Mladá hudba: Ca$hanova Bulhar by rap o politice poslouchat nechtěl

Ca$hanova Bulhar s mikrofonem
Ca$hanova Bulhar, foto: Archiv Ca$hanovy Bulhara

I když ho můžete často vidět jako člena kolektivu 2L Boyzz (můžete číst jako Dvojlitrboyzz) s typickou plastovou lahví piva v ruce, Ca$hanova Bulhar o sobě říká, že o chlastání na lavičce nejde rapovat donekonečna. Splnilo se mu to, o čem na startu nejspíš sní každý hudebník – odešel ze startupu zabývajícím se správou sociálních sítí a začal se živit hudbou. Ca$hanova Bulhar využívá toho, že u nás rap v současnosti válcuje ostatní hudební žánry. A když ho spojil s další českou vášní – fotbalem – začaly vznikat tracky, díky nimž se stává jednou z vůdčích postav nové generace českého rapu.

Tenhle měsíc, konkrétně 22. února, pokřtíš v pražském Futuru Music Baru na konci loňského roku vydané EP Timberlaketrapped. Už teď je křest vyprodaný. Fanoušků máš tedy dost. Jak bys je ale charakterizoval?

Hodně se to proměňuje s tím, co vychází. Nejtvrdší jádro jsou lidi, kteří jsou se mnou od začátku, kdy to byla v podstatě ještě sranda. Pak se na to namotalo hodně lidí skrz fotbalovou tématiku, která mě do povědomí asi dostala nejvíc, takže chodí i fotbaloví chuligáni. Ale v podstatě jsou to lidi jako my, cílovka 18 až 25 let, což si myslím, že je celkově cílovka rapu, kterej není dělanej úplně pro děti. Trochu do toho začínají zabředávat i starší lidi, kterým se přiblížíš postupně tím, jak se vyvineš. Nedělám jen tracky jako Swag Martin Fenin, ale taky hudbu o věcech, se kterýma se můžou ztotožnit, a který jsem zažil. Občas potkám i někoho staršího, a jsem za to rád. (Poznámka redakce: v současnosti má Swag Martin Fenin na YouTube více než 550 tisíc zhlédnutí.)

Obal alba Timberlaketrapped
Skladba Party u mě doma z nového EP Timberlaketrapped, to pokřtí Ca$hanova Bulhar 22. 02. 2020 v pražském Futuru Music Baru, foto: Archiv Ca$hanovy Bulhara

Takže tvoji fanoušci rostou s tebou.

Určitě. Pochopitelně se postupně nabaluje spousta novejch, který přijdou třeba právě od „Fenina“. A nějaký zase odpadli. Na začátku jim připadalo, že je to hudba jen pro ně a jejich kámoše, ale tím, jak se pro mě rap stal obživou, se to pro ně vytratilo. Ale to je prostě posun, nemůžeš celej život rapovat o tom, jak dáváš pivo z plastu na lavičce. Fanbasi mám ale dobrou, některý lidi na akcích vídám pravidelně už dva nebo tři roky, takže většina lidí zůstává. A za to jsem rád.

Loni jsi přestal chodit do práce a začal ses hudbou živit. Co ti generuje největší příjmy?

To je jednoduchý. Všechno změnila doba digitálu a streamovací služby; bez nich bych tam pořád ještě chodil. Peníze ze streamingu jsou v podstatě tvoje vejplata, která ti přijde každej měsíc. Poslední rok v práci mi totiž streamy vydělaly stejně, jako kolik jsem tam bral plat. Hudba je dneska něco jako investice do akcií. Když generuješ tracky, rostou ti views, zvětšuje se množství posluchačů a s tím logicky rostou i příjmy. Tohle je základ. Dost pak ještě generují koncerty a merchandise.

To se u nás podaří málokomu. Neumím si moc představit, že by se takhle u nás uživila třeba ne úplně mainstreamová kapela.

Rap je žánr, kterej teď prostě více jede. Je to svým způsobem tvrdý, protože lidi, který uměj hrát na nástroje, se tím neuživí a mají hudbu jen jako celoživotní hobby.

