Kdo všechno se dokáže přepočítat. Matematika zločinu jako kniha

Podcast Matematika zločinu se obejde bez knihy a stejnojmenná kniha se obejde bez onoho podcastu (i když, pravda, o něco hůř). Ideální ovšem je znát oboje a dokonce si ještě k tomu na internetu dohledat příslušné doplňující materiály. Tak totiž získáme nejplastičtější představu o tématu podcastu Matematika zločinu, ale také o jeho osudu.

Co je tématem podcastu, zmiňme zde jen stručně. Publicistka Magdalena Sodomková a v Česku dlouhodobě žijící a pracující dánská dokumentaristka Brit Jensen důsledně šly za dvěma kriminálními případy, v nichž jako soudní znalec figuroval forenzní biomechanik profesor Jiří Straus. V jednom případě počítal, jak se vyjevilo, s velmi pofiderními vstupními daty. Ve druhém případě Straus bez vysvětlení změnil názor o 180 stupňů; nejprve při rekonstrukci incidentu v Uherském Hradišti, při němž byl zraněn mladý muž, který posléze zemřel v nemocnici, tvrdil, že daný pád těla na zem se z hlediska biomechaniky stát nemohl, a pak k němu pro změnu docela dobře dojít mohlo.

Sodomková & Jensen podcastem obnažují problematiku soudních znalců, jejich vliv na osudy jiných lidí a systémovou vratkost a děravost tuzemského znalectví přinejmenším u některých specializací. Soudcové totiž své verdikty pochopitelně od znaleckých posudků odvozují. A vedle toho autorky u daných případů jako bodovými reflektory nasvěcují mikrokosmos soudců, státních zástupců, obhájců a znalců, specifický propletenec, který má daleko ke striktní vzájemné oddělenosti těchto složek.

Neviditelná sít

V knize, kterou napsala Magdalena Sodomková sama, líčí oba případy  detailněji a více v souvislostech než v podcastu, nadto se v textu nachází metarovina, v níž autorka přibližuje, jak podcast vznikal a jaké byly jeho osudy. Zvuková Matematika zločinu má však svá specifika a své vlastní kvality, například tóny hlasů či dynamiku dialogů, které mnohé vypovídají. Třeba pasáž, v níž se Jiří Straus vykrucuje, když jej autorky žádají o schůzku, je výtečnou mikrostudií slizkosti dotyčného. Nebo záznamy od soudů jsou chvílemi až strašidelným dokumentem o kulturní úrovni soudních stání, a jisté soudkyně především. Takových jemností podcast nabízí řadu.

Co si naopak u podcastu až tak neuvědomíme, to je množství setkání a kroků, které musely Sodomková a Jensen absolvovat, aby se dostaly k meritu věci. Byl to běh na hodně dlouhou trať. V knize pak díky tomu více vystupuje na povrch propojenost určitých lidí, existence jakési latentní, neformální, pružné a dle potřeb a zájmů aktivované sítě „profíků“ z oboru, kteří se navzájem podrží, nenechají nakouknout pod pokličku. Tak jako se často říká, že lékaři drží při sobě, tak podobně v Matematice zločinu: znalcem Strausem počínaje a ex-ministrem Robertem Pelikánem konče slyšíme a čteme výroky lidí, kteří evidentně některé věci, jež se týkají jejich práce a mají mezi sebou souvislost, odmítají veřejně vidět a slyšet – ačkoliv někteří z nich jsou placeni přímo ze státních, veřejných peněz. Jakmile je jim položena jen trochu nepříjemná otázka, v řeči přešaltují z hladkosti a korektnosti do tvrdého vypoklonkování novinářské „hyeny“. Matematika zločinu je v obou svých výstupech, ať v podcastovém, tak v knižním, setkáním i s několika majiteli hodně silných žaludků.

V knize jsou také konkrétněji rozebrány některé pozoruhodné skutečnosti, kupříkladu plagiátorství v diplomových pracích bratří Matěje Bárty a Víta Bárty (ano – to jsme u bezpečnostní agentury ABL a u politického subjektu Věci veřejné), které vedl právě profesor Straus. Za čtení rozhodně stojí i partie o udělování titulu JUDr. na některých vysokých školách. Sodomková rovněž vypráví o vykradení svého bytu. V neděli 4. března 2018 adresuje Jensen SMS, že získala velmi cenný materiál, který ovšem nechce mít doma a že by jej kolegyni ráda předala. Jensen jí odpovídá, že si jej může převzít až pozítří. Druhý den, v pondělí 5. března, Sodomková odejde do práce a večer má kvartýr vykradený – všechna technika je pryč, ale materiál zloději nezískali… Policisté ji právě před tímhle varovali. Sodomková není paranoidní, píše, že vloupání nemuselo souviset s její prací, nicméně získá i další indicie napovídající, že někdo o její komunikaci dobře ví.

Tak si vyberte

Když o této knize psát, bylo by nefér pominout její výše zmíněnou metarovinu, tedy partie, v nichž pisatelka rozebírá, co se s podcastem dělo v Českém rozhlase (ČRo), který jej spolu s Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky produkoval. Ostatně když se o podcastu Matematika zločinu v médiích vloni psalo, pak především v této souvislosti, a bohužel téměř vždy jednostranně.

V kostce:  Sodomková v publikaci líčí, jak spolu s Jensen v ČRo narazily – zejména na šéfredaktora ČRo Plus Petra Šabatu a ředitele Zpravodajství ČRo Jana Pokorného. Jejich výtky k podcastu a návrhy na editorské zásahy autorky vzaly jako cenzuru, ostatně tímto slovem Sodomková pojmenovala suverénně nejdelší kapitolu knihy. Publicistka v ní popisuje Šabatovo zdráhavé a nevstřícné jednání, odlišné od postoje předchozího šéfredaktora, na jehož místo Šabata 1. března 2018 nastoupil a převzal právě i podcast Matematika zločinu. Detaily jednání a sporů z pohledu Sodomkové zájemce nalezne v knize. Komprimovány jsou v rozhovoru, který autorky poskytly Deníku Referendum. Na interview reagoval Jan Pokorný a současně také ČRo ve stanovisku formulovaném jeho mluvčím Jiřím Hošnou. Ani jedna strana neargumentuje korektně.

Když se totiž spor mezi autorkami a šéfy v Rozhlase zaklínil, nechal spoluproducent podcastu, Nadační fond nezávislé žurnalistiky, vypracovat posudek člena jeho Expertní rady, docenta Jana Motala z Masarykovy univerzity. Zevrubný posudek je volně dostupný. Jde o precizně vystavěný materiál, z něhož si každá strana sporu účelově vzala, co potřebovala. Sodomková v knize blazeovaně na dvou řádcích konstatuje, že v Motalově analýze stojí, že podcast není v rozporu s Kodexem ČRo a odvysílání díla je ve veřejném zájmu. To je pravda pouze částečná. Motal upozorňuje na některá úskalí podcastu a dává dramaturgická doporučení, co v díle doladit, především „více zobrazit kontext kontroverzí ohledně soudního znalectví. V pořadu např. ani nezazní informace o tom, že se k tématu vyjadřovaly právní a soudní autority, že jde o otázky diskutované v legislativním procesu apod. Zvláště problematické to je ve vztahu k aktérům uherskohradišťské kauzy. Tamní soudci totiž byli opakovaně podrobeni kárným žalobám. Z pořadu vyplývá, jako by se pochybení zlínského soudu vůbec neřešila. To znamená, že vyznění celého pořadu je alarmistické neadekvátně skutečnosti,“ soudí Motal.

Jan Pokorný a Jiří Hošna pro změnu při odvolávání se na Motalovu analýzu necitují základní sdělení z úvodu i ze shrnutí analýzy, totiž: „Pořad vyjadřuje veřejný zájem a naplňuje v tomto smyslu podmínku nutnou pro použití hraničních metod novinářské práce, jako je skrytý mikrofon, anonymita respondentů nebo ochrana zdrojů. Pořad reflektuje závažné problémy s celospolečenskými dopady a jeho vysílání je důležité z hlediska veřejného zájmu.“ Kromě toho mluvčí Hošna z Motalova posudku cituje tak, že určité pasáže z něho vytuční, aniž sdělí, že je zvýrazňuje on sám, nikoliv autor, což je základní předpoklad korektní citace (nemluvě o tom, že v citaci z Motala mluvčí pomotal uvozovky). Rozhlasoví šéfové upozorňují, že Sodomková & Jensen odevzdaly dílo obsahující „celou řadu vážných prohřešků proti Kodexu ČRo“, jenže z té „celé řady“ vypočítají prakticky žádné.

Sodomková v knize nejednu řádku věnuje skutečnosti, že šéfredaktor Petr Šabata má za životní partnerku soudkyni Veroniku Křesťanovou, současnou místopředsedkyni Městského soudu v Praze (na tomto soudu působí od roku 2010, ve funkci místopředsedkyně od roku 2017), přičemž leccos z toho, na co autorky podcastu narazily a považují to za podivné, děje se právě na tomto soudu; jeho obraz není v Matematice zločinu nejpřívětivější. Sodomková s Jensen mají za to, že měl-li Šabata posuzovat dílo, které kriticky vyznívá pro instituci, v níž v odpovědné funkci působí jeho partnerka, jde u něho o střet zájmů. Šabata a Pokorný v tom problém nevidí. Problém to je: tak jako novináři uplatňují na politiky při střetu zájmů princip presumpce viny, mají tutéž náročnost uplatňovat sami na sebe, na své osobní vazby. Nečiní-li tak, je to pokrytectví. To platí obecně. A v tomto případě to navíc jde proti duchu Kodexu ČRo, ačkoliv takto přímo to v něm nestojí (což je, mimochodem, jeho podstatný nedostatek).

Ať už to všechno bylo při sporu o Matematiku zločinu jakkoliv, fakt je ten, že existují dvě její podcastové verze: jedna je zavěšena na samostatném webu, který Sodomková & Jensen připravily, druhá na stránkách Českého rozhlasu. A fakt je také ten, že ačkoliv druhá verze akceptuje připomínky ze strany ČRo, ten ji do vysílání nikdy nezařadil, byť podcast, přesněji jeho první epizoda, vloni zvítězil na festivalu Prix Bohemia Radio (v kategorii dokument) a právě vítězná díla ČRo ve vysílání uvádí.

Halabala

Na závěr slovo o vizuální a redakční podobě knihy. Je nevalná. Nakladatelství CPress použilo na obálku ilustraci Veroniky Zacharové z webu podcastu. Samotná kniha je graficky zlomena tím nejbanálnějším možným způsobem (asi nikoliv náhodou není v tiráži uveden autor grafické úpravy), v textu se nacházejí literní i faktické chyby (špatně napsaná jména státního zástupce Iva Ištvana i filipínské reportérky Marie Ressy, v lednu 1989 mohly při Palachově týdnu někoho zachytit kamery leda Československé, nikoliv České televize, biomechanik Vilímek z ČVUT není doktor, nýbrž Ing., StB nebyla útvar ad.). Rovněž by nebylo na škodu, kdyby text byl proložen ilustracemi, nebylo by jich třeba mnoho, ale některé by knize velmi slušely – například z pražského Cross Clubu, kde se udál první z případů, z filmu o smrti Jana Masaryka, v němž byl Jiří Straus ústředním vykladačem, z Uherského Hradiště, v němž došlo k druhé kauze (zde existují i záběry z průmyslové kamery). Prostě kniha by si bývala žádala úplně jinou finální péči.

Ale i tak může a má být v postoji jak k podcastové, tak ke knižní verzi Matematiky zločinu zaujat především respekt. Protože základní autorský vklad je v rámci tuzemské jak investigativní, tak podcastové produkce silně nadprůměrný.

Obálku navrhla Veronika Zacharová; vycházela z vizuality stejnojmenného podcastu, repro: Albatros Media

Magdalena Sodomková: Matematika zločinu. CPress ve společnosti Albatros Media, Brno a Praha 2020, 208 stran, doporučená cena 299 korun.