Nouzový stav tu byl už před pandemií, říká nepřímo kniha Elsy Aids

Elsa Aids knižně debutoval roku 2011 vydáním knihy Trojjediný prst složené z krátkých textů ze starších samizdatových vydání. Následně publikoval básnické sbírky Nenávist (2014) a Kniha omezení (2017). Přípravy na všechno neboli „autoportrét zaostřený na nejbližší okolí”, je příběhem šestatřicátníka, který opustil manželku a šestiletá dvojčata s přítelkyní své ženy a manželkou svého kamaráda – mladou vizuální umělkyní. Drsným jazykem autor vykresluje hrdinův vlhký sklepní domov kdesi na předměstí v činžovní budově, městská a příměstská sídliště, supermarkety, industriální periferie, benzínové pumpy, levné hospody nebo špinavé městské parky. Verbálně reprezentuje odposlechnuté dialogy lidí, s nimiž přijde do kontaktu, zprávy z televize, novin nebo časopisů, úryvky ze seriálů, politických i bulvárních zpráv a jinou každodenní „normalitu”, již pozoruje kolem sebe. Rozhovory většinou ponechává v nepřímé řeči a celé vyprávění má introspektivní charakter. Obyčejná a přímočará forma popisu vytváří dojem banálnosti.

Konzumuju, nudím se, tedy jsem

Hlavní hrdina sám sebe vnímá coby rezignovaného muže, který ztratil radost a naději. Chce odpočívat a štěstí si představuje jako „předměstskou ulici v létě nebo jako poloprázdný, sluncem zalitý pokoj, kde nikdo není a ve kterém se nemusí o nic snažit“. Nikde neříká, proč se mu život proměňuje v nouzový stav. Postupně sice vypočítá příznaky a diagnostikuje proces krizového stavu, zároveň však průběžně deklaruje, že ho politická krize – o níž tu ještě bude řeč – míjí.

Se svou novou mladší ženou, pracovnicí galerie, si našel levné bydlení ve sklepě kdesi na periferii. Společný čas tráví sexem, procházkami nebo posedáváním v místním podniku a mlčením. Vypravěči příběhu se občas naskytne přivýdělek – hlídání galerie či korektura textů, jinak nemá moc co na práci. Dříve psal články do kulturních revuí namířené proti nerovnosti a konzumu. V současnosti sám sebe popisuje jako nádeníka, který konzumuje, co se dá – sex, jídlo a informace kolem sebe. Nejdůležitější je, aby to bylo levné a dostupné. „Skutečnost prochází našimi těly jako každodenní strava.“

Samota je práce

Většinu času tráví buď sám, anebo se svou současnou ženou, případně s předchozí ženou či se svými dvěma šestiletými syny. Občas zajde do tzv. komunitního centra – podle popisu jde o squat – navštívit dlouholeté kamarády, ale jinak se nachází v izolaci a vyhledává ničím nerušené stavy samoty a mlčení. Jsou pro něj nejsnazší a nejpřirozenější. „Je to snazší, než se zdá – stačí pomalu přecházet ve volném prostranství. Ve vzpomínce se každý takový okamžik změní v idylu. Nuda, kterou přitom zažívám, má něco společného se smrtí. Jako by jedna zastupovala druhou a objevovaly se na stejných místech.” Přiznává však i úsilí, které občas musí vyvinout. „I když se nudím rád, dělám to se strachem a ani na minutu nenechám čas jednoduše plynout. Samota je práce: hlídání prázdného prostoru.” Protože však se svým životem válčí, nepřináší mu stav samoty pocit vítězství ani uspokojení: „Světlovláska odjela instalovat výstavu. Po mnoha týdnech jsem opět dosáhl samoty, ale protože sám sobě nemám co nabídnout, nezdá se mi to výhodné.”

Neví, co si počít. Znechucen lidmi a společností, která se mu jeví jako neosobní, konzumní a bezmyšlenkovitá, se sarkasticky nebo pichlavě naváží do pilířů na nichž stojí naše civilizace. Do umělců, pracujících, stárnoucích občanů i dětí. Odhaluje slabá místa v rodinách, v lásce, v kultuře, v umění. Sám sebe z věcí, které nejsou v pořádku, nevyčleňuje. Dělá věci, které kritizuje na ostatních, čímž deklaruje, že je nedílnou součástí obecného stavu společnosti.

Ještě je tu ovšem jeho bohatý erotický život. Buď v textu přibližuje sexuální život se svou stávající ženou nebo své erotické představy. Téměř denně sleduje pornografická videa; v pornografii jako by nacházel ztracené umělecké dílo a objevoval střípky něhy a poetiky. Verbálním popisem vizuálního sděluje, co provádějí pornoherci, kteří mu připomínají jeho lásku. Možná by se dalo uvažovat o ekfrázi, tedy o literárním a tvůrčím popisu výtvarného díla. Vypravěč si klade ambice přenést na čtenáře vedle fyzického popisu obrazu i účinek, který to na diváka má. Prázdno a rezignaci tím ovšem nesetřese; když se dívá na pornoweb České ložnice, konstatuje: „Před kamerou udělají všechno, co mě vzrušuje, ale sám bych to nezvládnul.”

