Ideologové, pragmatici a mladí umělci

O Galerii výtvarných umění v Chebu se ví, že umí uspořádat zajímavý původní výstavní projekt. Jedním z takových je výstava Diplomové práce na Akademii výtvarných umění v Praze 1969–1989. Už proto, že do zpětného zrcátka, přes něž za setrvalé jízdy vpřed pohlížíme na naši nedávnou minulost, vrací obraz výtvarné kultury pozdního socialismu v její vrstevnatosti a problematičnosti. Třicet let od změny politického režimu se totiž ukazuje, že sice máme stále rozsáhlejší představu o tom, co vznikalo mimo státem ustavené a dozorované struktury, ovšem stále zřetelněji se vytrácí představa o oficiální výtvarné kultuře socialistického Československa. K jistému posunu dochází v oblasti sochařských zakázek pro veřejná prostranství, připomeňme jejich dlouhodobé mapování v rámci projektu Vetřelci a volavky.

O Akademii výtvarných umění v Praze té doby je hned zkraje dobré říct, že byla nejstarší z tehdejších tří vysokých uměleckých škol v zemi. Díky svému zaměření i tradici měla AVU lví podíl na formování tehdejší scény. Představit její klima už samo o sobě poskytuje zprávu, která ji samotnou přesahuje. Vystavit diplomové práce je přitom zajímavé proto, že v nich lze sledovat průniky protikladných tendencí: přizpůsobivosti studentů, opatrné snahy předložit vlastní umělecký postoj či výtvarný projev, stejně jako trvání na konzervativních a pochopitelně i politicky nerozporných řešeních ze strany pedagogů; ale lze také sledovat jistou míru tolerance oněch pedagogů k inovacím, k jakémusi „mírnému pokroku v mezích zákona“.

Vladimír Kokolia: Čtyři stojící muži ve vagonu metra, 1980, olej na plátně, 100 × 89 cm. Z chebské výstavy Diplomové práce na Akademii výtvarných umění 1969–1989, repro: GAVU Cheb

Angažovanost, na rozdíl od stalinistických padesátých let, byla chápána méně vyhraněně a student se jí různými způsoby mohl vyhnout. Mezi pedagogy byli jak kovaní ideologové, tak vůči studentům vstřícné osobnosti se spíše pragmatickým vztahem k systému. Ze vzpomínkových textů, které si lze přečíst v katalogu spolu s původními obhajobami a s výňatky z oponentských posudků, nikoliv náhodou vyplývá, k jakým kompromisům se diplomanti uchylovali. Například Petr Nikl si diplomku nechtěl zkomplikovat debatou o své představě umění, tudíž namísto volného souboru vytvořil ilustrace k pohádkám Oscara Wildea a „před komisí mluvil o hledání adekvátní formy k textům“. Na druhé straně lze zmínit Čestmíra Sušku, který svoji sochařskou situaci nejprve obhájil, následně však byl svoji sochu donucen doplnit o postrádané detaily. Učinil to, ale hned po udělení diplomu doplňky zase odstranil.

Petr Nikl: Ilustrace k pohádkám Oskara Wilda, 1987, tužka, pastel, 360 × 380 mm. Z chebské výstavy Diplomové práce na Akademii výtvarných umění 1969–1989, repro: GAVU Cheb

Kurátor výstavy Marcel Fišer podnikl rozsáhlý průzkum, aby shromáždil umělecká díla a dobové dokumenty. Ne vždy to šlo. Například předčasně zemřelého Michala Ranného zastoupil kvaši, ale již nemohl ověřit, zda se jednalo přesně o ty práce, které autor obhajoval. Jiné soubory se dochovaly neúplné, osud některých není známý, a jsou i takové, které zaručeně neexistují. Ty Fišer na výstavě přiblížil alespoň textem. Takto se mu podařilo představit celkem třicet dva autorů a autorek zastupujících období 1969–1975 a 1979–1989. Tříletou cézuru v druhé polovině sedmdesátých let přitom vysvětluje „výpadkem kvality“ souvisejícím s nástupem posluchačů, jejichž povědomí o současném umění již nemodelovalo svobodnější klima šedesátých let, a tak byli odkázáni výhradně na impulzy z nabídky normalizovaných a důkladně prověřených institucí. Zrání výraznějších osobností v následujícím období pak kurátor zdůvodňuje nejen větší přístupností zpráv ze zahraničí (a ke konci také seznámením výtvarníků se zahraničními postmoderními tendencemi skrze domácí teoretiky), ale také zajímavým argumentem o rostoucím věku přijímaných uchazečů. Jelikož bylo obvyklé, že se na AVU hlásili vícekrát, než byli přijati, tak šestileté (případně pětileté) studium mohli završit až okolo třicítky, kdy již leckdo měl pro sebe formulován vyhraněný umělecký program.

Důvod, proč časové pomlce při výběru na chebskou výstavu věnujeme větší pozornost, souvisí i s tím, co expozice nedokáže zprostředkovat. Prezentovány na ní jsou osobnosti, které z dnešního pohledu považujeme za výjimečné. Z valné většiny jde o autory a autorky frekventované a ceněné. Jenže diplomové práce na této výstavě nejsou pouze kvůli tomu, abychom se seznámili s jejich ranými díly – jsou to přece také doklady doby! Doby, jíž se takto podařilo přiblížit na dohled, aby nám opět proklouzla mezi prsty. Kdo navštíví chebskou výstavu, na vlastní oči uvidí, že galerie do vyhrazeného prostoru nemohla vměstnat jediného diplomanta navíc. Avšak důležité limity nejsou, jak je již patrné, ani tak prostorové jako hierarchické.

Pohled do výstavy Diplomové práce na Akademii výtvarných umění 1969–1989, kterou připravila Galerie výtvarného umění v Chebu, foto: GAVU Cheb

Marcel Fišer ve výběru v nejlepší víře upřednostnil „kvalitu“, a to z dnešního pohledu. To je sice legitimní přístup, na druhou stranu však právě taková pozice nedovolí ani vzdáleně rekonstruovat například to, jak „kvalitu“ viděli ve své době na samotné AVU, anebo nahlédnout produkci této vlivné školy v jejím řezu – aby totiž bylo možné přesněji posoudit, zda a čím své vrstevníky, předchůdce a následníky oněch dvaatřicet vyvolených vlastně převyšovalo. Sice tím žádáme něco, čím výstava vůbec nechtěla být, ale stojí to za zdůraznění. Právě kvůli tomu, jak je projekt Diplomové práce na Akademii výtvarných umění 1969–1989 koncipován, si uvědomíme, že při pohledu do zpětného zrcátka povětšinou znovu a znovu vyhledáváme právě a jen to, co již důvěrně známe a na co se můžeme takzvaně spolehnout. Jinak velmi zajímavý chebský počin se v této obecnější perspektivě může jevit a cenit coby zárodek projektu s mnohem větším záběrem, který normalizační výtvarné umění představí jako celek. To se však budeme muset přestat bát, že samotná pozornost k tomuto umění znamená relativizaci hodnot, které chceme vyznávat.

Igor Korpaczewski: Souboj zázraků (z cyklu Praha barokní), 1989, olej na plátně, 120 × 145 cm. Z chebské výstavy Diplomové práce na Akademii výtvarných umění 1969–1989, repro: GAVU Cheb

Diplomové práce na Akademii výtvarných umění 1969–1989 
Kurátor: Marcel Fišer, odborná spolupráce: Zuzana Krišková
Galerie výtvarných umění v Chebu
Výstava potrvá do 1. dubna