Hledání dokonalé fúze. Oppenheimer je další ohromující show filmaře-iluzionisty
Christopher Nolan zbožňuje sebe-destruktivní hrdiny posedlé poznáváním tajných zákonitostí vesmíru. Přední filmový iluzionista analyzuje ve filmu Oppenheimer štěpné a fúzní procesy, které formovaly jednu z největších vědeckých osobností a fatálně změnily běh historie jako celku.
Jedna z věcí, v nichž profesorský a precizně formulující britský tvůrce Christopher Nolan (* 1970) vyniká, je schopnost obestřít svoje díla pověstí epochální události, která vybočuje z běžného provozu filmového průmyslu. V tomto ohledu jako by ho nejlépe charakterizoval jeho vlastní snímek z roku 2006 Dokonalý trik, ona rafinovaná narativní stavba, která analyzuje vznik, účinek a dopady kouzel a iluzí. Na příběhu dvou posedlých iluzionistů, kteří vedou nesmiřitelný boj o nejpropracovanější scénické triky, Nolan rozebírá nejen různé formy ničivé posedlosti, ale i třaskavou fúzi iracionality a racionality, magie a vědecké geniality, kterou zde ztělesňuje výstřední vynálezce Nikola Tesla.
Podívejte se na mapu Artoulek a vydejte se s námi na výlet!
Tříhodinový historický opus Oppenheimer, který detailně zachycuje formativní období v životě „otce“ atomové bomby a brilantního teoretického fyzika Roberta J. Oppenheimera, má zdánlivě k eskapistické fantastice Dokonalého triku daleko. Přesto titulní figura, zcela pohlcená snahou pochopit a zachytit zákonitosti svého oboru a vypilovat je k dokonalosti, v jádru připomíná velkého iluzionistu, který skrze usilovnou kontrolu nad hmotou usiluje o dokonalý trik – a po jeho provedení zjišťuje, jak vysokou cenu za něj bude muset zaplatit. Největší iluzí je nakonec teoretická kontrola nad průběhem a výsledkem vlastního experimentu.
Ztraceni v hlubinách posedlosti
Ničivá posedlost Nolanových protagonistů má různé podoby. Bruce Wayne v batmanovské trilogii usiluje o potlačení vlastního strachu a nastolení společenské rovnováhy, které se v určité chvíli vždy nutně obrátí proti symbolické figuře Batmana jako strážce pořádku. Dom Cobb v Inception se snaží skrze sny kontrolovat mysl druhých, aby nemusel čelit vlastnímu zborcenému podvědomí. Astronaut Cooper v Interstellaru zkouší přelstít prostor a čas, aby dokázal být zároveň zachráncem Země i otcem, který splní slib dceři. Všichni jsou jedním dechem stvořiteli a ničiteli, kteří se pokouší najít rovnováhu mezi kreativitou a destruktivitou, mezi štěpením (osobního života) a fúzí (nadosobních hodnot).
Právě termíny štěpení a fúze, které popisují dva druhy reakce částic, jsou dvěma základními narativními procesy Oppenheimera. Film je rozdělený do tří formálně odlišených rovin. Ta první je blízká klasickému lineárnímu biografickému snímku. Plně využívá 70 mm IMAX formát a sytou barevnou paletu, aby odvyprávěla lineární cestu talentovaného teoretika Oppenheimera od studijních let až k projektu Manhattan a jeho explozivnímu finále. Nolan ji označuje jako „Štěpení“ tedy jako cestu k rozklíčování a využití ničivé jaderné energie.
Trailer k filmu Oppenheimer, zdroj: YouTube Štěpení však vystihuje i vnitřní boj samotného protagonisty, který je od mládí pronásledován vizemi procesů na subatomární úrovni, ale zápolí i s místem ve vědecké komunitě a se svou levicovou politickou inklinací. Nolanův film ho vyobrazuje jako nezapadajícího, problémového „volného radikála“, který má potíže fungovat v kolektivu, ale i v soukromí.
Druhá rovina, zasazená do roku 1954, je nasnímaná v užším formátu a s potlačenější barevnou paletou. Zachycuje tajné poválečné slyšení, v němž Oppenheimer hájí svou práci i svá politická přesvědčení ve vyostřené paranoidní atmosféře honu na rudou hrozbu, aby obhájil bezpečnostní prověrku. Komorní a klaustrofobické scény ze zasedací místnosti líčí proces, který sice formálně nebyl soudem, přesto připomínal novodobý inkviziční výslech, v němž hrdina musí hájit celý svůj dosavadní život a dílo ocitající se na ideologickém pranýři. Jedna z klíčových osobností úspěšného atomového programu totiž čelí nařčení ze zrady a stranění nepříteli.
