Mladá hudba. Producentka Martyyna: Miluju chaos, inspiruje mě nelegální architektura i přátelé

Umístění pětiskladbové nahrávky Awaken v přehledu nejlepších českých desek roku podle časopisu Wire by vlastně Martinu Svobodovou, která vystupuje jako Martyyna, nemuselo zajímat. Současná experimentální klubová hudba, které je součástí coby producentka vlastních skladeb i jako DJka kolektivu Blazing Bullets, se neopírá ani o tištěná hudební média, ani o síť klasických hudebních labelů. Namísto hierarchických struktur, na jejichž vrcholu stojí velká nahrávací značka, spoléhá na vzájemnou spolupráci. Vyrůstá z undergroundu a rezignuje na glorifikaci hvězd. Nastoluje systém, v němž jsou si rovni autoři hudby, DJové, provozovatelé labelů i tanečníci na parketu. Někteří publicisté a fanoušci ji označují ne zrovna jasným termínem post-klubová hudba.

Každopádně ta scéna není propojena jednotícím zvukem. V případě Martyyny v sobě míchá rozsypané a zdánlivě chaoticky strukturované elektronické beaty se zvuky asijských strunných nástrojů, nad nimiž se klene autorčin vokál. Její zvukový chumel připomíná divoce rostoucí popínavou rostlinu, která svými šlahouny organicky objímá betonové zdi přelidněných tchajwanských věžáků, na jejichž střechách si lidé zřizují nelegální přístřešky. Nejen o Tchaj-wanu, elektronické hudbě a síle přátelství jsme s Martinou Svobodovou, která se živí jako architektka, mluvili v následujícím rozhovoru.

Poslechněte si skladbu Awaken ze stejnojmenného EP. Na ilustračním snímku Martyyna v akci, zdroj: Facebook umělkyně

Jsi zakladatelka klubových večerů KSK, které svou dramaturgií patří k nejprogresivnějším tanečním parties v Praze. Naučila ses při jejich organizování něco, co tě později ovlivnilo při tvorbě vlastní hudby?

Bez KSK bych pravděpodobně nikdy nezačala djovat. Díky tomu jsem se naučila mixovat a časem si vyvinula vlastní přístup ke komponování, k prolínání a vrstvení zvuků. A především jsem díky KSK poznala spoustu skvělých lidí. Bez jejich popostrčení a podpory by asi nebylo nic.

Jaká byla tvoje životní posluchačská trajektorie?

Hodně pestrá. Vždycky jsem byla rozstřelená do mnoha stran. Zajímalo mě několik žánrů zároveň, a když jsem pak objevila prostředí, které k tomu bylo tolerantní, plné lidí, kteří to cítili stejně, hodně mi to vyhovovalo. Experimentální klubová scéna je mi blízká, protože se v ní mísí všechno, co mě kdy ovlivnilo. Latino, pop, trance, hardcore noise, ambient nebo tradiční asijské rytmy, k nimž jsem se dostala díky svému pobytu v Asii. Poodkrývání hlubin Soundcloudu a sledování organických mutací hudby po celém světě mě prostě pohltilo. Hudba, kterou momentálně tvořím, je tím vším určitě ovlivněná, pořád se však dost liší od té, kterou aktuálně poslouchám.

Tvoje hudba jako kdyby byla utkaná ze živoucího, organického materiálu. Je ta životnost něco, o co cíleně usiluješ?

Určitě o to vědomě neusiluju, děje se to spíš přirozeně a vyplývá to z toho, co mě baví a jaká jsem. Nemám ráda uhlazenost a řád, zato miluju vrstevnatost, spontánnost, nepředvídatelnost. Jsem docela chaotická a často se nechávám unést nápadem nebo zvukem. Je to jako když začneš pracovat, postupně si na stůl nanosíš milion různých předmětů, pod kterými postupně mizíš. A když se pak po pár hodinách rozhlédneš, zpanikaříš a začneš všechno organizovat a uklízet. Tak zhruba takhle pracuju.

Martina Svobodová v „roli“ Martyyny, foto: Iryna Drahun

Ve své hudbě používáš zvuky tradičních asijských strunných nástrojů. Jak sis našla cestu k těmhle zvukům?

