Můžete se stát prezidentkou země. Stačí vstát a začít chodit do školy!
Slova z titulku vzkazují dospělým ženám v Beninu sotva patnáctileté dívky z afrorockové skupiny Star Feminine Band. Zpráva o první ženské kapele v bývalém království Dahomey by neměla zapadnout. Už proto, že by se Star Femine Band mohly stát vzorem pro jiné africké státy.
Vše, co musí udělat holka na Západě pro hudební kariéru, násobte v Africe desetkrát, a ještě to nebude stačit. Ve srovnání se západními ženskými kapelami působí příběh Star Femine Band navíc jak ze starého románu. Než se však při pohledu na bezelstně vypadající dívky s elektrickými kytarami rozněžníte, zadržte: o tom příběh školního orchestru, hrajícího s nasazením a parádně směs beninského voodoo, konžské rumby, ghanského highlife a garážového psychedelického rocku, není. Ani ten příběh neexponuje téma afrického feminismu.
Vychází z místních společenských norem, de facto vylučujících, aby ženy mohly dělat ty samé věci jako muži. Třeba hrát na nástroje, když jim přece musí stačit zpívat a tančit, anebo založit kapelu, vydat se do světa a stát se hvězdami. Přitom právě z Beninu pochází nyní šedesátiletá zpěvačka Angelique Kidjo, symbol hrdé a svobodné africké ženy, dosahující svého postavení vzepřením se staletým praktikám tvrdé mužské dominance. V tom tkví pointa: po Kidjo narušuje (nejen) beninské status quo právě i Star Femine Band, překvapení z konce loňského roku, zúročené nejvyššími pozicemi v prestižních žebříčcích.
Poslechněte si Star Feminine Band, zdroj: PAM – pan-african-music.com Aby to však neodskákali pouze muži v Beninu: patriarchát je hluboce zakořeněn prakticky v celé Africe. V mnoha tamních státech výhradně ženské skupiny doteď odporují zažitým dogmatům. Někde, aby třeba nezneuctily rodinu, ženy nesmějí vystupovat na veřejnosti a řada hudebních nástrojů pro ženy zůstává tabu, ať už za tím stojí patriarchální tradice nebo duchové, jejich dárci a ochránci, v legendách se ženami nepočítající.
Copak o to, orchestr Les Amazones, složený ze samých policejních důstojnic, sice v Guiney vznikl už v šedesátých letech, ovšem na příkaz ministra obrany. Skupiny Dzesi z Ghany, Salute yal Bannot ze Súdánu, Bella Mondo z Pobřeží Slonoviny nebo Les Mamans du Congo befelem naopak žádný příkaz nebo nějakou podporu nedostaly, rozhodnutí o jejich existenci záleželo pouze a jen na nich, jenže pořád se bavíme o výjimkách. Tím zdůrazňujeme, kolik kuráže v sobě musely dívky ze Star Feminine Bandu, prezentující právo na sebevyjádření, i v roce 2020 nalézt.
Většinu z dívek v okolí severobeninského (více než stotisícového) města Natitingou nečekají příjemné vyhlídky: nucená manželství, brzké otěhotnění, obřízka, poklonkování mužům a k uživení rodiny prodej potravin podél hlavní silnice vedoucí z vnitrozemí. Hudebník a kulturní aktivista André Balaguemon si toho byl dobře vědom. Tamním dívkám poskytl šanci na jistou nezávislost: před čtyřmi roky v regionálním rádiu vyhlásil konkurz, do něhož se se svolením rodičů přihlásilo okolo dvaceti dívek. Pod podmínkou, že budou navštěvovat běžnou školu, začal hudební analfabetky zdarma vyučovat teorii a ovládat jím osobně zakoupené nástroje. Dost si věřil: ani jedna z adeptek předtím nikdy nezpívala, natož aby zvládala hudební nástroj. Ale vyšlo mu to: dnes každá z jeho žaček dokáže přecházet od bicích ke kytaře, baskytaře a klávesám a při zpěvu, byť dívčím, nemají problém nasadit sborově ostřejší tón.
Proč však dívky, proč ne dospělejší ženy? To André Balaguemon racionálně vysvětlil: neprovdaným dívkám ještě nehrozilo, že by jim vstup do kapely zakázal manžel, také snadněji přijmou mentorův vzdělávací světonázor, v podtextu vlastně feministický. Přestože do projektu zařadil i své dvě dcery, neměl to s přesvědčováním komunity jednoduché. Po prvních veřejných vystoupeních se však těleso setkalo s překvapivě s nadšeným přijetím, nedůvěra padla. Starosta města Natitingou kapele slavnostně předal klíče od zkušebny v místním muzeu.
Poslechněte si Star Feminine Band, foto: © JB Guillot / zdroj: PAM – pan-african-music.com Balaguemon zkomponoval všechny skladby, během zkoušek nicméně nenápadně podporoval aranžérskou aktivitu dívek a nutil je přinášet vlastní nápady; byť se pohybují od deseti do sedmnácti, během výuky totiž hudebně vyspěly. S energickou razancí samozřejmě nemohou konkurovat špičkovým profesionálním muzikantům a mladickou nejistotu nepřeslechnete, ale jejich skoro až rockovému nasazení i tak podlehnete. Rovněž se cení Balaguemonova snaha vydat se originálním směrem: mohl přece, s ohledem na věk aktérek, zabrnkat na strunu obvyklého a tisíckrát slyšeného tradicionalismu, nastrojit je do kostýmů a exkluzivitu posílit tanečně-bubenickou show. Neudělal to, protože dívky vedl k tomu, aby překročily hranice tradičního chápání beninské hudby a v textech se zaměřily na emancipaci. Dodával jim sebevědomí a ubezpečoval je, že po tvrdé práci se dočkají uznání a snad si je poslechne i zmíněná Angelique Kidjo, která se na feministicky laděném albu Eve v roce 2014 zaměřila na autentické ženské sbory z beninských vesnic. „Angelique je naší největší inspirací,“ tvrdí dívky.
Když je slyšel francouzský humanitární pracovník Jérémy Verdier, přivolal na pomoc španělské zvukaře a v muzeu města Natitingou se Star Feminine Bandem, jak se samy nazvaly, natočil za dva dny skoro naživo stejnojmenný albový debut, o nějž posléze projevil zájem francouzský rockový label Born Bad Records. A po něm média a vlivné ankety.
Takto bleskově se tedy příběh s nádechem zázraku roznesl. Není úplně ojedinělý, víru v nezištnou pomoc společensky handicapované mládeži realizují například v Londýně, kde od roku 1991 existuje nezisková organizace Tomorrow’s Warriors. Zaměřuje se na začínající jazzmany z afro-karibské komunity, jejichž kariéře a osobnímu rozvoji stojí v cestě finanční a jiné překážky. Bez Tomorrow’s Warriors, přenášející vzdělávací aktivismus i do britských škol, by nepropukla tolik obdivovaná jazzová rebelie generující nové jazzové hvězdy typu Shabaky Hutchingse, Theona Crosse, Nubyi Garcii či skupin Sons of Kemet, The Comet is Coming, KOKOROKO nebo Cykada. Všem těm v začátcích obrovsky pomohl vlivný DJ a producent Gilles Peterson se svým labelem Brownswood Recordings.
Poslechněte si jednu z písní kapely. Na fotografii Jean-Baptiste Guillot z Born Bad Records a Star Feminine Band, foto: Born Bad Records Na závěr zpět k beninskému Star Feminine Bandu. Dívky dělají vše proto, aby se jejich poselství dostalo co nejdál. Zpívají v pěti dialektech a přes svůj věk dodávají sebedůvěru i dospělým ženám. Ve skladbě African Woman jim předkládají možnosti, vyplývající ze vzdělání a nezávislosti na mužích: „Můžete se stát prezidentkou nebo premiérkou země. Stačí vstát a něco s tím udělat. Choďte do školy, Benin vás potřebuje.“
Autor je hudební publicista zaměřený na world music a folk.
Poslech celého alba k dispozici ZDE.