A v čem si myslíš, že je rap oproti jiným žánrům silnější?

Rap je hodně přístupnej. Průměrnej člověk ho mnohem jednodušeji přijme. Rap můžeš začít poslouchat bez toho, že bys měl větší znalosti hudby. Ale stejně jako kapel, tak i rapu jsou tady mraky. Potom už hodně prodává tvoje osobnost.

Ca$hanova Bulhar ležérně sedí v kýčovité napodobenině rokokového křesla
„Ležim ti v žaludku, aspoň tam máš něco dobrýho…“ Ca$hanova Bulhar a jeho skladba Ležim ti v žaludku, foto: Archiv Ca$hanovy Bulhara

Jak moc se liší osobnost Ca$hanovy Bulhara od tvého reálného já?

Moc ne, není to žádná role. V podstatě jde o mojí část osobnosti, která se do tý hudby promítá. Raperem ovšem můžeš bejt jen do nějaký míry. Neříkám, že se někdy nechovám jako lopata, ale bavit se tak s lidma v normální společnosti nemůžeš, na to není nikdo zvědavej.

Prostě nebudeš chodit po ulici a říkat, že „držíš děvku za drdol“…

 Jasně, hudba má trochu jiný hranice. Pořád jsem to já, a hlavně je to část mojí osobnosti, která se mi nejlíp projevuje v hudbě.

Popularita rapu u nás neustále roste. Myslíš, že je kvalitou srovnatelný třeba se zahraničím?

Těžko říct. Určitě u nás vzniká rap, kterej je srovnatelnej třeba s německým a se jmény jako Yung Hurn nebo 187 Strassenbande. Máme nevýhodu v tom, že jsme malá země, ale jít by to mohlo, stejně jako tady lidi poslouchají německej nebo francouzskej rap. Nerozumí tomu, ale baví je vibe, takže podobně by to mohlo působit i na lidi v zahraničí. Tam ovšem mají tak velký možnosti co poslouchat, že se k nim něco českýho sotva dostane. Kdyby se začalo ve větším spolupracovat se zahraničníma raperama, mohlo by to pomoct.

Máš ambici něco takového udělat?

Jedna věc je ambice, druhá co je reálně proveditelný. Samozřejmě bych chtěl mít track s Hurnem, ale to by se stalo třeba jen tehdy, kdyby mu došly prachy a on dával sloky za peníze. Reálně se k němu nedostaneš. Českej rap je prostě hodně lokální věc.

Pamatuješ si na dobu, kdy sis řekl, že budeš dělat rap?

Nešel jsem do toho se žádnou ambicí. Ze začátku jsme nahrávali na shit mike, pak na lepší, pak jsme začali vydávat, pomalu jsme začali mít i nějaký čísla, feedback byl vždycky dobrej. Tím pádem se to i líp dělalo. Věnoval jsem hudbě všechen svůj čas, protože to byla jediná věc, která mě bavila. Ze začátku to byla fajn brigáda, pak se to zlomilo s mixtapem Hood Celebrity 2. Pak byl „Fenin“, kterej se v Praze hrál všude.

Jak ses cítil, když se fame kolem „Fenina” rozjel?

Samozřejmě jsem z toho měl radost, ale moje výhoda byla, že jsem zůstal nohama na zemi. Říkal jsem si, že teď asi půjdu na párty a lidi se sice se mnou budou chtít fotit, ale v pondělí stejně budu muset jít do práce. Podobný očekávání máš pochopitelně od každýho svýho tracku. Když už ten track jede dlouhodobě, můžeš se tím nechat ukolébat, anebo se tím nechat nakopnout dál a udělat další věci.

Kapela na fotbalovém hřišti
„Hraju za Teplice, ne za vyje*anou Spartu, je*u toho Berbra a samozřejmě Peltu.“ Z klipu k písni Off Season, zdroj: YouTube

Když už jsme nakousli toho „Fenina“, co podle tebe spojuje fotbal a rap?

