Glosa: Na korespondenci Němcové herci Geislerová a Orozovič nedostačují

Audioknihou se dnes rozumí – nebo by se rozumět mělo – načtení daného literárního díla v jeho úplnosti. Četba na pokračování, která bývá dramaturgicky promyšleným výběrem z daného díla, a již praktikuje především Český rozhlas, není audioknihou. Stejně jako jí není zvuková dramatizace (a tudíž adaptace) literárního textu. A není jí ani hybrid Božena Němcová: Korespondence 1844-1862, který Supraphon vydal na CD ve formátu MP3 nebo je k zakoupení online.

Nahrávka čítá necelé dvě a půl hodiny mluveného slova a hudebních předělů. Rozdělena je do čtrnácti kapitol. (Škoda, že korektura bookletu a obalu CD nebyla provedena pozorněji, aby v názvu páté kapitoly nezůstala literní chyba.) Každá z kapitol má dvojí „hlas“. Jeden je tvořen informačním textem uvádějícím do dané fáze spisovatelčina života a tvorby; tady se nastiňuje vztahový, sociální, politický či kulturní kontext, v němž dané dopisy vznikaly. Přednes tohoto informačního rámování připadl herci Národního divadla Igoru Orozovičovi. Úryvky z dopisů – halasovsky řečeno – „naší paní Boženy Němcové“ pak čte Aňa Geislerová, jedna ze dvou hereček, které ztělesnily spisovatelku v českotelevizní minisérii Božena.

Nevím, jaké byly tvůrčí ambice scenáristky a režisérky nahrávky Nadi Dvorské. Každopádně výsledek je osvětářský. Coby doplněk k literární výchově ve vyšších ročnících základních škol nebo na školách středních poslouží titul Božena Němcová: Korespondence 1844-1862 spolehlivě, v podstatě běží o čítankový segment. Posluchač dostane nezatěžující, ale nikoliv zvulgarizovanou dávku informací, a Geislerová zprostředkovává stesky, touhy, naděje či bolesti obsažené v úryvcích z korespondence. Vzhledem k osmnáctiletému – a to dramatickému – vývoji, který listy zabírají, se však přednes Geislerové prakticky nemění a je poněkud nepatřičně měšťanský a hladký, někdy skoro v přímém rozporu s obsahem. Bolest zde sídlí ve slovech, v přednesu nikoliv. Úmyslně jsem zatím neviděl Aňu Geislerovou v minisérii Božena, tam je možná zkoušenou ženou věrohodněji, celou svou bytostí, komplexně psychofyzicky, nevím, ale na zvukové nahrávce její hlas zkrátka nedostojí tragiky osobnosti Němcové. A Orozovič se tu nenachází v poloze o nic propracovanější, než bývá běžná četba textů tohoto typu na Českém rozhlase Plus či Vltava.

Booklet i text v nahrávce nakládá se zavedenou floskulí, že Němcová se „narodila o dvě stě let dříve, než měla“, jinými slovy, že silně předběhla svou dobu. Takže narodit se měla vloni a teprve půle jednadvacátého století by na Němcovou byla připravena? To je nesmysl, který neobstojí ani jako nadsázka, protože když pozorněji nasloucháte již jen tomu, co Geislerová interpretuje, vyrozumíte, že Němcová byla ženou své doby, že optikou některých dnešních feminismů byla tradicionalisticky limitovaná. Právě v zápase se svou dobou, která ji drtila, vydávala Němcová ze sebe to nejlepší, co o té době svědčí, a zároveň ji překračuje.

Božena Němcová: Korespondence 1844-1862
Čtou: Aňa Geislerová a Igor Ozorovič. Zvuk, střih, mix, mastering: Ivan Mikota. Sestava, režie a produkce: Naďa Dvorská. Hraje: Pavel Haas Quartet fragmenty ze skladby Bedřicha Smetany Smyčcový kvartet č. 1 e mol z Mého života. Supraphon ve spolupráci s Českou televizí, Praha 2021, celková stopáž 2 hodiny 25 minut.