Staňme se i my hlídači demokracie! Apel socioložky kultury Andrey Průchové Hrůzové

APEL: SPEAKERS' CORNER WEBU ČT ART

Andrea Průchová Hrůzová
Apel Andrey Průchové Hrůzové, repro: redakce webu ČT art

O profesionální žurnalistice podle Andrey Průchové Hrůzové často mluvíme jako o jednom ze základních pilířů demokratické a svobodné společnosti. Často ji dokonce přirovnáváme k hlídacímu psu demokracie. V časech klimatické, politické i ekonomické nejistoty si klademe mnoho otázek a hledáme informace, jež by nám složitost současného světa vysvětlily. Kritickou a nezávislou žurnalistku potřebujeme proto, aby nám rozmanitost světa a názorů v něm přiblížila. Nepotřebujeme, aby nám média předkládala jeden a ten samý typ obsahu, nebo aby bezvýhradně poslouchala svého pána; majitele, jenž může mít své politické a ekonomické zájmy na šíření obsahu.

Mediální výzkum migrační krize podle Průchové Hrůzové jasně ukázal, jak jednoduše a nebezpečně mohou kulturní stereotypy v profesionální žurnalistice zakotvit. Stejnou situaci nyní sledujeme ve válečném zpravodajství z Gazy. Mnohá česká média často nereflektují širší historické kontexty událostí. Příliš často zlehčují utrpení palestinského obyvatelstva, nepřinášejí osobní příběhy, utrpení a katastrofy anonymizují. Normalizují spojení mezi arabskými společnostmi, násilím, kulturní zaostalostí, náboženským fundamentalismem a terorismem. Takové kulturní zkratky do společnosti vnášejí strach a společnost je dále rozdělená. Chtějme kritickou a nezávislou žurnalistiku, která nemobilizuje strach a nenávist vůči druhým a nepřináší pouze jednostranné výpovědi. „Staňme se i my hlídači demokracie!,“ apeluje ve videu socioložka vizuální kultury a pedagožka Andrea Průchová Hrůzová.

Andrea Průchová Hrůzová (* 1987)

Socioložka vizuální kultury, badatelka a pedagožka. Na FSV UK vyučuje předměty věnované teorii kultury a médií. V oblasti výzkumu spolupracuje s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, kde se zabývá vztahem paměti a (digitálního) prostoru. Založila a mezi lety 2011 až 2023 vedla Platformu pro studium vizuální kultury Fresh Eye. Je držitelkou Fulbrightova stipendia, stipendia Georg Eckert Institute, stipendií Hlávkovy nadace Nadání, tvůrčího stipendia Visual Studies Workshop a nominantkou Cena Jacquesa Derridy 2018. V roce 2024 vydala českou monografii V zajetí obrazů. Vizuální politika 21. století (Akropolis). V roce 2025 v roli editorky vydala mezinárodní sborník Public Narratives of Decolonization and Racial (In)Justice in Central and Southeast Europe. Enemies and Colonies, Patriots and Riots (Palgrave Macmillan). Do češtiny přeložila výbor esejů Způsoby vidění Johna Bergera (2016, včetně autorského doslovu) a spolupodílela se na překladech Teorie obrazu W. J. T. Mitchella (2016, včetně rozhovoru s autorem) a Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa (2018, včetně rozhovoru s autorem). V zahraničí publikovala formou samostatných kapitol věnovaných zejména vztahu vizuální kultury a kolektivní paměti v Palgrave Macmillan (2015), Springer Publishing House (2017) a Turku University Press (2018). V domácím prostředí přispěla například do časopisů Mediální studia, Sociální studia či Iluminace.

Související