Je to kombinace VST nástrojů (pozn. red.: Virtual Studio Technology – zjednodušeně: softwarové rozhraní pro nahrávání a ovládání virtuálních hudebních nástrojů) a samplů, které potom ještě různě deformuju, prostříhávám a efektuju. Baví mě je používat občas i trochu jinak; jedním mým oblíbeným samplem strunného nástroje dulcimeru třeba ráda nahrazuju vokál. A někdy se zase svůj hlas snažím upravit tak, aby připomínal nástroje a přirozeně s nimi splynul. Tradiční asijské strunné nástroje jsem měla vždycky ráda, větší obsese u mě propukla díky studiu na Tchaj-wanu, kde mě denně obklopovaly.

Ovlivňuje tě při tvorbě hudby tvoje práce architektky?

Po dvou letech architektonické praxe jsem se cítila nenaplněně, vyčerpaná rutinou. Zároveň jsem se každý rok aspoň na měsíc vracela na Tchaj-wan, kde jsem pokaždé dobila energii a nabrala nápady, co se sebou dál. Postupně mě to dovedlo k tomu, že jsme společně se spoluzakladatelkou KSK Kateřinou Frejlachovou vymyslely projekt Illegal Taipe, mapující organicky a živelně vznikající ilegální architekturu, která se podílí na identitě řady současných metropolí. To mě vždycky fascinovalo.

Ve stejný moment jsem se začala víc zajímat o hudbu. Tyhle dvě aktivity vyústily v můj občas trochu náročný životní styl: střídám práci architektky, rešeršování ilegální architektury a vlastní hudební produkci. Že spolu všechny moje aktivity nějak souvisí jsem si uvědomila až díky průvodnímu textu od umělkyně Adély Sobotkové k mému EP Awaken. Emoce, které potlačuju v práci, po nocích přelévám do hudby – je inspirovaná vším, co dělám. Moje vnitřní přání je zorganizovat si život tak, abych měla víc času na hudbu a mohla se v ní rozvíjet.

Než jsi ji začala tvořit, vystupovalas jako DJka v kolektivu Blazing Bullets. Jaký je rozdíl mezi rolí DJky a producentky autorské hudby?

Vnímám je rovnocenně. Obecně nemám ráda, když se jedno či druhé podceňuje, nebo naopak vyvyšuje. DJing mě baví, respektuju ho, zároveň byl před pandemií stále populárnější. Oceňuju, když je osobitý a o to se snažím ve svých setech. Mám ráda, když se v nich odehrává příběh, který můžeš odvyprávět pomocí vrstvení a prolínání hudby, která tě zrovna ovlivňuje. Mám ráda i společné DJování ve dvojici s někým jiným, to je vždycky dialog a zároveň adrenalin.

Obal debutového EP Awaken pražské hudebnice, producentky a DJky Martyyny, repro: ČT art

Jsi členka DJské skupiny Blazing Bullets, debutové EP jsi vydala u uměleckého kolektivu BCAA. Je pro tebe důležité být součástí určité komunity? A jak se to proměnilo během pandemie? Umíš si vůbec představit, že bys tvořila hudbu bez kolektivní energie?

Miluju svoje kamarády, je to pro mě jedna z nejdůležitějších věcí. I když momentálně pracuju online, zůstávají pro mě osobní setkávání podstatná. Blazing Bullets je kolektiv složený z talentovaných lidí, společně jsme jezdili na pražský Jižák do zkušebny, temné díry v podzemí, kde jsme se učili DJovat. Dost jsme se toho naučili od sebe navzájem. A když se nám podařilo někde hrát v plné sestavě, byla to zábava a šla z toho dobrá energie, která vydržela do dalšího týdne. Ale co se týče mé autorské produkce, jsem dost samotářka. Zatím si neumím představit, že bych mohla tvořit kolektivně, ale v budoucnu bych to zkusit chtěla. Vydání mého EP bylo docela komplikované, jsem ráda, že skončilo u BCAA. Jsou to moji kamarádi a jedeme v tom všem společně.

Autor je hudební publicista a kritik, stálý spolupracovník Radia Wave.