Tento překvapivý následek „štěpení“ pak svou symbolickou „fúzi“ nachází ve třetí rovině, která zachycuje zdánlivě volně související proces jmenování konzervativního republikána Roberta Strausse na post ministra. Černobílá, silně kontrastní, procedurálně laděná linie, zasazená do roku 1958, může v nelineárně poskládaném vyprávění Oppenheimera působit jako lehká enigma. Vztah Strausse a Oppenheimera totiž zdánlivě s původním projektem Manhattan úzce nesouvisel, černobílé segmenty tak mohou v kontextuálně náročném až vyčerpávajícím vyprávění působit zatěžkaně a zmatečně. Přesto jsou klíčové.
Nolan je precizní v dávkování informací, nicméně divákovi neusnadňuje jejich skládání. Vysvětlování tak probíhá v rámci samotných slyšení, která pracují s vysokou kadencí náročných dialogů. Chybí vysvětlující titulky „kdo je kdo“, což úmyslně zvyšuje dojem „historického štěpení“, v nichž si divák pracně skládá chybějící kauzální vazby napříč časem a prostorem. Oppenheimer je tedy náročnou podívanou, která se v poslední třetině ovšem za vydané úsilí odvděčuje precizní fúzí faktů a motivací. Pedanticky vyměřené trajektorie postav a jejich jednání přitom nepostrádají onen záblesk iluzionistické brilance, která tak vyzařuje z Dokonalého triku.
Komorní detonace
Film zdánlivě směřuje k explozi prototypu atomové bomby. Linie „historického thrilleru“, v níž Oppenheimer a jeho vojenský nadřízený, generál Leslie Groves, verbují vědce, dávají dohromady „vědecké město“ v Los Alamos a spurtují k první štěpné detonaci, tvoří nakonec jen lehce šablonovitou předehru mnohem grandióznější a méně okázalé štěpné reakce – štěpné reakce svědomí a dějin.
Nolan ani v Oppenheimerovi neodolá svodu přehnaně spektakulárních efektů a nabuzeného sound designu, který občas nahrazuje empatii a schopnost prohlédnout za dokonale chladné oči herce Cilliana Murphyho, v jehož herectví je cosi lehce mechanického. Vše v Oppenheimerovi vyhlíží jako dokonalý vzorec s předem daným a propočteným výsledkem.
Z psychologického hlediska působí portrét geniálního vědce (a velkého milovníka poezie a filozofie) zvláštně amúzicky. Sice občas vidíme do hlubin Oppenheimerovy mysli zmučené vizemi subatomárních procesů – a v jedné chvíli před námi hrdina dokonce sedí během svého slyšení doslova vysvlečený do naha. Ale tyhle scénické pomůcky jen zdůrazňují psychologickou distanci filmu a jeho protagonisty, která nikdy úplně nezmizí a je pro Nolanovu tvorbu charakteristická.
Velkolepost Nolanova díla tak nakonec vyvěrá především z jeho vypravěčské brilance a mrazivé metafory dějin, které zkrocení štěpných procesů přivedlo do nové éry, jejíž důsledky stále chápeme jen omezeně – a dohlédnout je nedokázal ani občansky velmi angažovaný a přemýšlivý Oppenheimer. Působivé je právě to, jak se ona skeptická globální pointa skládá z jednotlivostí, kterou jsou promyšleně rozeseté ve vyprávění.
Ještě v jednom ohledu nový Nolanův film připomene Dokonalý trik. Pointa onoho snímku je geniálně zakódovaná do zdánlivě málo významné postavy čínského iluzionisty a jeho nevysvětlitelného triku s akváriem. Epizoda, která může zůstat rychle pozapomenutá v přívalu šokujících odhalení, se tiše vrací v samotném záběru a vrhá nové světlo na celkové vyznění příběhu.
Roli nenápadného starce, který se šourá opodál se svým neproniknutelným tajemstvím, v Oppenheimerovi přebírá smutně přihrblý penzista Albert Einstein. Jsou to nakonec jeho slova, která způsobí dokonalou fúzi všech významů filmu, který, podobně jako protagonista, občas naráží na limity přístupu, jenž jedna z postav shrne větou: „Teorie vám pomůže jen do jisté míry.“
Plakát k filmu Oppenheimer, foto: CinemArt
Oppenheimer (USA / Velká Británie, 2023, stopáž 180 minut)
Režie a scénář: Christopher Nolan, kamera: Hoyte van Hoytema, hudba: Ludwig Göransson, střih: Jennifer Lame. Hrají: Cillian Murphy, Emily Blunt, Matt Damon, Robert Downey Jr., Florence Pugh, Josh Hartnett, Casey Affleck, Rami Malek, Kenneth Branagh, Benny Safdie, Jason Clarke, Dylan Arnold, Tom Conti, James D’Arcy, David Dastmalchian, Dane DeHaan, Alden Ehrenreich, Tony Goldwyn, Jefferson Hall, David Krumholtz, Matthew Modine, Gustaf Skarsgård a další.
Česká premiéra: 20. července 2023.
