Matematika zločinu pro mírně pokročilé aneb Kdo neporozumí, tomu to vysvětlíme

Matematika zločinu primárně vznikala pro Český rozhlas jako podcast, následovala stejnojmenná kniha, kterou sepsala Magdalena Sodomková a reflektovala v ní jak témata, o nichž podcast vyprávěl, tak spory okolo tohoto díla s některými vedoucími pracovníky v Českém rozhlase. O tom jsem zde podrobně psal před třemi roky. Proto nyní pouze stručné připomenutí.

Magdalena Sodomková a Brit Jensen v Matematice zločinu otevřely problematiku soudních znalců, jejich odpovědnosti a způsobů práce. Zmapovaly dvě události s tragickými následky, přičemž následné soudní verdikty se opíraly kromě jiného o znalecké posudky forenzního biomechanika, profesora Jiří Strause. Ten byl jeden čas v médiích pečený vařený, vystupoval coby autorita i popularizátor, včetně České televize (na to stačí zadat do vyhledávání v iVysílání jméno dotyčného).

Lucie Štěpánková a Michal Režný v minisérii Matematika zločinu, foto: Nova / Voyo – Mikuláš Křepelka

Minisérie si z dvojice případů uvedených v podcastu vybrala ten první, kdy se roku 2008 v areálu pražského Cross Clubu v opilosti popral sedmadvacetiletý Tomáš Toman a jeho protivník zemřel. Obžaloba tvrdila, že Toman soka ubil, že mu mlátil hlavou o železnou skulpturu, což patolog ve zprávě jednoznačně popřel, nicméně soud to nevzal v potaz. Tomanovi vzhledem k přechozí podmínce vyměřil dvanáct a půl let kriminálu za ublížení na zdraví s následkem smrti. Jako argument posloužila Strausova forenzní zpráva, která se ovšem, jak se později vyjevilo, opírala o chybná data (a skulpturu na vlastní oči vůbec neviděl). Autorky podcastu zjistily, že Straus je silně exponovaný soudní znalec a v případech vyžadujících verdikt forenzní biomechaniky je soudy nadmíru oslovován k vypracování posudků, což se nemůže – při všech jeho dalších angažmá – nepodepsat na kvalitě práce. Hojně publikoval a veřejně vystupoval, byl profesorem na Policejní akademii ČR, kde učil řadu později vlivných lidí v bezpečnostních složkách. Roku 2013 upozornilo třináct členů České společnosti pro biomechaniku na některá Strausova odborná pochybení a později byl odvolán z pozice vedoucího katedry kriminalistiky na Policejní akademii ČR…

Trailer k minisérii Matematika zločinu, na snímku Jan Nedbal v roli Tomáše Tomana, foto: Nova / Voyo – Mikuláš Křepelka, zdroj: YouTube

V minisérii jsou zachována jména hlavních protagonistů – tedy Sodomkové, Jensen a Tomana –, ale ze Strause je tu z právních důvodů Kraus. Televizní Matematika zločinu je symbiózou prvního případu z podcastové předlohy, partií z knihy reflektujících peripetie autorek s prezentací podcastu a motivických linií, které připsal scenárista Tomáš Bombík. Výsledek bohužel nepřináší oproti předlohám prakticky žádnou společenskou nadhodnotu. A filmařsky jde o rutinérské seriálové řemeslo, které v rámci produkce Novy, potažmo jejího Voya, patří k tomu lepšímu, ale při nasazení jen trochu přísnějších kritérií se obnažují různé polovičatosti minisérie, která sice není bulvárem, ale zároveň zůstává v bezpečné zóně, v níž se na publikum nekladou valné nároky.

Cestou menšího odporu

V centru minisérie se nacházejí novinářka Sodomková, kterou s určitou pevnou zdrženlivostí ztělesňuje Lucie Štěpánková, a delikvent Toman, jehož kombinaci povýšeneckého floutkovství a inteligence věrohodně vystihuje Jan Nedbal. Oproti předloze jsou rozvinuty osobní, rodinné souvislosti obou hlavních postav, přičemž u Sodomkové se to děje hodně lacině. Novinářka žije s mužem, který je nejspíš diplomatem, blíže jeho pozice není specifikována (ani to, zda je jejím přítelem či manželem). Mají spolu kvůli mužově práci odjet do Paříže, ale do termínu odjezdu Sodomková nestíhá materiál o Tomanovi odevzdat. Partner tedy – ve zcela bezbarvém podání Radka Žáka – melodramaticky odcestuje sám, vyhlíží to na rozchod, což je pořádně přefouklé: dotyčná by přece po dokončení práce mohla sednout na první letadlo via Paris a přiletět za milým. Plastičtějšími vazbami a také o poznání silnějšími hereckými výkony je přiblíženo rodinné zázemí nesvatouška Tomana: jeho osudem ztahaná a obětavá, ne však v iluzích žijící maminka (Zuzana Bydžovská) a s ní v jedné domácnosti pobývající vězňova posmutnělá sestra, svobodná matka (Kristýna Boková).

