Jak se (mi) žije v izolaci: Petr Bilík
Republika a svět zažívají nevídanou situaci. Pro stamiliony lidí nastal nový pořádek. Lidé spojení s kulturou a uměním v tom nejsou výjimkou. Jak nyní vypadá jejich běžný den? Zeptali jsme se prorektora Univerzity Palackého v Olomouci a filmového historika Petra Bilíka.
Změnily se zásadně rytmus a skladba vašeho všedního dne?
Poměrně podstatně. Dříve jsem synovi vymýšlel před spaním tři čtyři vtipy, teď musím vyprávět rozsáhlé historky ze studentského života. Jinak se strašně nudí.
Jak jste na tom se vstáváním? Vstáváte dřív či později, než obvykle?
Když máme virtuální porady, vstávám o 12 minut později, tak dlouho mi totiž zabere cesta do kanceláře, kterou tím pádem ušetřím.
V kolik začínáte pracovat a kde? Je těžké přimět se k práci? Stanovil jste si pro práci nějaká pravidla?
Od rána zvoní telefony a drnčí zprávy, sám dělám ostatním totéž, a to pokračuje prakticky bez přestání (krom onoho uspávání syna) do cca 22:11, poté se režim zvolní, ale už pro změnu nevidím písmenka. Takže do jedné ranní simuluji činnost a snažím se najít opravdu podstatné nedodělky a určit, co je nutné stihnout. Pravidlo mám jen jedno: Pokouším se denně hodinu cvičit.
Jak v těchto dnech řešíte jídlo?
„Rád vařim“. Nemáme s tím nejmenší problém, jedině snad, že všichni strávníci přibírají na váze.
Do kolika pracujete odpoledne, dáváte si nějaké limity?
Do mé agendy ve vedení univerzity spadá komunikace a svým způsobem i rozlehlé dobrovolnictví, což je aktuálně čistý krizový management, a proto teď žádné limity nemám. Upřímně mě ale tato práce těší. Jde o kooperaci s lidmi, kteří jsou plně odevzdaní svému nynějšímu poslání a pomoci druhým, navíc nám pod rukama denně vzniká řada užitečných věcí.
Jste při velmi omezené možnosti sociálních kontaktů koncentrovanější na práci, než jste běžně byl?
Naopak. Jsem aktuálně skutečně plně zapojen do koordinace mnoha aktivit, které nesnesou odklad a jsou v režimu permanentní změny. Na naší schopnosti tvořit a směřovat informace závisí několik desítek tisíc univerzitních studentů a zaměstnanců, nemluvě o organické činnosti dobrovolníků.
A co večery? Jak je trávíte?
S počítačem, mobilem a fernetem.
Jak zvládáte karanténu psychicky? Zjistil jste díky ní o sobě něco nového?
Že mi neskutečně chybí volný pohyb a svoboda. Nikam bych se sice nechystal a žádný extrémní akční rádius nemám, ale už jen ta možnost… Chci ven. Hned, jak to půjde, někam určitě zmizím.
Od rána zvoní telefony a drnčí zprávy, sám dělám ostatním totéž…, zdroj: archiv Petra Bilíka
Petr Bilík (*1974) vystudoval na FF UP v Olomouci literární, filmovou a divadelní vědu. Pracoval jako dramaturg literárně-dramatické redakce České televize Brno a jako redaktor literárního měsíčníku Host. Podílel se na vedení a dramaturgii Letní filmové školy, Přehlídky animovaného filmu a Academia Olomouc. Je prorektorem Univerzity Palackého v Olomouci a současně zde vyučuje na Katedře divadelních a filmových studií. Je členem rady České společnosti pro filmová studia. V roce 2011 mu vyšla monografie Ladislav Helge. Cesta za občanským filmem, vloni spolu s Janem Černíkem publikoval monografii Filmař Jaromír Kallista.
