Mají mít umělci a umělkyně u nás důstojnou mzdu? Apel spisovatelky Kláry Vlasákové
APEL: SPEAKERS' CORNER WEBU ČT ART
Je tady další díl pořadu Apel, který dává prostor inspirativním myšlenkám i jedinečnému pohledu na svět. Vybrané osobnosti ze světa kultury se podělí o to, čím žijí a co je trápí. Tentokrát se spisovatelka a scenáristka Klára Vlasáková ptá, proč je umění u nás vnímáno jen jako komodita?
Děláte to proto, že vás to baví. Nic jiného stejně dělat neumíte. Tak buďte rádi, že děláte aspoň to, a nedělejte problémy. Připadají vám tyto argumenty na adresu umělců a umělkyň povědomé? Nedávné diskuze o statusu umělce nasvítily, že pro řadu lidí je umění komoditou, která si na sebe má buď vydělat, nebo existovat vůbec nemusí. Nepřišli bychom tím ale v dlouhodobém horizontu o celé vrstvy umění, které nejsou sice komerčním tahákem, ale dodávají společnosti potřebnou kritiku? Podmínky českých umělců a umělkyň už se nějakou dobu řeší, ale příliš se nelepší. Je z toho cesta ven? Tyto a další otázky si ve svém apelu klade spisovatelka, scenáristka a publicistka Klára Vlasáková.
Klára Vlasáková (* 1990)
Narodila se v Českých Budějovicích, kde vystudovala gymnázium. V Praze potom pokračovala studiem žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, scenáristiky a dramaturgie na FAMU a gender studies na Fakultě humanitních studí UK. V roce 2020 vydala svou literární prvotinu Praskliny, za niž byla nominována na Cenu Jiřího Ortena. V témže roce vyšel také komiks Spiritistky, k němuž psala scénář. V roce 2023 jí vyšel román Těla. Přispěla do souborů povídek Divočina (2019) či Budoucnost (2020). Napsala scénář celovečerního filmu Běžná selhání (2022) a seriálu pro děti a dospívající Elin supertajný deník (2024). Spolupracuje s Českým rozhlasem, pro který píše původní hry a podcastové seriály pro děti i dospělé (Mlhovina, Neklid, Moje sestra Toyen a další). Jako dramaturgyně se podílí na tvorbě České televize. Publikuje v časopise Heroine, na webovém portálu Seznam Zprávy, v deníku N nebo A2larmu.
