Galeristka Lucie Drdová: Přechod do online podoby v oblasti současného výtvarného umění obecně příliš nefunguje

Galeristka a historička umění Lucie Drdová (*1982) absolvovala Seminář dějin umění na Masarykově univerzitě v Brně a Akademii užitých umění ve Vídni, profesní zkušenost získala v evropských výstavních institucích, jako je Muzeum moderního umění ve Vídni, Galerie Jiří Švestka v Berlíně či Akademie výtvarných umění v Praze. Vlastní galerijní prostor založila v roce 2012. Drdová iniciuje projekty, které mají přivést pozornost k činnosti českých galerií. Vloni stála u zrodu nadačního fondu podporujícího současné umělce a umělkyně.

Galeristka Lucie Drdová, foto: Karin Zadrick

Jaké byly první dopady pandemie, které jste jako galeristka zaznamenala?

Co se týká bezprostřední reakce, bylo to velice rychlé jednání, kdy jsem se snažila minimalizovat ztráty. Během pár dní se zrušily tři výstavy – jedna v Praze a dvě Bruselu – a účast na Art Brussels, tedy akce, které měly proběhnout od poloviny loňského března do konce dubna. Zároveň jsem se zvědavostí sledovala výpovědi kolegů a teoretiků, kteří v našem odvětví pracují desetiletí a zažili mnoho zásadních posunů. Snažila jsem se situaci analyzovat a vyvodit pro sebe řešení. Viděno dnešní perspektivou to bylo období rozvažování, které bylo současně stresující kvůli nutnosti bezprostředně jednat.

Osobně to však vnímám jako přínos. V posledních letech byl totiž sled událostí, výstavní činnosti, účasti na veletrzích, důležitých kooperací s institucemi a publikační činnosti doslova třeskutý. Často mi chyběla jistá katarze či prožití. Oddalovala jsem pro sebe zásadní rozhodnutí do doby „až přijde čas a klid na hlubší a strategickou úvahu, jak a kam dál“. A najednou nebylo kam spěchat a zaklesnuté myšlenky dostaly prostor a především zcela jiný kontext. To, co jsem v sobě nosila delší dobu, se plně projevilo a dokázala jsem to jednoznačně pojmenovat. Myslím tím zásadní důvody, proč potřebuji spolupracovat s umělci, co mě motivuje k podporování jejich tvorby.

Většina veletrhů umění byla od jara minulého roku nucena přejít do online prostředí a vyhlídky na návrat do prostředí reálného jsou nadále nejisté. Jak se stavíte k účasti na online veletrzích umění?

To je široká otázka smyslu veletrhů a jejich proměňujícího se významu vůbec. Do příchodu pandemie byly důležitým „kritériem“ úspěšnosti galerií a postupně tuto dominanci stále více prosazovaly. Ano, vznikly i jiné formáty, kdy se galeristé snažili z této „nadvlády“ vymanit. Nemyslím si však, že by jisté „zmenšení“ objemu bylo na škodu. Zároveň si plně uvědomuji, že zásadním způsobem docházelo k jednání mezi institucemi, galeriemi a privátními sbírkami, což je nenahraditelné.

Přechod do online podoby v oblasti současného umění obecně příliš nefunguje, protože vedle samotné hodnoty uměleckého díla je důležitý institucionální kontext a kontinuální práce s umělci. To se nyní děje primárně jen lokálně či regionálně. Digitální platformy fungují především informativně, ale to nestačí.

V Bruselu, kam jste na veletrh jezdila pravidelně, jste v září 2018 představila i samostatný výstavní prostor. Jak se to s ním má nyní?

V Bruselu jsme jako galerie byli aktivní od roku 2015. Jak jsem zmínila, na loňské jaro jsme do Bruselu plánovali dvě výstavy a účast na veletrhu. Sešlo z toho. Tak jsme alespoň během léta otevřeli výstavu dvou belgických sochařů Sharon Van Overmeiren a Jefa Meyera v Praze. V nynější nepředvídatelné situaci nemáme jasný plán. Ponechávám si svobodu reagovat na situaci. Už nechci organizovat projekty, které by se mohly během pár dní či týdnů opět uzavřít. Nevidím v tom smysl a „moji“ umělci také ne.

Vloni na podzim jste spolu s fundraiserkou Janou Bukvovou založily nadační fond na podporu umělců Luc Art Fund. Přemýšlela jste nad ním, co vím, delší čas a pandemie jeho založení urychlila. Jaké jsou jeho cíle?

Celý svůj dosavadní profesní život spolupracuji s umělci a měla jsem příležitost poznat praxi v několika uměleckých institucích. Nejvlastnější se mi stala galerijní činnost a bezprostřední vzájemné sdílení. Vnímám to jako dar, že se mohu „podílet“ na jejich tvorbě. Když přišla pandemie, rozmýšlela jsem, kde je má „síla“ a jak mohu využít svých zkušeností, když byla galerijní činnost přerušena. Ostatně v posledních dvou letech jsem i tak cítila, že sice galerii nechci opustit, ale potřebuji další rozměr.

Po nástupu pandemie a sledování reakcí jednotlivých zemí a jejich představitelů a institucí jsem si uvědomila, že u nás chybí rychle reagující nadační fond či nadace čistě na podporu tvůrců výtvarného umění. Posláním našeho nadačního fondu je nadčasové i aktuální zároveň: internacionalizace tvorby umělců žijících v České republice při důležitých výstavách či mezinárodních platformách, a podpora realizace nových děl.

V rámci fondu přijímáte finance pouze ze soukromých zdrojů. Nakolik je toto rozhodnutí motivováno ideologicky?

Vznik nadačního fondu je podmíněn uvědoměním si důležitosti podpory kulturních a uměleckých hodnot ve společnosti. Nevidím důvod žádat státní instituce o podporu naší činnosti, když mají svou vlastní agendu.

Nyní přerozdělujete mezi šest umělců prostředky získané z první akce fondu – z prosincové aukce Umělci umělcům. S přispěním J&T banky, která částku pro fond zdvojnásobila, se vybralo přibližně 400 tisíc. Pro koho především jsou tato sociální stipendia určena?

Dobročinná aukce byla entuziastický počin z mé strany. Nadační fond vznikal již řadu měsíců, ale s příchodem druhé vlny pandemie a zásadní nesystematičnosti podpory kultury jsem cítila potřebu upozornit na lichá pravidla a diskvalifikaci výtvarného umění. Logicky měl být náš fond schopný reagovat, ale tak daleko jsme ještě nebyli. Proto jsem se rozhodla oslovit J&T Banku, která je kontinuálně významným podporovatelem současného umění u nás. Celou akci dokázali schválit během pár dní. Pro mě to znamenalo, že jsem během měsíce dokázala iniciovat vzájemnou podporu napříč scénou, ačkoli jsem si byla vědoma, že formát aukce není nejlepší. Byl to však nástroj, jak relativně rychle získat finanční prostředky, přerozdělit je a současně tím upozornit na naléhavost celé situace. Stipendia jsou určena všem aktivním umělcům a umělkyním, do jejichž životní reality a finanční situace výrazně zasáhly pandemické restrikce.

O udělení rozhoduje tříčlenná porota, přičemž jedním z členů je představitel fondu. Kdo jsou zbylí dva členové?

Dokud nebude o stipendiích rozhodnuto, nebudeme jména členů komise zveřejňovat. Jedná se však o teoretika a kurátora současného umění a psycholožku a koučku. Komise posuzuje relevantnost žádosti a splnění kritérií. Následně se bude losovat, kdo z těchto kandidátů se stane držitelem stipendia.

Nedávno vaši Lucie Drdova Gallery převzala Akademie výtvarných umění, která jej bude používat jako výstavní prostor. Jaké důvody vás k tomu vedly?

Vloni v létě jsem přemýšlela, co dál v roce 2021. Měla jsem velké pochyby o tom, jak ve stávajícím prostoru pokračovat dosavadním způsobem ve výstavní činnosti. Realita mi dala bohužel za pravdu. Primární motivací byla svoboda rozhodování a potřeba jednat na základě vlastní intuice. Nezastírám, že bylo pro obě strany výhodné domluvit se na dočasné spolupráci a poskytnutí prostoru. Naše galerie hodlá nadále vykonávat výstavní činnost, ovšem až bude situace příznivá, a to s největší pravděpodobností ve formě krátkodobých událostí v otevřených prostorech či lokalitách, kde bude příjemné setkat se s uměním. Naopak pro studenty AVU je výzvou využít stávající infrastruktury a zapojit se do kontextu regulérní výstavní činnosti s dalšími subjekty na pražském Žižkově.