Íránský filmový mistr na výletě ve Španělsku tápe. Všichni to vědí
Íránský mistr společenských dramat Asghar Farhadí se vydal natáčet do Španělska s Penelope Cruz a Javierem Bardemem. Snímek Všichni to vědí, který zahajoval loňský festival v Cannes, nese stopy režisérova rukopisu, jenže stopy poněkud letargicky rozvalené na prosluněných španělských vinicích.
Asghar Farhadí (*1972) je důstojným pokračovatelem tradice íránské umělecké kinematografie, kterou ustanovili tvůrci jako Abbás Kiarostamí, Madžíd Madžídí nebo rodina Makhmalbafů. Farhadíovy filmy jako vrcholný Rozchod Nadera a Simin nebo dosud poslední snímek natočený v Íránu Klient jsou neobyčejně spontánní a přitom precizně promyšlené studie. Partnerská krize, rozvod či zločin bývají ve vzpomenutých Farhadího dílech katalyzátory složitých, mnohovrstevnatých dramat: jakkoli mohou být intimní vztahové problémy složité samy o sobě, v Íránu jsou ještě mnohem složitější. Farhadí pojímá svou vlast coby zemi všudypřítomné opatrnosti, strachu, zamlčování a přetvářek zasahujících do každodenních životů obyčejných lidí. Je to mistr v předvádění nuancí, jimiž íránská diktatura, vtělená do absurdních zákonů a zkorumpovaných úřadů, proniká do všech vrstev každodenního života.
Z tohoto popisu je jasné, že jde o tvůrce mimořádně závislého na prostředí, jež dobře zná. Platí to pro něho – tedy alespoň teoreticky – více než pro estétského Mohsena Makhmalbafa nebo filozoficky založeného Kiarostamího, pro něž by zdánlivě nemělo být takovým problémem přesazení jejich poetik do jiných zemí. Přesto se Farhadímu podařilo „přestěhovat“ svůj filmařský svět do jiné krajiny v mnohém přesvědčivěji než jmenovaným kolegům. Zatímco Makhmalbafovy novinky jako Prezident se utápějí v těžkopádných jinotajích a Kiarostamí má tendenci k překombinovaným konceptům (Věrná kopie, Hra na lásku), Farhadí se pokouší znovu nořit do spletitých problémů všednodennosti, která je neustále bolestně ovlivňována marnou snahou vycházet se svými blízkými a přežít tlak sociálních zákonů a norem.
Ve filmu Všichni to vědí je katalyzátorem únos dívky během svatby v jedné španělské vesnici. Je to zatím nejdramatičtější zápletka, jakou Farhadí použil, a to je pro jeho nový snímek příznačné. Režisér se totiž snaží nahradit detailní obeznámenost s prostředím poněkud přehnanými gesty. Namísto drobnokresby tlačí svůj snímek místy až do polohy kriminálního thrilleru nebo melodramatu. Rovněž jeho kritika sociálních rozdílů ve společnosti, jež stojí v pozadí zločinu, se divákům klade před oči příliš okatě. Všichni to vědí vinou toho působí jako soubor typických znaků Farhadího vyprávění, ale zjednodušených pro méně pozorné diváky.
Ale pořád máme co dělat s mimořádně suverénním filmařem. Farhadí dovede skvěle pracovat s prostorem, jímž se postavy činorodě pohybují a který se stává silným nositelem významu – ať už je to stará kostelní zvonice, jejímiž záběry film začíná, nebo labyrintický prostor vesnice, který postavy opouštějí, ale obloukem se do něj vždy znovu vracejí jako do pasti. Jenže zároveň cítíme, jak se tvůrce nechává okouzlovat povrchem, jak strhává naši pozornost k turisticky malebným scenériím namísto toho, aby odhaloval nenápadné odstíny zvoleného prostředí. Podobně plakátově dokonalí jsou Javier Bardem a Penelope Cruz, herci, kteří jsou sice naprosto profesionální a strhující, ale jejich charisma zároveň bije do očí a zaslepuje vůči subtilnějším detailům.
Párkrát se Farhadímu daří skvěle zapracovat výmluvný detail nebo krátkou repliku, která toho v náznacích prozradí víc než desítky slov. Jeho zpráva o tom, jak bohatí vykořisťují chudé, možná není tak sofistikovaná jako starší pozorování íránské společnosti, ale rozhodně není hloupá nebo banální. Tam, kde si je režisér jistý sám sebou, dělá pořád obdivuhodně kreativní rozhodnutí. Přesto je ze snímku Všichni to vědí znát, že v prostředí, o němž točí, sám trochu tápe a pomáhá si schématy populárních žánrů a vágní společenskou kritičností. Z filmu, který by podle názvu měl být o něčem, o čem všichni vědí, se toho vlastně mnoho nedovíme.
Všichni to vědí (Španělsko, 2018, 132 minut)
Scénář a režie: Asghar Farhadí, kamera: José Luis Alcaine, střih: Hayedeh Safiyari, hudba: Javier Limón. Hrají: Penélope Cruz, Javier Bardem, Ricardo Darín, Eduard Fernández, Bárbara Lennie, Inma Cuesta, Ramon Baera a další. Premiéra: 21. února 2019.