Jedna báseň. Autoři čtou: Jan Kunze

Jde především o dramata milostná, žena se tu objevuje vskutku v množném čísle, přesto je ohniskem „on“, mluvčí básní. Kdo to je? Titulní „monstre charmant“? Rebel, bohém, suverén s „gestem pódiové hvězdy“? Mohlo by to tak vypadat – vždyť ty básně jsou psány natolik přímým a přímočarým jazykem, působí natolik otevřeně, někdy až syrově, a ten, kdo tu mluví, se dívá pohledem, který neuhýbá. Jenže pozor: dívá se tímto zrakem nejen na realitu kolem sebe, na ženy, na vztahy, na své vrstevníky, na takzvaný „náš svět“, nýbrž i na sebe. A najednou se tu odlupuje vrstva za vrstvou: „za oknem tma/ ve tmě nejistota/ nejradši bych si ubalil cigaretu/ hned teď/ nejradši bych se tvářil/ že neexistuju“; anebo: „žoviální a neobyčejně zábavný/ bohatá zásoba triviality/ to uměl“.

Teprve teď to začíná být opravdu zajímavé, teprve teď se dějí věci! Původně jednoduchý obraz se komplikuje – a tím dostává hloubku, plastičnost, uvěřitelnost. Záměrně se vyhýbám slovu „autenticita“, protože s tou je to u Kunzeho složitější. Samozřejmě, že tu je, ovšem není zdaleka prvoplánová, jak by se při povrchnějším čtení asi mohlo zdát. Přesnější je říct, že autor s autenticitou pracuje – podle všeho ví, že je to silná zbraň, která však může ublížit i tomu, kdo ji drží v ruce. Proto šetří slovy, proto situace rozehraje rychle a stručně, na prostoru několika veršů, nebo situace předkládá podobně, jako když trhnete oponou a na jevišti se objeví kompletní scéna: kulisy tam, kde mají být, a postavy už sedí na svých místech, připraveny k akci. Z toho, co se odehraje, něco vyplývá – a konec, jde se.

Tahle ráznost, věcnost a přímost jsou opět pouhou první vrstvou. Stejně důležité, a nakonec snad ještě podstatnější, jsou reflexe, které z toho, co se děje, z toho, „co je vidět“, vyvěrají. Nejsou to zrovna veselé momenty: často po básni zůstává pachuť ne snad přímo beznaděje, ale určité marnosti, chladu, „vyvanutí“, ačkoli sem tam probleskne i „zázrak“ – to slovo se ve sbírce mihne několikrát, jako malá kometa. Je tu vášeň, je tu touha, flirtování, je tu chtění i chvění. Jenže spíš než láska je z toho nakonec samota, někdy i osamělost.

Otázka po smyslu toho, co děláme a proč to děláme, a k čemu to vlastně celé je, zůstává zde implicitní, ale paradoxně může působit tím naléhavěji, že se tu netlačí na pilu a že mluvčí básní bez ustání „hraje“ spíš toho rozevlátého bohéma než nějakého filozofa, který ví všechno nejlíp. Sám hledá, sám tápe, sám chybuje, a pak mu z toho není nic moc. Vidíme, cítíme a prožíváme to s ním, ve světě, který známe. Je možné psát existenciální poezii srozumitelně, civilně, přímočaře? Tahle sbírka je důkazem, že ano.

Jan Kunze: Monstre Charmant. Vydalo nakladatelství Martin Kubík – PERPLEX, Opava 2020, 64 stran, náklad 500 výtisků, doporučená cena 199 korun.

Autorka je básnířka, redaktorka, editorka a literární kritička.

Jan Kunze (*1976), básník, hudebník, dramaturg, kurátor výstav výtvarného umění a organizátor kulturního života. Narodil se v Opavě, maturoval na gymnáziu, na Vysoké školy báňské – Technické univerzitě Ostrava absolvoval obor Ekonomika a řízení podniku. Během studií byl na dvou půlročních pobytech v USA. V letech 2004-2007 působil jako projektový manažer ve firmě Azas Invest s.r.o. zabývající se zahraniční rozvojovou pomocí a zpracováním projektů pro poválečné zóny. V roce 2008 se podílel na vzniku Opavské kulturní organizace p.o. a na rekonstrukci Obecního domu, v němž od téhož roku také působí (a od roku 2013 je zde zástupcem ředitele). Spoluzaložil (2006) knižní nakladatelství Perplex. Je zpěvákem a textařem ve skupinách KOFE-IN a Munroe. Knižně debutoval básnickou sbírkou Hičhaikum (2004). Následovala sbírka Dekadent dezert (2008, o čtyři roky později byla reeditována). Letos k nim tedy přibyla sbírka Monstre Charmant.

Výtvarný doprovod knihy, sazbu, grafickou úpravu a návrh obálky připravil Michal Puhač, repro: ČT art

Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma
Střih a postprodukce: Ondřej Mazura

POZNÁMKA REDAKCE: Rubrika Jedna báseň má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou.