Thomas Mann by asi zíral, jak se k němu odkazují brněnští intermediální studenti

Především v první polovině dvacátého století bylo sanatorium literárním prostorem, kam svá díla zasadili takoví velikáni jako Thomas Mann (Kouzelný vrch, respektive v novém překladu Vratislava Slezáka Čarovná hora) či Bruno Schulz (Sanatorium na věčnosti). O tom, že tento prostor zůstává produktivní, svědčí třeba skvělý román polského spisovatele Marka Bienćzyka Sanatorium Tworki z roku 1999 (česky vyšel předloni) či nyní publikované Sedimenty diagnózy wellness, kolektivní dílo studentek a studentů z Ateliéru intermédií Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Knihu stvořili jako ročníkovou práci (na textu pracovali i vedoucí pedagog Pavel Sterec a studentka dramatických umění Bernardeta Babáková). Vloni text inscenovalo brněnské HaDivadlo, teď dostalo papírovou podobu (bohužel s nejedním korektorským přešlapem).

Špion v sanatoriu

Paperback otevírá (nepodepsaná) předmluva přibližující autorský záměr i všelijaké okolnosti vzniku. Dozvíme se například, že příběh je situovaný do reálné běloruské speleoterapeutické kliniky v Soligorsku, bývalého dolu na potašovou sůl, že protagonista „příběhu patří k prepperům / survivalistům, lidem, kteří se v menších skupinách či jednotlivě aktivně a soustavně připravují na jakoukoliv podobu změněného chodu světa, způsobeného mimořádnou událostí“. Autoři a autorky hledali „způsob, jak uchopit perspektivu nelidských aktérů, jak se na Kouzelný vrch dívat z nové perspektivy“, a přiznávají také, že se pokoušeli psát příběh s genderově neutrálním protagonistou, i když z tohoto záměru nakonec sešlo. Tedy dost ožehavá a komplexní témata a náměty na to, aby si na nich vylámal(a) zuby zkušený(á) literát(ka), natož prozaicky nezkušený autorský kolektiv. Jak však zjistíme po prvních stránkách textu samotného, atraktivnost netkví pouze v grafickém rodeu, které se zde odehrává (výrazná kombinace černé a oranžové, část textu nezvykle vysázena do dvou sloupců, množství ilustrací Judity Levitnerové, jedné z textových autorek).

V centru vyprávění se nachází prepper Oktobrin. Ve snaze najít ideální místo pro sebe a další „kolegy preppery“ nasimuluje plicní onemocnění a vydá se na ozdravný pobyt do zmíněného sanatoria, aby je prozkoumal. Podstupuje procedury a víceméně se podřizuje chodu sanatoria, aby nebyl nápadný. Mapování objektů mu komplikuje skutečnost, že v sanatoriu je omezeno používání mobilních telefonů. I tak se mu podaří získat množství poznatků a detailů z jeho chodu.

Dvoustrana ze Sedimentů diagnózy wellness; ilustrace Judity Levitnerové, grafická úprava Alina Matějová, repro: Host

Paralelně s Oktobrinem poznává řád sanatoria i čtenář. V novele se střídají tři grafické podoby textu. První zachycuje ich-formové vyprávění Oktobrina, druhá er-formu přibližující dění v sanatoriu, včetně například hovorů mezi tamními uklízečkami. Třetí podoba nabízí servisní a dokumentární materiály: od seznamu věcí, které je potřeba vzít si s sebou, přes provozní řád sanatoria až kupříkladu po úryvky z prepperského fóra. Čteme také kupříkladu příspěvek z internetové seznamovací aplikace, v němž jedenapadesátiletá Darja dojde postupným vytyčováním toho, jaká je a co si od inzerátu slibuje, k dost specifickému zakončení: „[…] chtěl bys být pořád nahoře, chtěl bys, abych se tě doprošovala, byla na tobě závislá… A víš co? Možná radši CHCÍPNI!“ Momenty tohoto typu jsou relativně zábavné a nemají daleko k úderným gagům, celkově je však výstavba prózy kulantně řečeno neobvyklá, a kdybychom na ni přiložili „běžná“ literární kritéria, nejspíš by Sedimenty diagnózy wellness neobstály.

Trochu jako na Facebooku

Až na ústředního preppera nepoznáme blíže v podstatě nikoho – ba i Oktobrin je poměrně jednostrunný. Občas se sice nějaké detaily z interakcí či zázemí dalších aktérů objeví, většina postav se však vyskytne v knize všehovšudy jednou či dvakrát a k hlubšímu prokreslení tak ani dojít nemůže; figury jsou prostě nijaké. Vzhledem k tomu, že v knize narážíme na výše zmíněné materiály (záznamy z diskusních fór, prepperské články), a rovněž kvůli jisté nahodilosti některých pasáží, celek připomíná profil na Facebooku. Tak jako facebookový profil, i Sedimenty diagnózy wellness drží ústřední postava a do celku knihy se (stejně jako na Facebooku) dostává leccos zbytného, co však předmět zájmu může přiblížit z jiného úhlu a občas se u toho i pobavíme. Čtenář tenhle kus musí přijmout takový, jaký je: klouže po povrchu, ale dělá to s lehkostí, svižně, dobře se čte, místy má sugestivní atmosféru a literární aluze se kupí, i když pokukování po Mannově Kouzelném vrchu je trochu okaté.

„Nikdo z ateliéru se nepovažoval za zdatného psavce,“ stojí v předmluvě Sedimentů diagnózy wellness. Chce se říct: to je z knihy i patrné, žádný vypiplaný text to věru není. Ale možná s ním strávíte pár příjemných hodin.

Autor je literární kritik

Obálka knižního vydání Sedimentů diagnózy wellness, repro: Host

Autorský kolektiv Ateliéru intermédií FaVU VUT (Bernardeta Babáková, Antonie Bernadová , Kristýna Gajdošová, Oskar Helcel, Vojtěch Kundrát, Judita Levitnerová, Michal Mitro, Tomáš Raška, Monika Rygálová, Pavel Sterec, Martina Valchářová, Tereza Vinklárková, Marika Volfová): Sedimenty diagnózy wellness. Ilustrace Judita Levitnerová. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta výtvarných umění a Host, Brno 2021, 192 stran, doporučená cena 249 korun.