Moje letošní prázdniny: hudebnice a výtvarnice Vladivojna La Chia

Předchozí pandemický čtvrt rok vaše umělecké plány zhatil, nebo vám v něčem, co se tvorby týče, i pomohl?

To byly fakt šíleně zajímavé měsíce. Já mám už několik let rozepsanou takovou hodinovou apokalyptickou skladbu, a k tomu mi ta zkušenost vlastně docela hezky sedla. Naštěstí jsem těsně před karanténou stihla dotočit bonusový materiál na LP Hrdinům naší doby, které má vyjít na podzim, takže jsem měla čas i pilovat obal a mixy. Byla jsem oslovena dělat hudbu k jednomu krátkému filmu o handicapované ženě, která si touží splnit svůj sen – a také se jí to podaří. Takže jsem během karantény udělala i nějakou filmovku. Pak jsme si s Evou Turnovou posílaly drobné vzkazy a z nich jsem postříhala jednak pořady Dada pro Český rozhlas, jednak takové grafické koláže z fotek, co mi Eva posílala. S mým kytaristou Petrem Uvirou jsme si posílali drobné zvukové stopy a vytvořili zhruba čtvrthodinovou kompozici. Vyzkoušela jsem si úplně nový formát streamu v rámci sólového koncertu, a ještě jsem něco malinkého nazpívala Vladimíru Václavkovi na jeho sólovku. No, a taky jsem namalovala další sérii obalů akvarelem na svoje starší album Tajemství (s)prostěradel – a to jsem dražila na Facebooku, ať mám nějaké peníze. Byla to pestrá karanténa, jako fakt vlastně docela dost. A to jsem stihla sjet i spoustu seriálů a hodně chodila ven, protože tam bylo málo lidí.

Přepadla vám kvůli pandemii nějaká práce do léta, s níž jste na letošek původně nepočítala?

No, v létě mám vlastně taky docela dost práce, za což jsem ráda. Na začátku července jedeme s velkou kapelou na opravdu pořádné soustředění právě kvůli té mé skladbě. Na se to vážně těším, protože to probíhá ve staré fabrice a v krásné přírodě Šluknovského výběžku. Bude se hodně pracovat a v pauzách chodit na dobrodružné procházky a večer dělat ohně… Pak mě oslovily tanečnice a choreografka Nataša Novotná s light designérkou Pavlou Beranovou na takovou zvláštní performance ve sklepení pražského Domu U Kamenného zvonu. Tu budeme realizovat na konci července. Bude to tanečně-světelně-hudební procházka podvědomými vzpomínkami. Holky jsou moc šikovné a je to pro mě úplně nová role, takhle ve trojici tvořit.

A v srpnu mám docela dost hraní, které se vynořilo vlastně až po pandemii, a bude to hraní hlavně sólové a komorní. S kapelou koncertujeme asi jen na dvou festivalech.

Jak jste běžně zvyklá čas prázdnin trávit?

Nemám moc ráda horko, takže ideálně na venkově, kde je les, do kterého můžu utíkat. Zato moc ráda pracuju právě i v létě. Často se pařím doma ve studiu a něco kutím. Když ale můžu chodit na výlety a jezdit po lese na kole, tak jsem šťastná.

Tenhle rok se neuskuteční řada letních festivalů. Na který z těch zrušených festivalů byste bývala jela – a proč?

No, ty červnové a srpnové se přesunuly na příští rok a červenec mám nabitý jinou prací, takže vlastně ani nevím. Jela bych rozhodně na všechny zrušené.

Jsou nějaké kulturní akce z těch, které se budou konat, jež si nebudete chtít nechat ujít? Ať jde třeba o divadelní představení, výstavu, koncert…

Fíha, určitě se těším na novou inscenaci Šílený Hercules spolku Tygr v tísni, která se odehraje venku na pražské Štvanic. Na fesťáčky jako posluchačka moc nejezdím, takže budu spíš lítat po těch lesích – a když budu v nějaké vesničce a bude tam nějaký místní festiválek, možná zaskočím.

Bude kvůli letošnímu značně atypickému jaru atypický i váš podzim, kdyby se měla rozjet – pokud nenastane druhá pandemická vlna – nová sezóna?

No, na jaře jsem přišla o spoustu koncertů a podzim ještě nemám vůbec obstojně pokrytý, vše je šíleně nejisté, takže to bude hodně velké dobrodrůžo. Nedokážu vůbec říct, co se bude dít. Já jsem se asi trošku vyzenovala, a nějak to prostě dopadne. Ono mi vždycky něco odněkud spadne. Jsem zvyklá žít v nejistotě. Platím si teď vinyl z posledních finančních zásob, takže nedělám úplně logické kroky, ale zase… No, co vám mám povídat. Tak to prostě je. Udělala jsem taky novou kolekci triček malinko přisprostlou, ale fakt jen malinko, a tak to mi taky něco vydělá.

A obecně: chtěla byste, aby se na podzim kulturně a umělecky vše vrátilo tam, kde to bylo do začátku letošního března, anebo by se v tomto ohledu mělo něco změnit? Jestli ano, tak co a proč?

Toho by se mělo změnit hodně bez ohledu na pandemii. Je třeba si uvědomit, že kultura je odrazem společnosti. Má zásadní vliv na fantazii a vnitřní život lidí. Pokud bude přežívat jen ta povrchní a mainstreamová, bude náš národ chudý na duchu a přiťáplý k zemi.

Vladivojna La Chia (*1983) se narodila v Ostravě jako Klára Kozielová. Vystudovala užitou a propagační grafiku na střední umělecké škole a potom ateliér intermediálních forem na Fakultě umění Ostravské Univerzity. K hudbě se dostala už jako dítě prostřednictvím kreseb, v nichž znázorňovala své smyšlené kapely a skládala jim fiktivní písničky. Veřejně vystupovat začala ve čtrnácti s punkovými kapelami První v předu a Dva bez prvního. V šestnácti se přidala k dívčí big pussy beatové skupině Kočičí číči. V roce 2002 spoluzaložila psychedelicrockovou kapelu Banana, která vydala alba Banana (2003), Trip (2004) a Jungle (2006). V roce 2009 Vladivojna publikovala své první sólové album Tajemství Lotopu, následovaly desky Bohémy (2011), Šraf (2013), Tajemství (s)prostěradel (2014), 8 hlav šílenství (2018). Skládá rovněž filmovou a divadelní hudbu. Spolupracuje s Českým rozhlasem. Kromě toho všeho také maluje, kreslí a ilustruje a – vystavuje.