Jan Nedbal v minisérii Matematika zločinu, foto: Nova / Voyo – Mikuláš Křepelka

V těchto rodinných zákrutách prodlévá Matematika zločinu, režírovaná ostříleným Peterem Bebjakem, ovšem až příliš. Tady tvůrci nejzřetelněji přifukují stopáž. A tady je rovněž minisérie asi nejdoslovnější, spolu s pasážemi od soudu, kde jsou karty, zejména ve finální epizodě, rozdány „divácky“ pěkně černobíle mezi obžalobou a obhajobou (a soudce, respektive soudní senát, je zde víceméně do počtu). Vůbec celá Matematika zločinu je vyprávěna nevyrovnaně: chvílemi se soudobou výrazovou zkratkovitostí, jindy – a to pohříchu většinou – s téměř edukativní doslovností.

Přitom, a to je na ní svým způsobem pozoruhodné, se pouze letmo a neškodně dotýká politické dimenze, kterou v sobě podcastová a knižní Matematika zločinu nese. Sice i seriálová novinářka Sodomková se vypraví za ministrem spravedlnosti, aby jí vysvětlil, proč soudy tak často zadávají posudky jednomu konkrétnímu člověku, ačkoliv odborná společnost o nich pochybuje, a ministr ji rychle vypoklonkuje, ale ta scéna vyznívá mdle, bez naléhavosti – na rozdíl od knihy.

Našlehaná a nastavovaná kaše

A nejen to: před očima skutečných autorek, tedy Sodomkové a Jensen, vyvstal  po nahlédnutí do různých personálních a zájmových vazeb zatracený propletenec, mechanismus vzájemnosti, v němž figurují někteří lidé z policie, justice a politiky. Tohle však minisérie nedokáže předat, namísto toho „odkloní“ pozornost na média a jejich neochotu pálit si prsty investigativou. Takže Český rozhlas z toho vychází ne úplně hezky. Ale ještě předtím, než se v seriálu Sodomková obrátí na toto veřejnoprávní médium, s nímž spolupracuje Dánka žijící v Česku Brit Jensen, a spolu pak obě dámy narazí na tamní „šéfy“, se v nejmenované mediální společnosti, kde je česká novinářka v angažmá, vymění vlastník, koupí ji miliardář (evidentní narážka na Babiše a Mafru, kde skutečná Sodomková pracovala) a vedení periodika rázem změní zaměření – investigativní oddělení zruší, čímž tam jde kauza Toman k ledu. To je sice možná efektní, avšak právě jen efektní a – plané. Za ty desítky let, co v tuzemských masmédiích působím, si o nich nedělám absolutně žádné iluze, ale tenhle „odklon“ tvůrců minisérie Matematika zločinu směrem k médiím jde cestou menšího společenského/diváckého odporu. Anonymní dramaturgie Voya našlehala dost přibližnou společenskou kaši.

Bez obalu řečeno: televizní Matematika zločinu, která se soustředí pouze na jeden ze dvou případů, jež předloha obsahuje, by při pořádné komprimaci vydala na dvě pětačtyřicetiminutovky nebo na jeden televizní celovečerák. Co do hutnosti jde o nastavovanou kaši. Peter Bebjak jako režisér a (spolu)producent je sice výkonný, ale svou současnou nadvýrobou – stačí pohlédnout na jeho filmografii – nemá zase až tak daleko k posudkovému „výrobnímu pásu“ profesora Krause, jehož se v minisérii bez energie, z podstaty své herecké vlohy a zkušenosti ujal Jiří Bartoška.

Plakát k minisérii, na němž kupodivu chybí postava novinářky Magdaleny Sodomkové v podání Lucie Štěpánkové, repro: Nova – Voyo