Magda Vášáryová: Otec byl profesor literatury a já přečetla všechno, co jsme doma měli
Otevíráme druhou várku videí, v níž jsme výrazným osobnostem společenského a kulturního života položili otázku: Máte knihovnu? A mohla bych ji vidět? Tentokrát jsme zajeli do Bratislavy a svoji knihovnu nám svolila ukázat herečka a diplomatka Magda Vášáryová.
Pro připomenutí: své osobní knihovny a oblíbené knihy nám v loňské série představili například literární historik Martin C. Putna, výtvarnice Lucie Lomová, soudkyně Evropského soudu pro lidská práva Kateřina Šimáčková či kněz a filozof Tomáš Halík.
Magda Vášáryová (* 1948), herečka a diplomatka. Vyrůstala v rodné Banské Štiavnici v rodině středoškolského učitele literatury. Po základní škole vystudovala matematicko-fyzikální gymnázium v Bratislavě a poté nastoupila na tamní Filozofickou fakultu Univerzity Komenského, kde v letech 1966–1971 vystudovala sociologii. Už tehdy byla známou československé herečkou – proslavila ji zejména role titulní postavy ve Vláčilově Markétě Lazarové (1967). Nicméně během univerzitního studia hrála i v dalších filmech, jež náleží ke kánonu československé kinematografie: Zbehovia a pútnici (1968) Juraje Jakubiska, Radúz a Mahulena (1970) Petra Weigla nebo Na kometě (1970) Karla Zemana.
Po vysoké škole začala hrát v bratislavském Divadle Na korze, kde se seznámila se svým budoucím manželem Milanem Lasicou (1940–2021). Po zrušení divadla přešla s celým souborem na Novou scénu v Bratislavě, kde odehrála pětadvacet premiér a ztvárnila téměř všechny hrdinky Čechovových her. V roce 1983 nastoupila do Slovenského národního divadla. Zároveň natáčela filmy a objevila se ve více než stovce televizních inscenací. Její patrně nejslavnější filmovou rolí je Maryška, manželka sládka a správce nymburského pivovaru, v hrabalovských Postřižinách (1980) režiséra Jiřího Menzela.
Během listopadu 1989 patřila k umělcům, kteří se na Slovensku angažovali v hnutí Verejnosť proti násiliu, obdobě českého Občanského fóra. V následujícím roce se stala československou velvyslankyní v Rakousku. Po rozdělení Československa se podílela na založení Slovenské spoločnosti pro zahraniční politiku a sedm let byla její ředitelkou. V roce 1999 kandidovala na post prezidentky Slovenské republiky, ale nepostoupila do druhého kola. V letech 2000–2005 působila jako slovenská velvyslankyně v Polsku a následně jako státní tajemnice ministerstva zahraničních věcí. V letech 2006–2016 zasedala ve slovenském parlamentu za Slovenskou demokratickou a křesťanskou unii – Demokratickou stranu. Roku 2010 se neúspěšně ucházela o funkci primátorky Bratislavy.
V letech 2013–2023 předsedala nejstaršímu slovenskému spolku žen Živena, přičemž otázkám rovnosti příležitostí mezi ženami a muži se věnuje dlouhodobě. Je držitelkou domácích i zahraničních ocenění a vyznamenání v oblasti mezinárodních vztahů a kultury. V roce 2016 získala Cenu Hanno R. Ellenbogenové za veřejnou službu a celoživotní boj proti korupci a je také nositelkou Řádu Ľudovíta Štúra I. třídy.
Magda Vášáryová aktivně publikuje a napsala několik knih: Krátke listy jednému mestu (1988), Diskrétní průvodce: … co možná nevíte o společenském chování (1999), Buďme poriadni (2006), Polnočný sused (2008), Hlavička štátu – Fragmenty občianskej výchovy (2009), Terapia kultúrou (2015). V současnosti připravuje dizertační práci z historické sociologie a vyučuje na soukromé vysoké škole CEVRO Institut v Praze.
