Indie-rocková hudebnice Angel Olsen se ukazuje v novém světle

Nemůžu říct, že by mi to bylo líto/ když už se necítím tak špatně/ nemůžu ti říct, že se snažím/ když už se tady není o co snažit, loučí se v úvodní skladbě All The Good Times nového alba pětatřicetiletá americká písničkářka Angel Olsen předtím, než zazní mellotron a žestě. Jako by tím naznačovala, že se její v pořadí šestá deska bude od předchozích v lecčems lišit. Na albu Big Time nenajdeme stopy po autorčině typické drásavé vykořeněnosti. Zdá se, jako kdyby na svým způsobem zábavné a každopádně intimní desce, natočené v duchu amerického country, našla pevnou půdu pod nohama.

Hlavní motivy nahrávky – lásku i hluboký žal – naznačuje už v následující, titulní skladbě Big Time: A já ztrácím a prohrávám, nechala jsem to všechno za sebou/ asi jsem musela prohrávat, abych se ve správný čas dostala sem/ a žiju a miluju a milovala jsem i předtím/ moc tě miluju, miluju tě ještě víc, zpívá do klasické country melodie v refrénu. Dvojsmysl, který vložila do poslední věty, odkazuje na dominantní témata, které se albem vzájemně proplétají. Ono moc tě miluju, miluju tě ještě víc reprezentuje jak vyznání lásky současným partnerům, tak projevy náklonnosti k adoptivní matce, která zemřela krátce před nahráváním alba, jen několik týdnů po smrti adoptivního otce.

„Ztráta rodičů všechno to hezké zdůraznila, posunula do popředí. Koho by zajímaly malichernosti? Cítím se teď mnohem klidnější. Už jsem si zvykla na to, že čím jsme starší, tím jsou věci komplikovanější. Můžu se litovat, anebo se víc smát,” popisovala Olsen změnu redaktorce Rebecce Nicolson v rozhovoru pro britský list The Guardian. Z nejnovější desky plné radosti ze života se nabízí, že si vybrala to druhé.

Obal autorčina letošního alba, repro: Pitchfork

Sakra, o čem, vám to tu vyprávím…

Indie-rocková hudebnice původem z St. Louise v Missouri, proslula zvukovými obrazy plnými frustrace ze života za jakýmsi pomyslným plexisklem. Dlouho se přitom snažila vzepřít folkové nálepce, která jí byla přiřknuta od prvních nahrávek – EP Strange Cacti z roku 2011 a albového debutu Half Way Home (2012). A to přesto, že na desce My Woman (2016) experimentovala třeba s r’n’b a na albu All Mirrors (2019) s velkolepými syntetizátory i bohatou orchestrací. „Nesnášela jsem, když mi říkali ‚country glam‘. Jenže pak jsem se dostala do bodu, kdy mi to bylo úplně jedno. A tak jsem natočila country desku nebo něco na ten způsob,” vysvětlovala v rozhovoru pro server Pitchfork zvuk letošní nahrávky.

Nebyla by to však Olsen, aby se poněkud nevzpírala. Country si hudebnice, která začínala v punkrockové kapele, interpretuje po svém. Country tradičně vypráví archetypální příběhy, kdežto Olsen vypravuje své vlastní. I to pro ni byl posun, dříve se totiž autobiografičnosti vyhýbala. „Když mám mluvit o lásce nebo o tom, jak jsem se zamilovala, jde mi to už mnohem lépe,” říká hudebnice, která je na průzračné nahrávce Big Time v projevování láskyplných citů překvapivě přímočará. „Pořád mě napadá, jestli jsem se úplně nezbláznila, že o tomhle všem vyprávím,” smála se ve zmíněném rozhovoru pro The Guardian.

Proměnou tu prošel i její hlasový výraz: „Deset let jsem chtěla znít jako kapela. Tentokrát jsem si přála, aby moje slova byla dominantní, aby jim bylo dobře rozumět,” zamýšlela se pro Pitchfork. Pracovala na tom společně s producentem Jonathanem Wilsonem. Dodala, že za jistou ukotveností jejího projevu pravděpodobně stojí i to, že pandemii ke své spokojenosti trávila ve svém domově v Asheville v Severní Karolíně obklopená přáteli.

