Glosa: Nadšenectví nestačí. Rozmělnění skvělého odkazu fotografa Gustava Aulehly
Teprve po roce 2000 bylo v zásadě objeveno fotografické dílo Gustava Aulehly (1931–2021), které vznikalo zcela stranou pozornosti především v Krnově, kde autor žil. Dějiny české dokumentární fotografie v něm „získaly“ výjimečného autora. Z nynější výstavy v Leica Gallery Prague to však vůbec není patrné.
Nejprve vešlo Aulehlovo dílo ve známost především zásluhou historika fotografie, pedagoga a fotografa Vladimíra Birguse, který připravil z autorova díla několik výstav a posléze (2009) monografii zahrnující vybrané práce z let 1957–1990. Autor v té době již nefotografoval, neboť – zjednodušeně řečeno – listopadový převrat mu vzal téma a současně umožnil profesní seberealizaci architekta. Birgus představil Aulehlu v základním náčrtu. Jiný průřez fotografovou tvorbou připravil a roku 2020 ve svém nakladatelství PositiF vydal editor, kurátor, pedagog a fotograf Tomáš Pospěch. Jeho výbor z Aulehlova rozsáhlého archivu (asi 65 tisíc negativů!) se v něčem potkává s kolekcí sestavenou Birgusem, v něčem se liší, zejména v akcentaci sociálně, potažmo politicky kritického fotografova pohledu na život v reálném socialismu. Ale není zde účelem obě koncepce detailněji od sebe odlišovat, stačí pro tuhle chvíli říct, že obě knihy jsou profesionální. To se však absolutně nedá říct o přístupu, s nímž se k Aulehlově odkazu postavil Tomáš Edelsberger, který je kurátorem nynější expozice Gustav Aulehla: Dobře utajené fotografie v Leica Gallery Prague.
Edelsberger žije a pracuje jako lékař v Krnově (tedy ve městě, kdo žil a pracoval Aulehla). Založil a provozuje tam galerii moderního umění EDEL-GALLERY; svou činnost zahájila předloni výstavou k Aulehlovým devadesátinám, které tvůrce tenkrát slavil. Aktuální pražská expozice je variací oné krnovské výstavy k jubileu autora. Mecenáš Tomáš Edelsberger se ujal jejího kurátorství a nechtěně tím bohužel demonstruje limity fandovského přístupu.
Už název Dobře utajené fotografie je velmi problematický. Sugeruje dojem objevu, zpřístupnění zcela neznámého díla. Ovšem nejedna fotografie, včetně těch několika dnes již „ikonických“, byla už zastoupena jak ve výběru Birguse, tak Pospěcha. Není to tak, že by Edelsberger složil z Aulehlova archivu zcela novou sestavu. Ta jeho se navíc vyznačuje hned několika spornými rysy. Jedním je špatná technická kvalita zvětšenin. Ty byly dle všeho pořízeny z nepříliš povedených, „přibližných“ skenů, takže snímky jsou neostré a celkově mdlé – stačí porovnat táž konkrétní díla v obou monografiích s tím, co visí na stěnách galerie. Edelsbergerova sestava potlačuje sociální kritičnost Aulehlovy tvorby a posunuje ji směrem k žánrové obrázkovosti. Tomu napomáhají i konkretizující popisky a také řazení snímků do pofiderních tematických linií.
Kdo na Dobře utajené fotografie přichází již obeznámen s autorovou tvorbou, neřekne mu výstava o Gustavu Aulehlovi nic nového; takový návštěvník může být překvapen leda tím, jak se dá tvůrčí odkaz kurátorsky zmatlat. A divákovi, který galerii navštíví s tím, že se o Aulehlovi něco dozví, je poskytnut zavádějící, sotva jen přibližný obraz jeho pozoruhodné dokumentární tvorby. Být z lásky k umění galeristou a mecenášem, jako je tomu u Tomáše Edelsbergera, je bezesporu záslužná věc. Ale kurátorství vyžaduje ještě řadu dalších, totiž koncepčních nároků. Nadšenectví nedostačuje.
Gustav Aulehla: Dobře utajené fotografie
Kurátor Tomáš Edelsberger. Leica Gallery Prague, Školská 28, Praha 1. Výstava trvá do 5. března 2023.
