Komentář: A2, A2larm, INFO.cz, granty a otázky kultury, etiky a ideologie

poster
Podle Michala Půra, šéfa INFO.cz, je levicovou extrémistkou Apolena Rychlíková. Na snímku dotyčná přebírá na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava 2017 hlavní cenu sekce Česká radost za film Hranice práce. Fotky Rychlíkové a z tohoto filmu posloužily coby ilustrační materiál k Půrově komentáři., foto: Luboš Pavlíček (ČTK)

Motiv k napsání svého komentáře Michal Půr přiznává hned v úvodu  textu: „Jako INFO.CZ jsme se v posledních měsících několikrát dostali do hledáčku webu A2larm, kde působí hned několik výrazných postav ultralevicové scény jako Stanislav Biler, Apolena Rychlíková a další. Když je budete pozorně sledovat ve veřejném prostoru, zjistíte, že jejich příjmy tvoří takřka výhradně peníze daňových poplatníků.“ Šéfredaktor ovšem už neuvádí, proč se do hledáčku A2larmu jeho server dostal; hypertextové odkazy, jimiž vybavuje jiné partie svého textu, v tomto případě neposkytuje. (A2larm psal o INFO.cz například ZDE nebo TADY či také TU.)

Nebudu zde rozebírat, kdo je či není příslušníkem ultralevicové scény a co vlastně znamená v současném českém společenském kontextu označení „ultralevicový/á“. Soustředím se výhradně na to, v čem Michal Půr fakticky nemluví pravdu. A připojím několik obecnějších poznámek k tuzemské mediální, potažmo „grantové“ scéně.

Půr tvrdí, že jedna z výrazných postav ultralevicové scény Stanislav Biler (rozhovor na INFO.cz s ním ZDE) je „scénáristou České televize“. Podíval jsem se do seznamu zaměstnanců i stálých spolupracovníků na externí smlouvu – Biler není scenáristou (tak se to píše správně) ČT. Je-li někomu proplacen jednorázový honorář, anebo je scenáristou dané instituce, v tom je patrný rozdíl a je férové jej rozlišovat.

info Screenshot úvodu komentáře Michala Půra na INFO.cz, repro: Artzona.cz

„Můžete si být jisti, že když INFO.CZ, Echo24 a další privátní média půjdou pro dotaci na kterékoliv ministerstvo, nedostanou ani korunu,“ píše Michal Půr. Není jasné, co autor myslí „privátními médii“, protože čtrnáctideník A2, jehož podporu z veřejných peněz kritizuje a zpochybňuje, je privátním médiem. Chtěl snad Půr říct, že podporu nedostane médium orientované pravicově, protože A2 je médium levicové? „Vždy se jedná o peníze daňových poplatníků určené jen jednomu názorovému proudu,“ tvrdí ve svém komentáři. Jenže když pohlédnete na stránkách ministerstva kultury na dotace pro tištěná média na letošní rok, zjistíte, že kulturní revue Kontexty, která má názorově velmi blízko k ODS (ostatně její předseda Fiala v ní pravidelně publikuje), obdržela dotaci 290 000 Kč. Šéfredaktor INFO.cz se v tom buď neorientuje, anebo orientovat nechce – to možná spíš, jak napovídá poslední věta jeho komentáře, v níž říká, že nejjednodušší by bylo podpory periodik „úplně zrušit“. Najděte si svého oligarchu, jako jsme si ho našli my, praví tím nepřímo Půr, neboť INFO.cz spadá pod CNC Daniela Křetínského.

Půrova ideologická motivace, v níž účel světí prostředky a fakta nejsou podstatná, je jedna věc. Druhá věc jsou právě obecnější otázky české mediální a kulturní scény. Totiž: Neexistuje na domácí scéně titul, který by soustavně, každodenně „hlídal hlídače“, upozorňoval na argumentační fauly jednotlivých médií, investigativně zkoumal jejich vlastnictví, pátral po zájmech, které mohou stát za tím či oním konkrétním materiálem. Michal Půr se ve svém textu dotýká financování A2 a A2larmu a jmenuje firmu a jednotlivce nepůsobící důvěryhodně. Ostatně už před lety jsem slyšel, že zmíněné tituly mohou existovat i díky serveru Ulož.to; jenže to jsem právě jen slyšel. Rovněž Půr zůstává u domněnek, pouze naznačuje, nedokládá nic. Bylo tomu tak u A2 a A2larmu doopravdy? Je tomu tak nyní? Postaví se k tomu vydavatelé oněch periodik čelem, respektive obnaží se finančně „donaha“, aby jakékoliv takové podezření padlo? Ale to samé platí o Echu24, o Foru24 a dalších titulech, u nichž je ekonomicky jasné, že jen z inzerce provoz nemohou táhnout. Připomeňme, že před lety se takto najednou na internetu zjevila Česká pozice; bylo evidentní, že ji někdo musí skrytě platit. Nakonec vyšlo najevo, že to byl Andrej Babiš.

A2 Screenshot úvodu jednoho z materiálů o INFO.cz publikovaných na A2larmu, repro: Artzona.cz

Nyní něco k ministerským dotacím. Úřad pracuje s pojmem literární periodika. Tento pojem je však vágní, vejde se do něj leccos. Ve striktnějším slova smyslu je literárním periodikem, které ministerstvo pro letošek podpořilo, brněnský HOST, měsíčník pro světovou literaturu PLAV, časopis WELES, obtýdeník Tvar, čtvrtletník Souvislosti, ostravský časopis Protimluv. Jiné dotované časopisy mají záběr obecnější, řekněme kulturní – s různými přesahy do neliterárních uměleckých disciplín a do společenských souvislostí, včetně politiky. Sem náleží třeba zmíněné Kontexty, A2, dále Babylon, Revolver Revue či surrealistická revue Analogon. Skutečností je, že označit některé z těchto i jiných dotovaných periodik za literární vyžaduje poměrně značnou dávku tolerantnosti a představivosti. A to pak vede k třenicím, kdo dotaci dostat ještě měl, a kdo už ne, kdo už je takzvaně víc politický, než kulturní, natož literární. Metodika ministerstva pro poskytování dotací je zkrátka nepřesná, gumová, protože úřad v podstatě neví, co si počít se slovem literární.

Méně diskutabilní je fakt, že v komisi, která dotace literárním periodikům pro rok 2019 udělovala, seděl i Jan Bělíček, redaktor zmiňovaného A2larmu, vydavatelsky a provozně úzce spjatého s A2, která z tištěných periodik obdržela druhou nejvyšší dotaci (2 640 000 Kč). Možná šel Bělíček při rozhodování o A2 za dveře, ale to je málo. V takové komisi nemá takto zainteresovaný člověk  co pohledávat.

Vyhrocené ideologizování, účelovost, malé domů, skupinkaření, okopávání druhých, ač sám mám máslo na hlavě, utvrzování se ve své skvělosti, to je setrvalý, respektive v tom desetiletí bobtnající stav tuzemské mediální, potažmo kulturní scény.  Podle toho pak vyhlíží informační „nadupanost“ materiálů. Text šéfredaktora INFO.cz, které se v letošním roce začalo silně profilovat nástupem ideologických komentářů na úkor věcných a analytických textů, je toho příkladem.

Související