Ve třech letech byla Olsen adoptována pěstounskou rodinou, která se o ni starala již krátce po jejím narození. Ze série snímků k letošní desce Big Time, foto: Angela Ricciardi

Jedním z rysů písní Angel Olsen je jakési skeptické ušklíbání. Na novém albu je v i tomhle patrný posun: Nabývá podoby spikleneckého pomrkávání. Z hlasu je slyšet, že se umělkyně dobře baví. Jakoby ji představa sebe samé – otevřeně se prezentující queer ženy – coby countryové hvězdy nesmírně bavila. Podobný humor najdeme i v aranžérské koncepci písní: Některý nástup žesťů nebo steel kytar u posluchačů může způsobit povytažené obočí či vyvolat smích.

Zmiňovaná lehkost i humor jsou však přece jen překvapivé při vědomí skutečnosti, že materiál pro desku Big Time vznikal už do roku 2017, nadto ne zrovna snadno. Tvůrkyně procházela obdobím osobních turbulencí. Kromě už zmíněné nedávné ztráty adoptivních rodičů, zažila rozpad svého prvního queer vztahu, znovu se zamilovala a prošla coming-outem, jemuž se dlouho vyhýbala. „Říkala jsem si, jo, jsem queer, ale nemusím to nikomu vysvětlovat, prostě mám ráda lidi…” Jenže pak se zamilovala do dlouholeté kamarádky, a rázem to bylo jinak. I když se dvojice záhy rozešla, ten vztah pro Olsen znamenal zlom. Všichni víme, že je těžké/ těžké zůstat navždycky/ teď ti ale říkám/ jestli jsme nebo nejsme spolu/ potřebuji být sama sebou/ už nemůžu žít další lží/ o pocitech, které mám/ nebudu s tebou a nebudu se schovávat,” zpívá ve skladbě Right Now.

Když pak začala randit se Beaux Thibodeaux, identifikující se jako nebinární a trans člověk (proto pro něho používám plurálu a koncovky y*i – pozn. autorky), matce o jejich vztahu řekla po telefonu. „Často mi volala a nechávala vzkazy. Láme mi srdce, že jsem si neudělala víc času, abych s ní mluvila. Často se mě ptala, jestli s někým chodím, nechtěla, abych byla osamělá. Vyhýbala jsem se jí, ale nakonec jsem jí to říct musela. Nevěděla jsem, jak jí vysvětlit, že Beaux jsou nebinární a trans, máma neví, jaký je rozdíl mezi trávou a heroinem. Ale nakonec, i když je nábožensky založená, mi řekla, že hlavně chce, abych byla šťastná. To mi stačilo,” vyprávěla Olsen.

Matčina láska ke country je pak hlavním důvodem, proč si Olsen zvolila pro svou poslední desku právě tenhle žánr. Chtěla vzdát hold své matce. „Byla legrační takovým tím způsobem, kdy jste nikdy nevěděli, co řekne příště, a taky byla trochu dětinská,” vzpomínala na matku v rozhovoru pro Pitchfork. „S její smrtí se budu vyrovnávat do konce života. Poté, co umřela, jsem byla úplně zničená, nemohla jsem psát.” Thibodeaux, jež se podílely*i například na scénáři k seriálu HBO High Maintenance, Olsen nabídly*i, že by spolu mohly*i napsat něco hezkého, třeba o tom, jak se seznámily*i. Hudebnice se nejprve zdráhala. Nakonec spolu napsaly*i text titulního love songu Big Time.

„Myslím, že mámě by se ta deska opravdu líbila,” říká Angel Olsen o album naznačujícím, jakou tíhu znamená mít tajemství. Upřímnost vůči adoptivním rodičům a schopnost s nimi sdílet všechny aspekty svého života umožnila i lépe snášet jejich ztrátu.

P.S.: Angel Olsen je nyní na turné. Momentálně brázdí USA a Kanadu. Na konci září přesune do Evropy. Nejblíže nám bude 4. října (Mnichov), 5. října (Vídeň), 6. října (Varšava) a 7. října (Berlín).