Moje letošní prázdniny: hudebník a výtvarník Jakub König
Protože se bez ustání musí produkovat, to je příkaz doby, tak lidi „od kultury“ možná už jen málokdy využívají letní měsíce k plodné zahálce nebo „bohapustému“ odpočinku. Ale je pravděpodobné, že letošní prázdninový čas možná bude ještě jiný, protože zatraceně ne-normální je i většina dosud uplynulého roku. Proto jsme položili následující otázky.
Předchozí pandemický čtvrt rok vaše umělecké plány zhatil, nebo vám v něčem, co se tvorby týče, i pomohl?
Oboje zároveň. S kapelami Zvíře jménem Podzim i Kittchen jsme přišli o spoustu koncertů na letních festivalech. A vlastně i o spoustu jarního a letního hraní. Na některá místa jsem se těšil celý rok – a najednou jsem měl kalendář prázdný. Zároveň jsem ten prázdný kalendář mohl využít, a protože jsou Tomáš Neuwerth i Aid Kid s hraním v podobné situaci, vyjeli jsme s naší společnou kapelou Kittchen natáčet do Jeseníků. Napřed na týden, o měsíc později jsme přidali pět dní. I když chceme novou desku vydat až na příštího 1. máje, máme, myslím, pořádný kus práce hotový.
Taky jsem začal malovat na plátno. Krok, který jsem dlouho z různých důvodů odkládal a obcházel. Ale když jsem přišel na začátku karantény o práci, pár kamarádů mi namísto tipu na nové zaměstnání poslalo balík prázdných pláten. Všechny jsem je postupně pomaloval a všechny postupně prodal. Takže se ze mě, v takovýhle podivuhodný době, stal z ničeho nic umělec na plnej úvazek.
Přepadla vám kvůli pandemii nějaká práce do léta, s níž jste na letošek původně nepočítal?
Jen knížka, kterou jsem už chtěl mít dopsanou na konci května. Kvůli malování a natáčení a shánění práce jsem vypadl z tempa. A tak budu o prázdninách hlavně psát a psát a psát.
Jak jste běžně zvyklý trávit čas prázdnin?
Posledních pět let jsem pořád chodil na poloviční úvazek do nějaké práce a zároveň jezdil s jednou, a později s dvěma kapelami po festivalech a koncertech. Takže to bylo dost pracovní a pořád jsem někde cestoval. Nejvzácnější čas tedy býval s mojí rodinou, se ženou a dcerkou, které budou letos v létě tři.
Tenhle rok se neuskuteční řada letních festivalů. Na který z těch zrušených festivalů byste býval jel – a proč?
I vzhledem k tomu nahuštěnýmu časovýmu rozvrhu se většinou dostanu hlavně na festivaly, na nichž hrajeme. Asi nejvíc jsem se těšil na dva dny následující hned po sobě – na Besedu u bigbítu a slovenskou Atmosféru. Program obou festivalů se naštěstí přesunul na příští rok.
Jsou nějaké kulturní akce z těch, které se budou konat, jež si nebudete chtít nechat ujít? Ať jde třeba o divadelní představení, výstavu, koncert…
Koncerty a vystoupení, které se teď narychlo připravují, rostou jako houby po dešti. Myslím, že to letos bude pořádně nabitý podzim a konec léta. Z toho, co si tak vybavím, že mě čeká, to bude 27. srpna představení divadelního souboru Pomezí, které se jmenuje Dům v jabloních. A v září a říjnu se pak hodně těším na elektronický festival Lunchmeat. O hezké akce myslím letos nebude nouze.
Bude kvůli letošnímu značně atypickému jaru atypický i váš podzim, kdy by se měla rozjet – pokud nenastane druhá pandemická vlna – nová sezóna?
My budeme mít letos s oběma kapelami spíš klidnější podzim. Ve Zvířeti máme teď několik čerstvých či nastávajících maminek, tak moc vystupovat nebudeme. A Kittchen se připravuje na koncerty k nové desce na příští rok. Takže to taky nebudeme nijak tlačit a uvidíme, co přijde.
A obecně: chtěl byste, aby se na podzim kulturně a umělecky vše vrátilo tam, kdo to bylo do začátku letošního března, anebo by se v tomto ohledu mělo něco změnit? Jestli ano, tak co a proč?
Myslím si, že z podstaty věci se nic nikam ani pořádně vrátit nemůže. Tenhle zásah křídlem černý labuti pocítíme ještě hodně dlouho, a pochopitelně nejenom v umění. Spousta klubů, spousta hudebníků a tvůrců čelí v současný době existenčním problémům. Ne každý to zvládne, už teď některé kluby, kapely a festivaly končí.
Na druhou stranu: každá taková krize přináší velkou šanci na obrození, na změnu nefungujících principů. Přináší spoustu inspirace a propojí lidi, kteří by se jinak nejspíš nepotkali. A v neposlední řadě je vidět, jak moc je kultura důležitá. Jak moc ji lidi potřebují, a jak nám dělá dobře.
Jakub König (*1978) se narodil v České Lípě, studoval scenáristiku na FAMU, absolvoval Konzervatoř Jaroslava Ježka. Od roku 2003 píše blogy (aktuálně zde), kreslí také komiksy (Anjel, 2011 a flipbook Když piješ, 2017), píše knihy (NAty, 2013 a Zvíře jménem podzim, 2017). Založil úspěšné hudební projekty Kittchen a Zvíře jménem Podzim; druhý z nich získal vloni díky albu Září ceny Anděl v kategoriích Objev roku a Alternativa a elektronika, byl také nominován na cenu hudební kritiky Apollo. Během pandemického jara 2020 se Jakub König začal intenzivně věnovat malbě.
