbírce jsou a k nim ještě přibylo tři sta dalších dosud nedigitalizovaných velkoformátových prací na papíře. Museli jsme je předtím vyndat z rámů, a tak jsme je ještě přeměřili a využili této situace k revizi jejich stavu. Výsledný snímek má vysokou kvalitu pro tisk i pro odborné účely.
Jaká je podle vás nejdůležitější úloha galerie po skončení nouzového stavu, respektive po znovuotevření? Budete zkušenost s pandemií nějak reflektovat?
Zkušenosti z pandemie určitě velmi záhy vstoupí do provozu institucí. Ať už je to hojně využívaná forma home office či práce v online prostoru. Na druhou stranu, stále jsme kamenné instituce, které nesou ukotvení v prostoru a čase. A znovu bychom měli našim návštěvníkům, po tak dlouhé odmlce a zásobení digitálními snímky či filmy, dát možnost se znovu setkat s reálným uměním.
Byli jste jako instituce nuceni na pandemii reagovat přizpůsobením výstavního programu, či dokonce personálními změnami?
Změny v programu samozřejmě nastaly. Ať už jen krátkodobé posuny či přeložení výstav v delším horizontu. V rámci personální situace došlo taktéž ke změnám. Zejména se to dotklo kustodních služeb a jejich omezení.
Počítáte s tím, že může opět nastat uzavření galerie?
Je to možné, nicméně s touto variantou pracujeme spíše pro podzimní termín.
Jaká jsou nynější návštěvnická pravidla?
Návštěvníci musí pracovat s rezervačním systémem a s časovými sloty na jednotlivé expozice, u vstupu jim bude měřena teplota, respirátor FFP2 je v ceně vstupenky. Samozřejmostí je dezinfekce a dodržování rozestupů a použití respirátoru v budově.
Během pandemie jste přišli s kampaní Chodit na umění není umění. V krátkých videích, pravidelně zveřejňovaných na sociálních sítích, vypráví známé osobnosti ve vaší expozici, proč považují chození do galerie za důležité. Kampaň měla dobrý ohlas. Kdo je jejím autorem? A považujete sociální média za významnou platformu současné muzeální propagace?
S kampaní #choditnaumenineniumeni jsme přišli koncem dubna 2020 jako s náhradou za nerealizovanou výstavu ruské avantgardy. Těsně před výstavou jsme se sešli společně s Chilli Production a plánovali kampaně pro výstavu z Ruska. Situace s Covidem 19 vše změnila, a tato kampaň jde právě za Chilli Production a jejich návrhem pro realizaci. Musím říct, že dostali velkou svobodu pro práci a zároveň velkou podporu od kolegů. Výsledek vidíme dodnes, máme více než šestnáct dílu s průměrnou sledovaností 200-400 tisíc na jeden díl. Pro instituci našeho typu jsou to fantastická čísla a samozřejmě přivádějí další okruh návštěvníků, jimž chceme ukázat, kým a čím AJG je. A kam se mohou vypravit. V současné době jsou sociální sítě jedním z nejzajímavějších kanálů, takže ano, je to velmi důležitá část muzejní komunikace směrem ven.
Na stránkách Alšovy jihočeské galerie lze rovněž nalézt dobře zpracovaný odkaz s názvem Edukace online. Jak vy osobně vnímáte pandemií vynucený, či posílený přechod do online prostředí?
EDU tým naší galerie tento přechod zvládl skvěle. Ale dopady to má spíše pro naše studenty a návštěvníky. Online prostředí je vhodným doplňkem, ale o to více se EDU tým těší na reálnou práci ve skupinách v našem Ateliéru Alšovka.
Aleš Seifert před vstupem do zámecké jízdárny v Hluboké nad Vltavou, v níž Alšova jihočeská galerie sídlí, foto: AJG
Aleš Seifert (*1977) vede Alšovu jihočeskou galerii od poloviny roku 2012. Před tím působil na pozici ředitele Oblastní galerie Vysočina. Než tam v roce 2005 nastoupil, pracoval čtyři roky na odboru kultury Krajského úřadu Kraje Vysočina. Seifert je absolventem historie a muzeologie, kterou studoval na Slezské univerzitě v Opavě.
