Jedna báseň. Autoři čtou: Radek Malý

Ta nápadná shoda názvů a zaměření nemůže být náhodná. Živočiši či spíše podivuhodné bytosti jsou skutečně předmětem i nejnovější autorovy sbírky. Nejsou to ovšem ti, jejichž popis najdeme v encyklopediích, které budou upomínat na jejich někdejší existenci, nebo dokonce takoví, které můžeme chovat jako domácí mazlíky; toto je zvěř osobní, tu nezahlédnete. Tyto bytosti se nepodobají ničemu známému, mají jen pocit, kterým značkují důležitá místa a mají přivolat „pocit důvěrného ohrožení/ pocit smysluplné prázdnoty“.

Radek Malý téměř jistě nebude prvním autorem básnického bestiáře: personální, individuální mýty a jejich symbolická zvířena jsou pro zbásňování lákavé. Sbírka Atlas bytostí však není katalogem: básní, které by se popisností blížily heslové položce (s údaji o tom, kdy byla bytost poprvé viděna, jaké jsou její míry, latinská jména nebo „komu rozmlouvala svaté přijímání“, způsob jejího rozmnožování, ale také opovrhování), se v knize vyskytuje minimum. V mnohých z textů je třeba bestii či zvířátko hledat, a také nenalézt, některá, ta z kalin, neradno ani pojmenovávat, jiná jsou ilustrována přímo u básně, ale svým surreálným vzhledem (ilustrátorkou sbírky je Helena Wernischová) nemusejí obsahu slov vůbec odpovídat: takové prsaté miminko v hnízdě může a vůbec nemusí být světlucha nenechavá, vltásek pomíjivý nebo houževka nící (Ungewöhnliche Lichtscheuche, Vergängliche Moldauaner, Nickende Zähkraut), případně virbule z jiné básně: každý přece čte, že tu jde o zvuk jejich smyšlených jmen.  Ostatně, je tu taky havraní variace A vrána krákala ta slovesa tak drásavá, abychom si byli jisti.

A když už o zvířatech skrytě i otevřeně procházejících touto knihou, minimálně z jedné třetiny jsou to vlastně lidé, jimž jejich lidskou podstatu nelze uvěřit, kterou docela dobře nemají nebo ji pouze markýrují či naopak maskují: třeba té dívce, co chodí po pražských Královských Vinohradech s liščím ohonem, nebo krásce, jejíž perlový náhrdelník obstaraly sviňuchy-sběračky, a také všem maskám v karnevalovém průvodu, křepčícím stránkami. Zvíře, které „sténalo potichounce tence/ do kapesníku většího než plášť/ on nepřišel“, bude zase dívka, marně čekající na milého. A blázen s plechovým kbelíkem na hlavě, ne tak docela spravedlivý ke všem rostlinám v zahradě: je více „jím“, nebo už je „tím“? „Velmistr nádraží“ a „jurodivá manekýna kontejnerů“ – jsou tito bezdomovci, „šťastní ubožáci“ s „naléhavou nevůní“, zrovna mužem, nebo ženou? A jsou více či méně lidmi než já? Je Královna Matka spíše Královnou, nebo Matkou? Může být kdokoli obojím dohromady? Kocourek, který nese básníkovo dětské jméno „Ráďa“, není náhodou Ráďou? Kdo to na něj volá jeho, lidským jménem?

V takovém reji zvíře podivuhodně zlidští a z člověka se stane cosi divoce nezkrotného, to už tak maska a kostým odedávna zařizují a umožní (čerpač se může maskovat jako romantický šermíř a konečně být či nebýt sám sebou – podle potřeby). „Toliká živých stvoření/ na jednom místě v tomhle městě/ málo pamatují“ končí báseň o maškarním průvodu, abychom si byli jisti, že teprve převlečení za někoho či něco jiného může probouzet ke skutečnému žití. A zvíře dýchá ještě víc, chodí-li po světě se zrcadlem. Co asi vzejde ze setkání stvůry mrkací panny a nestvůry fackovacího panáka, jejichž definiční podoba je pouze slovní, jinak jsou to přece obyčejní lidé?

Staletími ztěžklé významy z desek bestiářů, motivika zrcadlení a reje maškar, erbovní animália a soumračná pohádková zvířena, vyjevující se za nocí letního slunovratu, kdy bdí jen pekaři a vrátní, ryčné bály s měkce a kluzce tančícími páry, zkřivení hrbáčci, recepty na absurdní jídla z novotvarových ingrediencí (ošlejch, pepřice, hrbule), opakovaně vyvolávaná přehlídka smyšlených pověr a symbolika čísel (zejména čísel tři, čtyři, pět: „5 různých způsobů jak si zajistit e-mailový účet“; „4 jezdci do 4 směrů rozjevší se“; „3 všelijaké nápěvy, kterými se přivolává déšť“, třetí nebo také 54. pohlaví, třináctý štrúdl), to vše ožívá v této sbírce Radka Malého. V karnevalu, který je divočejší o to, že až tady básník – už dočista – opouští svou dobře osahanou rýmovanou tvorbu pevných forem. Sbírce-hře o chabých rozdílech mezi lidmi, zvířaty, příšerami, stvůrami a snovými bytostmi – atlasu vzdálenějšího, hůře dostupného lidství, kde je zachycen i dobrý a zlý průzkumník srdeční komory, kde je všecko vratce nejisté („Vážená“, požaduje Výbor sdružení majitelů jednotek, „laskavě nám/ vraťte jistotu!“) – sluší nová nepravidelnost a neuspořádanost.

Německý překlad, zčásti z pera autorova, zčásti překladatelky Julie Miesenböck, působí stejně. Obsahuje i takové slovo jako „Wohnungseigentumsverwaltungskomitee“. Co už jiného tak dobře vyvolá pocit smysluplné prázdnoty, než bestie takových slov.

Radek Malý: Atlas bytostí / Atlas der Wesen und  Geschöpfe. Překlad Radek Malý a Julia Miesenböck. Ilustrace Helena Wernischová. Nakladatelství Pavel Jungmann Archa, Zlín 2020, 104 stran, doporučená cena 239 korun.

Radek Malý v redakci webu ČT art, foto: Josef Chuchma

Radek Malý (*1977) je spisovatel, překladatel a vysokoškolský učitel. Autor několika sbírek poezie a knížek pro děti, dále rozhlasových her, učebnic a odborných publikací. Do češtiny převedl kupříkladu verše Georga Trakla, Ericha Kästnera, Hugo Sonnenscheina, R. M. Rilka, Paula Celana či Stefana Georga. V pražském Národním divadle byl nedávno uveden Goethův Faust v Malého překladu. Spoluautor libreta opery Čarokraj. Je nositelem Ceny Jiřího Ortena za sbírku Vraní zpěvy (2002) a dvou Liter ve výročních knižních cenách Magnesia Litera za sbírku Větrní (Zcestné verše) (2005) a za knihu pro děti Listonoš vítr (2011); za sbírku Malá tma (2008) obdržel Výroční cenu Nadace Český literární fond.

Obálka knihy – autor grafické úpravy František Petrák použil ilustraci Heleny Wernischové, repro: Archa

Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma
Střih a postprodukce: Ondřej Mazura

POZNÁMKA REDAKCE: Rubrika Jedna báseň má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou.