Jedna báseň. Autorky čtou: Anna Gažiová
Intenzita autorčina záměru nám brzy dá zapomenout na pochyby o tom, zda ten či onen verš není už příliš knižní, a jsme plně zaměstnáni interpretací myšlenkových skoků. I to lze říct o básnické prvotině Anny Gažiové nazvané Jak vrabec na šlahounu svlačce.
Přírodní a rustikální motivy ve spojení s knižně stylizovaným jazykem vytvářejí poněkud klamný první dojem z poezie Anny Gažiové. Spadané odkvětky na počátku léta – takové verše se již dávno nepíší a spoléhat se na ně bez ironie či bez jasně signalizované licence je velmi ožehavé. A přitom právě to Gažiová docela bezelstně dělá: oddává se krasopisnosti coby svéráznému jazyku a soustředí se na kompozici, která proti očekávání není sdělná a lineární, nýbrž výrazně improvizační a intelektuálně hravá.
Například v básni Uprostřed května čteme: někde za zdí usychá strom / a vítr vláčí / zbytečky květů / přes cestu, abychom ve druhé strofě byli konfrontováni se zdánlivě nesouvisejícím: jak poznat domy z devatenáctého století? / že mají každé patro jiné / a že jim rozumíme. Naivita první strofy se mění v prostotu, ve verše připravující prostředí a „půdu“ ke čtení tohoto pozoruhodného postřehu. Proč se do devatenáctého století vracet s jasně signalizovaným jazykovým nadhledem, když si to můžeme užít i s pentličkami? Je to jen forma, ne zpráva o tom, jsme-li naivní.
Autorem typografie na obálce je Bohuslav Šír, repro: Dobrý důvod
Anna Gažiová: Jak vrabec na šlahounu svlačce
Dobrý důvod, Nová Říše 2022 (dotisk 2023), 48 stran, doporučená cena 155 korun.
Je to k nevíře, ale od spadaných odkvětků může být jenom krůček k narážce na scénu z Antonioniho filmu Zvětšenina, či ke Kantově Kritice čistého rozumu. Gažiová se nás však nesnaží oslnit svým vzděláním, jen se pokouší mluvit i o věcech, které jej obnášejí. Intenzita autorčina záměru nám brzy dá zapomenout na pochyby o tom, zda ten či onen verš není už příliš knižní a jsme plně zaměstnáni interpretací myšlenkových skoků. Skok je totiž základním výrazovým prostředkem Gažiové, jako by od přírodního k lidskému jinak ani přejít nešlo.
Gažiová má zvláštní sluch, který uplatňuje v lyričtěji laděných verších: prošli jsme vrátky z jívových větví / na rozhled pole pořád ležel sníh / na dohled cesty třísky bříz. Ačkoli zejména lyrické pasáže, či dokonce celé básně lze označit za regres k poetismu, nutí nás jiné pasáže i ten znovu zvážit. Formální návrat ke starším poetikám je možné číst jako typické gesto současné environmentálně laděné poezie, která cítí potřebu kritizovat samu současnost. Snad by se dalo nahlížení do minulosti přirovnat k naději podívat se do dob, kdy ještě existovaly ty živočišné druhy nebo oblasti divoké přírody, které současná civilizace už ztratila a ztrácí. Nejsou to nové objevy Ameriky, ale autentické pokusy zažít něco, co již není.
Autor je básník a esejista, pracuje jako softwarový analytik. Své básně a kritiky publikuje v literárním tisku a na svém blogu pozdevnoci.blogspot.cz.
Anna Gažiová, foto: ČT art – Ondřej Mazura
Anna Gažiová (* 1999) se narodila v Českých Budějovicích. První básně napsala pod vlivem Františka Hrubína a Emanuela Frynty na základní škole. V roce 2017 vyhrála (v kategorii 15–18 let) Literární cenu Vladimíra Vokolka a následně byla její báseň zařazena do ročenky Nejlepší české básně 2018. V období let 2018–2019 strávila bezmála rok ve skotském Glasgow, kde propadla kouzlu polského jazyka a kultury. Nyní studuje polský a český jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Sbírka Jak vrabec na šlahounu svlačce je jejím knižním debutem.
NATOČIL, STŘIH A POSTPRODUKCE: ONDŘEJ MAZURA
Poznámka redakce: Rubrika Jedna báseň má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou. U některých autorů/autorek se může stát, že při četbě změní některé slovo oproti tištěné podobě, z níž přebíráme text, který za čtoucím běží.
