Jak je mi bez publika: herečka Tereza Hofová
Pandemie = omezení. Výtvarník může o samotě tvořit v ateliéru, hudební skladatel v tichu pracovny komponovat, spisovatel psát. Ale co herci, tanečníci, hudebníci, kteří pro prezentaci svého umění potřebují stát tváří v tvář publiku? A taky, pokud nemají stálé angažmá, potřebují před lidmi vystupovat z existenčních důvodů.
Nejprve jsme tu měli rubriku Jak se (mi) žije v izolaci. Nyní se o celonárodní izolaci již hovořit nedá, nicméně kulturní život má do normality ještě dost daleko. Proto nyní oslovujeme tvůrce nebo tvůrkyně, kteří či které vyhlížejí návrat do běžného provozu už nejspíš naléhavě a nedočkavě. Každé(mu) z dotazovaných pokládáme obdobný okruh otázek. Tentokrát odpovídá herečka Tereza Hofová.
Kdy jste naposledy stála před živým publikem?
Bylo to 4. března v pražském Studiu Hrdinů.
Jak se v současnosti udržujete v profesní formě?
Jsem tu sama s dcerkou, tak je to celkem výživný. Přiznám se, že můj seznam restů se spíš prodloužil. Učím se koncepčnosti, sebedůvěře, že to zvládnu. Určitě se mi to v budoucím boji domov versus kariéra bude hodit.
S dovolením: z čeho žijete? Měla jste úspory pro horší časy?
Měla jsem naštěstí z čeho uspořit, a to jen díky komerční sféře. Často jsem myslela na své kolegy a snažila se hodně pomáhat.
Co jste o sobě během téhle neobvyklé „pauzy“ o sobě – jako člověku – dozvěděla?
Že celkem dost vydržím. A že jsem melancholický člověk, který se musí naučit většímu nadhledu a optimismu. Že jsem asociálka, kterou vlastně karanténa nějak minula, protože už dýl toužila vyhnout se světu.
Z čeho nyní nejvíc berete sílu?
Z deště a ze zeleně, z ticha samoty a z dobrých přátel, z magie poezie, z vůně slunce v posečené trávě, z prázdného města, kde příběhy znovu mají sílu, z větru ve vlasech a z hlíny za nehtama. Z Hanny mojí malý a z intenzity života v nejistotě. A z pomoci ostatním.
Rozšířila jste si v téhle vynucené pauze obzory ve vašem oboru? Třeba v tom smyslu, že jste viděla, slyšela, četla něco, o čem jste do té doby neměla ponětí nebo jste si dlouhé roky slibovala, že se s tím detailněji seznámíte, ale nebyl na to čas?
Spíš ne. Spíš to byl další trochu stresík, že ani teď, když to mám online na talíři, nemám čas se věnovat kultuře tak, jak bych si přála, cele a oddaně. Ale: učitelka na klavír na mě slušně přehodila výuku dcery. Naučila jsem se tak nějaký skladbičky pro Hanničku a objevila, že tóny se dělí vzdáleností a našla tak další prostor v hudbě.
Hovoříte o své situaci s kolegy v oboru? Když ano, tak jak ji oni vnímají? Respektive: co z toho, co oni vám říkají, považujete za obecně podstatné?
Spíš jsem to pozorovala. A měla z toho hodně radosti. Většina mých kolegů se opřela do charity a do pomoci. Ukázalo se, že společenská kritika většiny z nich, která je součástí jejich tvorby, je podložená velkou chutí něco dělat. Že to není jen prázdné frázovaní. Že umělci jsou neskutečně flexibilní, ochotní a s velkým sociálním cítěním, schopností perfektní organizace a touhy pomáhat. Že nejsou lhostejní. To je, myslím si, obrovská umělecká devíza.
Bojíte se budoucnosti – myšleno ve vztahu k vaší profesní a umělecké dráze?
Je to spíš pocit určité nejistoty. Ale tu jako herečka stejně nemáte nikdy.
Změní se podle vás v kultuře a v umění něco podstatného po této zkušenosti?
Asi ano. Určitě ano. Vyvstalo, respektive zformovalo se velké množství otázek. Ohledně kultury závislé na státní podpoře a na politice, ohledně institucionalizace umění, fungování nezávislé sféry. Je hodně co měnit, a to nejen v kultuře.
Na kdy a co plánujete, pokud jde o veřejná vystupování? Kdy se podle vás vrátíte do běžného provozu?
Plánujeme s Chemickým divadlem vyjít do přírody s performancí Do tmy a využít magie noci svatojánské.
Tereza Hofová (*1979). Herečka. Narozena v Ostrově na Ohří, vyrůstala v Karlových Varech a v Praze. Maturovala na střední knihkupecké škole, praxi si odbývala v proslulém Knihkupectví Fišer v pražské Kaprově ulici. Na DAMU vystudovala činoherní herectví. Působila v souborech pražského Švandova divadla a v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. V současnosti je na volné noze, hostuje na různých scénách, například v pražském Studiu Hrdinů, kde hraje v inscenaci Skugga Baldur; za tuto roli získala cenu Divadelních novin a nominaci na Cenu Divadelní kritiky za ženský herecký výkon v sezóně 2015/2016. Hrála v několika filmech (mimo jiné … a bude hůř, Domestik) a v řadě seriálů (kupříkladu České století, Mamon, Dáma a král). Ve svých třiceti letech se Hofová sebrala a odjela na Island, protože potřebovala změnu. Seznámila se s tamní uměleckou scénou, našla si tam manžela, hudebníka Orriho Einarssona. Mají spolu dceru Hannu. Hofová střídavě bydlela na Islandu a v ČR, v posledních letech daleko více žije v Praze. S dcerou mluví česky, anglicky, sem tam také islandsky.
