Mnohahodinové filmové meditace Lava Diaze se pokouší nahlédnout temnotu lidské duše
Kinosály Uherského Hradiště v těchto dnech nabízí čtyři díla ikonického představitele filipínského nezávislého filmu Lava Diaze. Návštěvníci 49. Letní filmové školy mohou potkat básníka, hudebníka a filmaře na projekcích jeho snímků Melancholie (2008), Norte, konec historie (2013), Rod, zvíře (2020) a novinky Když vlny utichly (2022).
Sedmi a půl hodinová Melancholie je nejdelším snímkem letošní Letní filmové školy. Ve filmografii Lava Diaze (*1958) však jde spíše o „středometrážní“ počin, který svou stopáží „nestačí“ na jedenáctihodinovou The Evolution of a Filipino Family. Snímek Melancholie představuje prostřední část „trilogie traumatu“, kterou otevírá devítihodinová Smrt v zemi duchů a uzavírá šestihodinová Florentina Hubaldo CTE. Přestože se v případě Melancholie jedná o mnohahodinový experiment s plynutím času, Diaz dokáže objemnou stopáž překlenout napínavým příběhem. Vypráví o jeptišce, prostitutce a pasákovi, jež jsou součástí rehabilitačního programu na pomoc Filipíncům, kteří se vypořádávají se ztrátou blízkých, zabitých za vlády diktátora Ferdinanda Marcose.
Ukázka z filmu Melancholie, zdroj: YouTube Melancholie je příkladem toho, jak tvůrci z Latinské Ameriky a Asie obohacují proud kontemplativních děl, pro něž se vžilo označení slow cinema neboli pomalé filmy. Snímky, které vyrostly z evropské tradice Bély Tarra nebo Thea Angelopoulose, absorbují nové estetické a kulturní vlivy díky tvůrcům jako Thajec Apichatpong Weerasethakul, Číňan Wang Bing, Mexičan Carlos Reygadas, nebo právě Lav Diaz. U těchto povětšinou magicko-realistických děl, pracujících s odlišným plynutím času a otevírajících divákovi bránu k novému vnímání reality, se předpokládá přítomnost spirituální nebo duchovní vrstvy. Ta však u Diaze nedominuje. Filipínský tvůrce natáčí meditativní společensko-kritická dramata, jimiž se vyjadřuje k historicko-politické situaci své vlasti.
Jeho archetypální příběhy o boji dobra a zla, v nichž vystupují postavy prostitutek, vrahů nebo mučednic, mají leccos společného s ruskou literární klasikou, s Tolstým či Dostojevským. Není náhodou, že snímek Norte, konec historie, po němž následovala adaptace Tolstého povídky v titulu Ta, která odešla, volně čerpá z Dostojevského románu Zločin a trest. Ve snímku Norte, konec historie autor namísto pro něj typického černobílého obrazu pracuje s barevnými širokoúhlými kompozicemi. Ke klasickému kostýmnímu dramatu má ovšem film daleko. Příběh o studentovi práv, který zabije lichvářku, aby se zbavil dluhů a uvedl do praxe vlastní ideologický koncept čerpající z Nietzscheho filozofie, není jen charakterovou studií přítomnosti individuálního zla v člověku; je i portrétem kolektivního zla, jež postihlo Filipíny pod diktátorem Marcosem, jenž vládl v letech 1965–1985.
Lidskou podstatu ohledává Lav Diaz i ve snímku Rod, zvíře, považovaném za jeho nejpřístupnější dílo. Tvůrce v něm rozvíjí názor, že lidé nejsou více než zvířata. Dokládá to cesta trojice zlatokopů, kteří utíkají z otřesných podmínek dolů a putují hustou džunglí domů. Jenomže střet s divočinou, v níž člověk není ohraničen společenskými normami, odhaluje zvířecí podstatu postav – podléhají pudům a touhám. Rod, zvíře je jakousi volnou variací Norte, konec historie, v němž se hlavní postava rovněž odvrací od mravních principů a propadá se do temného podloží duše.
Diazův nový titul Když vlny utichly nabízí neobvyklé spojení žánrového filmu a autorského experimentu. Se žánrovými prvky filipínský tvůrce pracoval již v muzikálu Období ďábla nebo v dystopické sci-fi The Halt. Stejně jako Diazova ostatní díla se i tyto filmy, byť žánrově stylizované, vyjadřují k realitě filipínské společnosti. A platí to také o loňské variaci na western a film noir Když vlny utichly. Režisér se zde vrací ke svým začátkům z devadesátých let, kdy fotografoval do novin místa vražd a dalších kriminálních činů. Příběh dvou policistů je zasazen do doby vlády prezidenta Rodriga Duerteho, který roku 2016 na Filipínách rozpoutal válku proti drogám. Policie dostala za úkol vyvraždit všechny dealery a narkomany. Zabíjení civilistů příslušníky bezpečnostních složek a mrtvoly v ulicích se staly každodenní realitou. Na tomto historickém základě se odehrává souboj dvou policistů, kteří zastupují státní složky, ale mají odlišný názor na postupy bezpečnostních orgánů.
Ukázka z filmu Když vlny utichly, zdroj: YouTube Diazovy filmy představují meditaci nad historickými proměnami filipínské společnosti, která se vyrovnává s mnohočetnými traumaty, ať už je to dědictví španělské koloniální nadvlády, režim Ferdinanda Marcose, anebo vláda jeho následovníka Rodriga Duterteho, kterého v roli prezidenta loni vystřídal pokračovatel Marcosova rodu, Bongbong. Kvůli tomuto cyklicky se vracejícímu zlu Lav Diaz neustále hledá paralely mezi minulostí a přítomností. Film je pro něj vymítací rituál, forma exorcismu i terapie temnotou, přičemž věří, že společnost se dá vyléčit.
Autor je filmový publicista a kritik
