Komiks Spiritistky: duchovní přesahy, diskuse na internetu, reklamy na zvětšení penisu. Nějak to neladí
Kniha Spiritistky z české komiksové scény – v posledních letech čím dál zajímavější – vyčnívá. Při četbě se však vkrádá na mysl otázka, zda nevyčnívá trochu moc, a občas poněkud špatným směrem.
Spisovatelka, dramaturgyně a scenáristka Klára Vlasáková (*1990) vloni prozaicky debutovala s románem Praskliny a nebylo by divu, kdyby ten se zanedlouho objevil mezi nominovanými na cenu Magnesia Litera. Vedle tvorby prozaické se Vlasáková věnuje i komiksu. Spolu s Juliánou Chomovou (*1988) publikovaly v roce 2014 anglicky psanou knihu Magnus, year X91 a nedávno publikovala tato autorská dvojice ambiciózní počin Spiritistky.
Se Spiritistkami Chomová s Vlasákovou získaly cenu Book in Progress, která jim měla pomoct titul dotáhnout k vydání. Povedlo se. Tuzemská komiksová scéna se v posledních letech vybarvila do pestrosti, přesto toto dílo v podstatě nepřipomíná nic z toho, co se momentálně vydává. Výrazně skicovité ilustrace Juliány Chomové pracují s náznakem, s nedořečeností i se symbolikou. Jenže s vytčeným tématem se toto pojetí ne zcela doplňuje, není to nejšťastnější symbióza.
Čtyřicátnice Laura, která prochází osobní krizí, se seznámí se Salvátorou. Ta pořádá semináře, na nichž vystupuje coby médium. Laura začne Salvátoru doprovázet a s organizací seminářů jí pomáhá. Sama v nějakou duchovní sílu příliš nevěří, spíše ji poutá nová přítelkyně (na několika místech je vztah mezi dvěma ženami rozmlžen kolem hranice přátelství a přitažlivosti). Pak se ovšem pozice prohodí. Laura totiž prožije cosi nevídaného. Od té chvíle sama disponuje nadpřirozenými schopnostmi. Najednou chodí lidé na semináře kvůli ní, nikoli kvůli Salvátoře. A té se to nelíbí… Ve vypravování nahlédneme i do Lauřiny minulosti a na jedno velké trauma, které v ní pracuje.
Mezi Prasklinami a Spiritistkami vede zřetelná spojnice. Jejich hrdinové a hrdinky hledají (či nezáměrně nalézají) duchovní přesah v době, která mu příliš nepřeje. Obě knihy jsou bezpochyby tematicky atraktivní, avšak zároveň do jisté míry trpí tím, že se poněkud míjejí s formátem. Zatímco v Prasklinách jako kdyby občas převažovalo psaní publicistické nad tím prozaickým, ve Spiritistkách se scénář s ilustracemi poněkud míjejí.
Jak ostatně už poznamenal Richard Klíčník v recenzi na webu Reflexu, Spiritistky připomínají spíše bohatě ilustrovanou prózu než komiks. Chomová s Vlasákovou jako kdyby se pohybovaly po dvou kolejích, které vedou vedle sebe, však neprotínají se. Což je problém jednak proto, že komiks tím pádem nefunguje jako komiks; jednak vychází najevo, že strohý vyprávěcí styl, který Vlasáková zvolila (patrně záměrně, spoléhajíc na následnou dynamiku mezi slovem a ilustracemi), sám o sobě zkrátka neobstojí a působí ploše. Kromě toho zápletka by zasloužila důkladnější a důmyslnější rozpracování.
Co ve Spiritistkách může naopak potěšit, je specifický humor Vlasákové, jejž mohli ocenit už čtenáři Prasklin. I když samozřejmě ne každý ocení autorčiny dobře zacílené, avšak ne zrovna doslovné a znělé štulce. Za zmínku stojí i skutečnost, že do vyprávění jsou zapojeny internetové diskuse (včetně všudypřítomných reklam). Vlasákové se daří ilustrovat stav, kdy jev přiměje diskutující k tomu, aby se postavili na jednu či druhou stranu názorového spektra a svůj názor (byť by byl sebezanedbatelnější a sebeméně relevantní) vytroubili do světa. Zároveň ovšem platí, že v tak tematicky specifickém vyprávění, jímž Spiritistky jsou, působí obhroublá diskusní vlákna a reklamy na zvětšení penisu jako pěst na oko. A tak se to má s tímto komiksem i v úhrnu. Nápady a jednotlivosti dobré, ale dohromady to funguje méně, než by čtenář chtěl a očekával.
Autor je literární kritik
Obálka komiksu Spiritistky, repro: Lipnik
Juliána Chomová, Klára Vlasáková: Spiritistky. Lipnik, Praha 2020, 248 stran, doporučená cena 799 korun.