Nikdo neví, kdy to přijde

Milostný příběh se odehrává na pozadí společensko-politické krize odstartované menšinovou vládou Andreje Babiše. Nenápadně se stupňují tlak a panika, které jako by byly kradmo přenášeny i na vypravěče. Fyzickým důkazem je náhodné setkání hlavního hrdiny se sousedem, který mu věnuje nakopírovaný propagační leták nazvaný Rozpad, s podtitulem „Krize se blíží! Nastat může cokoliv! Lepší je připravit se na všechno, než se nepřipravit vůbec! Naučte se přežít sami!“ Z tohoto popudu začíná vypravěč číst diskusní internetové fórum, kde všichni používají krycí jména, horlivě diskutují o tom, co dělat v případě občanských nepokojů, jak přežít chemický útok, které potraviny vydrží v teple nebo jaké nože jsou nejlepší pro boj zblízka. Podle diskutujících může k převratu a k následnému kolapsu dojít kdykoliv.

I navzdory evidentní absurditě a odpornosti příspěvků v Rozpadu je hlavní hrdina do diskusí ponořen. Dozví se, že do fóra píše i jeho kamarád Květák pod přezdívkou Mogul. To je pro Přípravy na všechno rovněž příznačné: kromě pseudonymů se zde nevyskytují žádná jména osob, jen místní jména – například konkrétní název školy, kam chodí dvojčata. Své dva kamarády, které občas vidí v rámci punkového komunitního centra – Pinďu a Květáka – uvádí rovněž výhradně přezdívkami. Ačkoliv své ženy a děti vypravěč rovněž nikdy nejmenuje.

V závěru se dozvídáme, že ani se svou druhou přítelkyní už nejspíše žít nechce. „Večer mi volá žena, se kterou jsem chtěl žít. Chvíli si se mnou povídá, pak se odmlčí. Řada je na mě, ale nevím, co říct. Všechno mi připadá daleko.” Vyprávění končí na půl cesty od ničeho nikam, v místnosti bytu, kde v rohu pokoje spí v černém povlečení s cákanci zaschlého spermatu jeho děti, které mají ve spánku ruce nad hlavou a vytváří tak metaforický obraz vzdávání se. Příběh končí tak, jak začal.

Potřeba méně transparentního prostředí

Vypravěč odbíhá do vzpomínek, do období mládí nebo dětství, které podává stejně jako přítomnost – nemilosrdně, se surovým důrazem na detaily prostředí a atmosféry, věcí a lidí kolem sebe. (V kapitole Rád bych prožil nějaký příběh například přibližuje akustické vjemy – to, co slyší teď, a to, co slyšel ve vzpomínkách.) Po prostřihu do minulosti se hrdina navrací do naprosto stejného momentu nebo do téhož dialogu, od něhož odběhl. Nechává přítomnost, aby jej bez sentimentu dostihla ve vší povadlosti, unylosti a nudě.

Zpověď je proložena množstvím úryvků, graficky členěných jako básně, jež na sebe strhávají pozornost silnou obrazivostí. Jde o střihy do světa vypravěčových fantazií, o nerýmované písně a básně – na básně je kladen obzvláštní důraz. Podle Elsy Aids vznikaly prozaické kapitoly „jako předěly mezi básněmi – z potřeby nahradit bílou plochu stránky méně transparentním prostředím“. Není divu, že Přípravy na všechno z poloviny připomínají básnickou sbírku.

Anotace knihu charakterizuje coby „milostný příběh z malé země, kde se život mění v nouzový stav“. O pandemii tu přitom nejde; od léta 2018 do jara 2019 šlo o veřejně projevovanou rostoucí nespokojenost části obyvatel s vládou Andreje Babiše. Pocity rezignace, odcizení, nemožnosti se situací něco udělat, i když jsme její přímou součástí, se však velmi shodují se současným stavem. Z popisu atmosféry prostředí a plynutí života hlavního hrdiny i jeho pocitů mezi řádky vyplývá, že nouzový stav se odehrával už tehdy, dávno před vypuknutím nynější pandemie. Málokdo ho však viděl či chtěl vidět, věnoval mu pozornost nebo se zabýval jeho příčinami. Koronakrize spolu s vládními opatřeními dala nouzovému stavu jasné kontury a umožnila, aby vykvetl do podoby, již najednou každý vidí, nevyhne se mu a musí tomu všemu nějak čelit.

Autorka je divadelní kritička a kulturní publicistka. Vystudovala pražskou DAMU a londýnskou Rose Bruford College. Hraje v divadelní skupině Forum, příležitostně vystupuje s Teatr Novogo Fronta a v Rock Opeře.

Elsa Aids: Přípravy na všechno. Fra, Praha 2020, 96 stran, doporučená cena 169 korun.