Jak se (mi) žije v izolaci: Kamila Zlatušková
Republika a svět zažívají nevídanou situaci. Pro stamiliony lidí nastal nový pořádek. Lidé spojení s kulturou a uměním v tom nejsou výjimkou. Jak nyní vypadá jejich běžný den? Zeptali jsme se producentky, režisérky a ředitelky festivalu Serial Killer Kamily Zlatuškové.
Změnily se zásadně rytmus a skladba vašeho všedního dne?
Přestala jsem jezdit učit do Prahy a pochopitelně se taky zrušily všechny moje zahraniční cesty, kterých bylo kvůli přípravě festivalu hodně. Všechno je pomalejší. Rytmus dne přizpůsobuju synům (5 a 6 let), manžel teď využívá karantény k rekonstrukci jedné své hospody. Pracuju večer a ráno, meetingy a semináře online jsem si přesunula do dvou pravidelných časů ve dvou dnech v týdnu.
S mými divokými dětmi, které teď doslova lezou po zdech (viz foto), se doma až na výjimky přes den pracovat nedá. Respektive pracujeme spolu na jiných „projektech“. Vaříme, zlehka se něco málo učíme a poznáváme, stavíme a taky uklízíme. To kluky hodně baví. Ale třeba máme taky přes skype logopedická cvičení s naší úžasnou paní logopedkou. (viz foto)
Jak jste na tom se vstáváním? Vstáváte dřív či později než obvykle?
Chodím si vždy brzo ráno zaběhat a pracuju, je to tedy víceméně stejné, vstávám okolo 5:30.
V kolik začínáte pracovat a kde? Je těžké přimět se k práci? Stanovila jste si pro práci nějaká pravidla?
Jsem zvyklá pracovat z domu, děti bývají nemocné v jednom kuse, jen teď nemůžou zaskočit babičky a dědečci, takže když se potřebuji na práci a psaní více soustředit, vím, že ji musím dělat večer, respektive v noci až usnou. Nebo hodně brzy ráno, po běhání.
Jak v těchto dnech řešíte jídlo?
Potraviny objednávám přes aplikaci či přes webové stránky, teď se v Brně rozjely i skvělé menší platformy, které prodávají kvalitní potraviny od místních dodavatelů, kteří by jinak zásobovali restaurace. Ale nezapomínám ani na sympatické okolní podniky a čas od času objednávám i hotové jídlo online, abych je podpořila.
Do kolika pracujete odpoledne, dáváte si nějaké limity?
Odpoledne nepracuju, nemá to v tomto uspořádání smysl, chodíme s dětmi do přírody.
Jste při velmi omezené možnosti sociálních kontaktů koncentrovanější na práci, než jste běžně byla?
Paradoxně mám pocit, že jsem svým způsobem sociálně aktivnější než předtím, často teď volám rodině, povídáme si jen tak. To jsem předtím nikdy nedělala, telefon byl pro mě vždycky spíš pracovní a organizační nástroj. A na co jste se ptali s tou koncentrací?
A co večery? Jak je trávíte?
Skoro stejně jako před karanténou. Uklízím bordel po celém dni, naháním děti do koupelny a do pyžama. Nejraději mám, když si uděláme popcorn a vybereme nějakou pohádku, na kterou se společně podíváme v naší obrovské posteli. Máme taky závody ve spaní a manžel většinou vyhraje.
Chodíte spát dříve, či později? Můžete usnout?
Měla jsem ještě minulý týden velmi živé, často nepříjemné sny spojené s karanténou, to už je snad naštěstí pryč. Jinak v noci, když všichni doma usnou, většinou ještě sedím nad pracovními věcmi.
Jak zvládáte karanténu psychicky? Zjistila jste díky ní o sobě něco nového?
Je mi v prvé řadě moc líto všech, na které situace dopadla plnou vahou a mimořádně obdivně koukám na všechny, kteří nezištně a efektivně pomáhají, je to inspirující. Před karanténou bylo v mém profesním životě všechno skvělé, dařilo se mi na všech frontách, měla jsem na konci února za sebou hodinovou prezentaci našeho festivalu Serial Killer na festivalu Berlinale, spoustu senzačních příslibů a možnosti sponzorů, rozjížděla jsem nový velký projekt. Ze dne na den to všechno popadalo jako domeček z karet, protože nikdo neví, co bude dál. Je pořád trochu těžké se z toho všeho otřepat, ale uvědomuju si, že je to všechno jen dočasné. Mám taky kolem sebe bezvadné kolegy a začali jsme to celé promýšlet z úplně jiných úhlů pohledu, což je radost. Jsem teď víc než kdykoliv předtím opravdu moc vděčná za svoje spolupracovníky a mou rodinu a nemám pochybnosti o tom, že to s nimi všechno zvládnu znovu nastartovat a bude to všechno ještě lepší než kdykoliv předtím, protože se navíc budeme víc než dříve radovat i z maličkostí. Třeba že spolu můžeme jít na zahrádku pivo.
Kamila Zlatušková (*1981) vystudovala dramaturgii a scenáristiku na JAMU, žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně a filmová a televizní studia v USA. Zaměřuje hlavně na televizní tvorbu. Je autorkou dokumentárního cyklu Ptáčata, mezi její další filmy patří také snímek o nevidomých fotbalistech Turnaj, který svět neviděl, ten byl roku 2019 oceněn jako nejlepší český sportovní dokument a získal také uznání poroty ve světovém finále sportovních filmů v Miláně. V České televizi pracovala jako dramaturgyně a později kreativní producentka, podílela se na vzniku mnoha snímků, například Show!, K oblakům vzhlížíme, Koza, Počátky, Expremiéři, Ženy SHR nebo cyklu Zlatá mládež. V roce 2018 založila mezinárodní festival seriálové tvorby Serial Killer, který zároveň řídí. Vyučuje na Katedře produkce FAMU. V současné době připravuje knihu o televizním producentovi Čestmíru Kopeckém a jeho tvorbě.
