Jak hrát a nezešílet z toho? Tři dny u moře s hvězdou Romy Schneiderovou

poster
Záběr filmu 3 dny v Quiberonu: Charly Hübner jako fotograf Robert Lebeck a Marie Bäumerová coby Romy Schneiderová.
Foto: Film Europe – copyright Peter Hartwig / Rohfilm Factory

Romy Schneiderová (1938–1982) náležela mezi hvězdy evropské kinematografie. K českým divákům pronikala především jako představitelka zralých, v lecčems přecitlivělých žen, vystavených složitostem moderního života, ať již se dotýkaly rodinného zázemí (Docela obyčejný příběh, 1979), vražedných televizních zábav blízké budoucnosti (Smrt v přímém přenosu, 1980) nebo válečných dilemat (Stará puška, 1975). Tvrdívalo se o ní, že postavy ji pohlcují, ba ničí její duši, měla potíže z nich vyklouznout. V osobním životě Schneiderová marně hledala pevnější zakotvení (nejprve po boku Alaina Delona, s nímž hrála v několika filmech – v tuzemských kinech běžel například thriller V plném slunci, 1960).

V tomto duchu pojala Emily Atefová své 3 dny v Quiberonu (její snímek uspěl při rozdávání letošních Německých filmových cen – z deseti nominací jich proměnil sedm, včetně nejcennějších položek). Atefová spolu s německou herečkou Marií Bäumerovou vytvořily studii hýčkané, navenek sebejisté hvězdy, v soukromí rozhárané, zranitelné bytosti, těžce snášející dotírání senzacechtivého tisku. Romy má potřebu zachumlat se pod přikrývku a spát, ale i okázale se družit třeba i s neznámými obdivovateli. Před divákem vyvstává postava osamělé ženy, jež se bojí přijmout zodpovědnost a vystoupit ze zaběhlých pořádků. Ustavičně vyčerpávána psychickým přetlakem, zapaluje si jednu cigaretu od druhé, prolévá se alkoholem, večer polyká prášky na spaní, aby je ráno nahradila něčím na povzbuzení.

Romy Záběr z filmu 3 dny v Quiberonu: Marie Bäumerová coby Romy Schneiderová. Foto: Film Europe – copyright Peter Hartwig / Rohfilm Factory

Zkrátka Emily Atefová (*1973), francouzsko-německá režisérka íránského původu, jež sice má francouzské občanství, ale trvale se usadila v Berlíně, sugestivně evokuje duši psychicky poraněné ženy, která rovněž pendlovala mezi německy mluvícím světem a Francií. Ostatně i ve filmu se oba tyto jazyky (s přidanou angličtinou coby novodobým esperantem) střídají. Kameraman Thomas W. Kiennast vtiskl vyprávění, situovanému do francouzské Bretaně, zklidnělou vizualitu. Ve střídmých záběrech hotelových prostor i opuštěného mořského pobřeží se tu odvíjí příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Dva reportéři německého týdeníku Stern v lezavě chladném předjaří roku 1981 pořídili se Schneiderovou rozsáhlé interview, jedno z posledních, které poskytla. (Natáčelo se i na týchž místech, kde se před bezmála čtyřmi desetiletími odehrával skutečný rozhovor, herečka tam tenkrát pobývala na ozdravné kúře.)  Hovořila v něm o své manipulativní matce, o složitých, ba tragicky končících partnerských vztazích, o pocitu, že se málo věnuje svým dětem, o roztržce s dospívajícím synem, o tíze a nástrahách divácké obliby. Vychází najevo, co Romy nejsilněji trápí: že obecenstvo má sklon ztotožňovat ji s postavami, které hraje. Dlouho jako by zůstávala ve stínu trojdílného rakouského hitu o císařovně Alžbětě přezdívané Sissi (1955–1957), kde se představila coby spontánní a roztomilá dívka vzdorující sešněrovanosti habsburského dvora. Pod Viscontiho vedením pak v Ludvíku Bavorském (1972) ztvárnila tutéž hrdinku již jako stárnoucí a znervóznělou. Když hrála postavy povahově komplikované, obdivovatelé Schneiderové vyčítali, že se „zkazila“, že ničí iluzi nevinnosti, kterou vytvořila postavou Sissi.

3 dny v Quiberonu pojednávají nejen o niterném rozpoložení jedné filmové hvězdy. Svá dilemata tu podstupuje i dvojice novinářů, fotograf Robert Lebeck (1929–2014), letitý přítel Romy, a reportér Michael Jürgse (*1945), který později sepsal knižní monografii této herečky. A dále je tu postava hereččiny fiktivní přítelkyně z dětství Hildy Fritschové, zabraňující Romy ve zbytečném mediálním sebepoškozování. Hilda bez zábran, ba s despektem debatuje s oběma novináři (s Jürgsem především) o jejich profesní odpovědnosti, o etickém rozměru jejich práce, schopna odolat výpadům, že jediný smysl do její existence vnáší přátelství s Romy. Je tu tedy i linie o postupném vznikání interview coby stále osobnějšího dialogu. (Ono původní interview, publikované ve Sternu v dubnu 1981, si lze přečíst ZDE; rozhovor s fotografem Robertem Lebeckem pak ZDE.)

Na 3 dnech v Quiberonu nelze neocenit zdrženlivost. Nesnaží se Romy Schneiderovou skandalizovat ani fanouškovsky hájit, „jen“ chce vystihnout její osobnost. Dlužno doplnit, že 3 dny v Quiberonu nejsou jediným dílem o Schneiderové. Před několika lety vysílala Česká televize hraný snímek Romy (2009) i dokument Láska v Paříži (2009), věnovaný slavným párům, jimž učarovalo město nad Seinou. Vedle osudu některých jiných umělců připomněl několik let trvající milenecký poměr Romy Schneiderové a Alaina Delona.

Schneider plakat
Trailer k filmu 3 dny v Quiberonu, repro: Film Europe , video: YouTube

3 dny v Quiberonu (Německo, Rakousko, Francie 2018, 115 minut)
Scénář a režie:
Emily Atef, kamera: Thomas W.Kiennast, hudba: Christoph Kaiser, Julian Maas. Hrají: Marie Bäumerová (Romy Schneiderová), Birgit Minichmayrová (Hilde Fritschová), Charly Hübner (Robert Lebeck), Robert Gwisdek (Michael Jürgs), Denis Lavant (hospodský básník), Christopher Buchholz (doktor Ferlin).
Premiéra v ČR: 29. listopadu 2018.

Související