Malý krok pro roboty, smrt a lásku, ale velký pro fanoušky sci-fi

Mezi producenty antologie Love, Death and Robots se nacházejí i dvě poněkud – pro animovanou tvorbu – překvapivá jména. Oceňovaný režisér David Fincher a pak tvůrce prvního Deadpoola Tim Miller. Tato dvojice (ale nejen oni: jeden čas byl spolu s nimi zmiňován například i James Cameron) se dlouho snažila protlačit do výroby remake kultovního animovaného snímku Heavy Metal z roku 1981, na němž se podílel například Ivan Reitman, Dan O’Bannon nebo legenda hororového komiksu Richard Corben. Tyto snahy nakonec selhaly. Nejspíš proto, že Heavy Metal byl relativně sevřený projekt vycházející ze stejnojmenného komiksového magazínu odrážejícího syrovou podobu fantastiky přelomu sedmdesátých a osmdesátých let s přemrštěným násilím i vypjatou erotičností až fetišizací žen. (Magazín byl inspirován francouzským Métal Hurlant, kam tehdy přispívali například Enki Bilal, Guido Crepax, Milo Manara nebo Moebius.)

U Love, Death and Robots nalezneme jak klasičtější podoby animace, tak vyloženě počítačové orgie, nedisponuje však sjednocujícím stylem, podle něhož by byl vizuálně okamžitě rozpoznatelný – jako právě zmíněný Heavy Metal. Pokud tedy nepočítáme jednoduché ikonky symbolizující jednotlivé složky názvu antologie a zároveň klíčové motivy jednotlivých příběhů.

Atrakce, kam se jen podíváš…

Většina příběhů Love, Death and Robots má svůj literární předobraz – a často od renomovaných autorů patřících ke špičce současné fantastiky. Hned první příběh, Sonnie’s Edge, adaptuje povídku Brita Petera F. Hamiltona, který vloni slavil triumfální návrat na český knižní trh díky malému specializovanému nakladatelství Planeta 9. Hamilton píše především rozmáchlé space opery zahlcující čtenáře množstvím postav, děje a atrakcí, ovšem při určité plytkosti celku. Zde využitý příběh je však výjimkou potvrzující pravidlo. Historka z jedné futuristické bojové arény je navíc ořezána na kost a nechává vyniknout brutalitě, která zde jde ruku v ruce s emocemi.

Na takovou akční jízdu naváže u Love, Death and Robots hned několik dalších příběhů – ovšem už ne tak komplexně. Suits zasazené na planetu, kde skupina farmářů bojuje prostřednictvím mechů vypůjčených z béčkových anime proti invazi broukovitých mimozemšťanů, nedokáže vybalancovat emoční složku a zůstává naředěnou variací Vetřelců nebo Na hraně zítřka. The Secret War o četě sovětských vojáků pronásledujících démony na Sibiři postrádá větší prokreslenost fikčního světa. Blindspot je prostě záznam jediné akční scény bez jakékoliv přidané hodnoty.

Protipól akční polohy antologie naznačí v pořadí druhá epizoda – Three Robots podle příběhu Johna Scalziho. Tento americký spisovatel, držitel Huga a dalších významných žánrových cen, se prosadil i v českém překladu sérií Koloniální války, jež rozvíjí odkaz klasického válečného sci-fi ve stylu Hvězdné pěchoty Roberta A. Heinleina a zároveň její filmové, notně satirické adaptace od Paula Verhoevena. Ostatně samostatný Scalziho román Červenokabátníci je zase svéráznou poctou Star Treku, stejně jako jeho láskyplné parodii Galaxy Quest. Není tedy divu, že Three Robots – ale později i Alternate Histories – patří k příspěvkům disponujícím v rámci dané antologie nejzajímavějším scénářem. Sledují výlet tří robotů skrze ruiny velkoměsta v době, kdy už je vymřelé lidstvo pouhou legendou. Exkurze plná zábavných zážitků končí překvapivým setkáním s kočkou, která není tím, čím se zdá být…

Račte si vybrat. Kvarteto záběrů z antologie Love, Death & Robots, foto: Netflix

O humor, cynický i vycházející ze žánrových konvencí a klišé, se pokouší adaptace povídky postkyberpunkera Michaela Swanwicka Ice Age o evoluci v mrazničce, nebo The Dump podle jedné z bizarně hororových povídek Texasana Joea R. Lansdalea. Obě epizody režíroval tvůrce antologie, v úvodu zmíněný Tim Miller.