Nic, a všechno. Vždycky jsem sledoval fotbal a zajímá mě natolik, že odkazy na fotbal používám odjakživa. Nejsledovanější sport, nejposlouchanější hudba… Ale nikdy jsem to nechtěl spojovat na sílu. Prostě to ze mě takhle leze. Paralela mezi fotbalem a rapem nějaká je. Když to řeknu ve velkejch uvozovkách: fotbalisti i rapeři jsou braní jako „nadlidi“, kteří mají peníze a někdy i podobný manýry.

Track Off Season, na kterém s tebou dělal Labello a TK27 (Tomáš Kučera, fotbalista FK Teplice), vzbudil velkou kontroverzi. Kučeru fotbalový svaz potrestal za to, že ho v něm kritizoval. Myslíš, že to je správné?

Jasně, že není. Je to žumpa, kterou vedou lidi určující si svoje vlastní pravidla hry. Z PR hlediska to podle mě neměli vůbec komentovat, oni tomu naopak udělali ještě větší promo. Nebo ten track naopak měli ocenit a tím by získali super promo pro sebe. My jsme za poslední dva roky třeba s Labellem udělali českýmu fotbalu lepší reklamu. (Poznámka redakce: v současnosti má Off Season na YouTube více než 850 tisíc zhlédnutí.)

Čekali jste, že kolem toho bude takový rozruch?

Bylo nám jasný, že se něco stane, ale ne do takový míry. Dělali jsme si srandu, že bude pokuta. Pak jsme viděli, že to bylo všude, nabíhalo třeba osmdesát tisíc views za den. Za dvanáct hodin to věděli u Kučise v klubu, byl na koberečku… Spirála se roztočila a něco, co jsme udělali ze srandy, najednou zasahovalo do světa lidí, kteří s tím třeba nemají nic společnýho.

Přesto jste z toho všeho museli mít trochu radost…

Jasně. Tomáše do toho nikdo netlačil, on sám je takovej idealista a nevěřil tomu, že by se tohle všechno mohlo stát. Ale já to trochu tušil, TK27 je pro lidi hlavně fotbalista. A přesah toho, že hraje v první lize, se pak fakt projevil…

Proč se v českém rapu třeba více nekomentuje i politika a veřejné dění?

Pro mě je nejlepší takovej rap, nad kterým nemusíš moc přemýšlet. Chci, aby ta hudba kopala a byla harmonická. Jestli rapuješ dlouhodobě o holkách a majetku, ale pak do textů začneš cpát politiku, podkopneš nohy sám sobě, protože lidi na to nejsou zvědaví. Politiku sleduju a snažím se mít přehled, ale v rapu tuhle ambici nemám. Takovej rap bych poslouchat nechtěl. Lidi navíc poslouchají rap proto, aby od takových věcí utekli, což mi přijde úplně legitimní.

Ca$hanova Bulhar rapuje v klubuCa$hanova Bulhar: „Rap je hodně přístupnej. Průměrnej člověk ho mnohem jednodušeji přijme.“ Foto: Archiv

Jak dlouho jde podle tebe rap dělat?

To je na tobě. Jde dělat do doby, dokud cejtíš, že ho máš dělat. Znám se s Toxxxem, kterej je pořád hodně fresh. Oriona znám taky, lidi je pořád berou.

Máš i záložní životní plán, kdyby se něco někdy pokazilo?

Už jsem na scéně docela etablovanej, a když se neseknu a budu pořád inovovat, snad by to nemělo lidi omrzet. Nechci ale v pětačtyřiceti bejt někde na stagei… I když nikdy nevíš. Na to, abys mohl rap dělat tak dlouho, musíš mít mindset nastavenej jinak, než normální člověk. Uvědomuju si, že je to pomíjívý, zároveň ale vím, že bych musel něco brutálně zesrat, abych byl holej. Tracky budou vydělávat, dokud na síti budou a někdo je bude poslouchat. Celý je to ale o tom, že mě to musí bavit a naplňovat.

Do práce už se teda nevrátíš…

Leda kdybych před tím chtěl třeba utéct. Všechno je možný, těžko říct, ale teď si to neumím představit. Ani nechci.

Související