ČT art uvádí: Proč a čím si Audrey Hupburnová získávala lidi
Stominutový dokument nazvaný jednoduše Audrey vysílá ČT art v tuzemské premiéře ve čtvrtek 3. srpna od 20:15 hodin. U nás dosud neznámá anglická režisérka Helena Coanová velmi solidně představuje nám již dobře známou americkou herečku Audrey Hepburnovou (1929–1993).
Nicméně hned je třeba předeslat, že si protagonistku dokumentu nesmíme plést s její jmenovkyní Katharine (1907–2003), herečkou neméně úspěšnou, proslulou zejména coby (nejen) umělecká partnerka Spencera Tracyho. Před kamerou se však tyto dvě dámy nikdy nesešly.
Podívejte se na mapu Artoulek a vydejte se s námi na výlet!
Audrey Hepburnová dosáhla svého asi největšího úspěchu v (mnohokrát v ČT reprízovaném) snímku Prázdniny v Římě (1953), kde jako mladičká princezna stráví inkognito ve společnosti šarmantního novináře. Získala za tuto roli svého jediného Oscara (později byla nominována ještě čtyřikrát). Před několika dny jsme mohli Audrey zahlédnout ve westernu Co se nepromíjí (1960), o minulých Vánocích v muzikálu My Fair Lady (1964). Zde skvostně tančila, zvládala periferní mluvu i vybrané aristokratické chování, ovšem písňové partie za ni přezpíval někdo jiný. Přitom se dochovaly i původní, nikdy nepoužité záběry. Dokládají, že Audrey sice nezpívala s takovou dokonalostí či spíše bezchybností, o to však působila bezprostředněji – podobně jako sukovitě neotesaný Stanley Holloway v roli hrdinčina samorostlého tatínka. Své předabování nesla velice těžce, vnímala je coby do nebe volající nespravedlnost.
Hladovění zabilo kariéru tanečnice
Dokumentů o životě a tvorbě Audrey Hepburnové dorazilo do Česka v minulosti již několik. Nyní k nim tedy přistupuje celovečerní anglický počin. Hned na začátku uvádí na pravou míru hereččiny údajné aristokratické kořeny: její rodiče se seznámili na Jávě v někdejší kolonii Nizozemská východní Indie (což je dnešní Indonésie). Otec tam působil v diplomatických službách, matka byla dcerou tamního guvernéra. Ale odjeli odtud, protože se obávali rozmachu komunistického hnutí. Takže Audrey se narodila v Belgii.
Jak vzpomíná hereččin syn, dědeček se vždy choval jako urostlý elegán usilující o získání šlechtického titulu, a dokonce honosící se nejspíš smyšleným urozeným původem. Zato jsou doložitelné jiné skutky, daleko méně obhajitelné – Audreyina otce okouzlily fašistické ideje, během pobytu v hitlerovském Německu oba manželé velebili mladistvou sílu čerstvě se prosadivšího režimu.
Trailer k dokumentu Audrey, zdroj: YouTube Audrey bylo pouhých šest let, když se rodiče rozešli. Otec se usadil v Anglii, kde se nadšeně zapojil do budování tamní fašistické strany a o svou dceru nejevil zájem. A matka se k ní chovala chladně, jakoby bez zájmu a přehlíživě, nepohladila ji, ani nepochválila. Možná i proto dospělá Audrey hledala v milostných vztazích jakousi rodičovsky pečovatelskou příměs.
Válečné běsy přežila v Nizozemí, prošla si i hladověním. Už jako dítě se zapojovala do odbojového hnutí a převážela vzkazy ukryté třeba v botě. Ale také se věnovala divadlu a zejména tanci. Až po válce se dozvěděla, že vinou trvalé podvýživy se jako špičková tanečnice nikdy neprosadí.
Kdy a kde se nejvíc dařilo
Zato uspěla ve filmu: po několika drobných rolích ji proslavily právě Prázdniny v Římě. Ztvárnila tam okouzlující princeznu, nesmírně potěšenou, že aspoň na jeden den může odložit břímě státnických povinností a seznámit se se všedními dny všedních lidí – okusí zmrzlinu, prohlédne si římské pamětihodnosti, nechá si zkrátit vlasy, zúčastní se tanečního večírku.
Hepburnové bylo tehdy čtyřiadvacet a filmový svět se jí otevřel dokořán. V dokumentu zaznějí vzpomínky pamětníků, jak je Prázdniny v Římě okouzlily, jak bezprostřední, skromně vystupující Audrey fascinovala tím, že v ní nebyla samolibá okázalost, s níž triumfovaly tehdejší hvězdy stříbrného plátna, třeba Marilyn Monroe nebo Elisabeth Taylor. Byla si však vědoma, z čeho pramení její půvab, což dokládají i úzké vztahy, jaké navázala s proslulým módním návrhářem Hubertem de Givenchym. Zpočátku se k ní sice choval odtažitě, protože očekával příchod věhlasné Katharine Hepburnové, a nikoli obyčejného děvčete, ale Audrey si ho rychle získala spontánním vystupováním. Navrhoval pro ni nejen filmové kostýmy, nýbrž se podílel i na vzhledu jejího „civilního“ šatníku.
Audrey se nejvíce proslavila romantickými komediemi, v nichž ztvárňovala ostýchavé i podnikavější dívky na cestě za vysněnou láskou. Nicméně v její filmografii lze narazit i na díla odlišného ražení, v nichž se ovšem necítila tak jistá. Jmenovat můžeme historický velkofilm z carského Ruska za napoleonských válek (Vojna a mír, 1956), thriller o nevidomé ženě ohrožované všeho schopným násilníkem (Čekej do tmy, 1967), western s rasovými podtexty (Co se nepromíjí, 1960) nebo kostýmní podívanou o pozdní lásce mezi zestárlým Robinem Hoodem a jeho dávnou přítelkyní (Robin a Mariana, 1976). Tady, vesměs v postavách výrazově spíše strnulých a prvoplánově uchopených, prosakovala jistá mondénnost.
Úzkosti přišly s věkem
Od sedmdesátých let se začala stahovat do ústraní, obávala se, že stárnutí se na její tváři příliš podepisuje, že vyhlíží vyhuble a „mumiovitě“; sužovaly ji nápory úzkosti. Na sklonku života začala pracovat jako velvyslankyně dobré vůle pro UNICEF, pro tutéž humanitární organizaci, která jí v mládí, na sklonku války, vlastně zachránila život. Ze všech sil, jakkoli pronásledována pocity zmaru a bezútěšnosti, se snažila, aby se zlepšil život v místech rozvrácených, válkou, chudobou či hladomorem.
Zbývá dodat, že obě její manželství – zprvu prý docela šťastná – se rozpadla. Prvním manželem byl americký herec Mel Ferrer, druhým italský psychiatr Andrea Dotti. Sklonek života strávila ve Švýcarsku, takříkajíc daleko od hlučícího davu, jehož dotěrnost ji stále více obtěžovala.
Dokument Audrey, jemuž lze vyčítat snad jen to, že obsahuje málo ukázek z hereččiných filmů, stojí především na výpovědích pamětníků. Mimo jiné tu hovoří Hepburnové syn Sean či režisér Peter Bogdanovich, jenž Audrey obsadil do jednoho z jejích posledních filmů. Dozvíme se rovněž lecjaké podrobnosti ze zákulisí slávy. Jako zajímavost připojím, že úplně poslední roli jí svěřil Steven Spielberg v nepříliš zdařilém duchařském melodramatu Navždy (1989). Nepadne tu však o něm jediná zmínka…
K tuzemskému publiku začala Audrey Hepburnová pronikat s mnoholetým zpožděním a nepočetně. Až od šedesátých let se sem postupně dostávaly snímky Prázdniny v Římě, Vojna a mír, Odpolední láska, My Fair Lady, Jak ukrást Venuši, Čekej do tmy. Její umělecký odkaz v relativní úplnosti zprostředkovala až po pádu komunistického režimu hlavně televizní obrazovka.
Plakát k dokumentu Audrey, foto: © Sky
Audrey (Velká Británie, 2020, stopáž 100 minut)
Režie: Helena Coan, kamera: Simona Susnea, hudba: Alex Somers.
Uvádí ČT art 3. srpna 2023 ve 20:15 hodin.