… sem tam něco k zamyšlení

Antologie nabízí i příběhy, jež nestojí pouze na prezentaci atrakcí. Zdánlivě jednoduché válečnické historky podle příběhů teprve nedávno do češtiny přeloženého Marka Kloose Shape Shifters a Lucky 13 si berou k ruce esenci vojenského patosu a neobvykle ji kombinují – v prvním případě s využitím vlkodlaků (a s jejich mentalitou smečky v armádě), podruhé s dost možná inteligentním bojovým strojem. Vzhledem ke kvalitě dosud přeložených Kloosových knih je zjevné, že zrovna tyto příběhy vykazují perfektní práci adaptátorů.

Fish Night (opět režíroval Joe R. Lansdale) o noční poušti oživené přízraky prehistorického života tamního dávno zaniklého moře je podivnou meditací o pomíjivosti a křehkosti existence nejen člověka, ale celého světa.
foto
Dvou adaptací se rovněž dočkal Brit Alastair Reynolds, jeden z hlavních představitelů takzvané new space opery. Beyond the Aquilla Rift je vesmírným hororem ve stylu Za horizontem události nebo Pandorum. Posádka kosmické lodi se probudí na odlehlé základně, kam se podle všeho neměla nikdy dostat. Osazenstvo základny se chová krajně podezřele, přestože mu velí dávná kapitánova láska. Zima Blue je naopak melancholickým životopisem kybernetického umělce, který vzpomíná na své počátky a touží opětovně, na sklonku „existence“, pocítit životní štěstí a pocit naplnění. Což je ovšem něco zcela jiného, než když s těmito pojmy nakládají lidé…

Svého druhu pomůcka

V jednotlivostech antologie Love, Death and Robots nabízí úchvatné obrazy, ovšem celkově se vizuálními kvalitami blíží spíše prvním japonským pokusům o CGI animaci či self-promo projektům tradičních animačních studií. Výjimek, kde animace stoprocentně souzní s příběhem a posouvá jej na vyšší úroveň, je zde pouze několik. Jednou takovou je zmíněné Zima Blue, další například Good Hunting. Autorem předlohy k posledně jmenované epizodě je Ken Liu, velký propagátor asijské, především čínské fantastiky v anglosaském prostředí. V příběhu o přátelství liščí démonky, která přijde o končetiny, a potomka lovce démonů ožívá fascinující, detailně vykreslený svět steampunkové Číny ovládané kolonizátory.

Nevýrazná vizuální složka většiny epizod je asi největší daní netflixovského produkování projektu, který byl původně zamýšlen pro kinodistribuci. Vzhledem ke kvalitám filmové (nejen) americké (a nejen velkostudiové, ale i nezávislé) animace, která občas probleskne i v české distribuci, je antologie Love, Death and Robots především přehlídkou zajímavých science fiction a určitým doporučením, co číst. Nezbývá než tvůrcům poděkovat za zviditelnění řady spisovatelů a popřát jim větší rozpočet do případné druhé antologie.

Love, Death & Robots (USA, 2019, TV seriál, 18 epizod, celkový čas 3 hodiny 47 minut)

Tvůrce: Tim Miller, scénář: Tim Miller, Philip Gelatt, režie: Tim Miller, Dave Wilson, Víctor Maldonado, Owen Sullivan, Alfredo Torres, Dominique Boidin, Léon Bérelle, Rémi Kozyra, Maxime Luère, Oliver Thomas, Gabriele Pennacchioli, Jon Yeo, Damian Nenow, Jerome Chen, Robert Valley, hudba: Rob Cairns, Ben Locket, Junkie XL. Hrají: Stefan Kapičič, Elaine Tan, Time Winters, Omid Abtahi, Christine Adams, Hakeem Kae-Kazim, Josh Brener, Gary Anthony Williams, Chris Parnell, Emily O’Brien, Nolan North a další.