Jak je mi bez publika: hudebnice Beata Hlavenková
Pandemie = omezení. Výtvarník může o samotě tvořit v ateliéru, hudební skladatel v tichu pracovny komponovat, spisovatel psát. Ale co herci, tanečníci, hudebníci, kteří pro prezentaci svého umění potřebují stát tváří v tvář publiku? A taky, pokud nemají stálé angažmá, potřebují před lidmi vystupovat z existenčních důvodů.
Nejprve jsme tu měli rubriku Jak se (mi) žije v izolaci. Nyní se o celonárodní izolaci již hovořit nedá, nicméně kulturní život má do normality ještě dost daleko. Proto nyní oslovujeme tvůrce nebo tvůrkyně, kteří či které vyhlížejí návrat do běžného provozu už nejspíš naléhavě a nedočkavě. Každé(mu) z dotazovaných pokládáme obdobný okruh otázek.
Kdy jste naposledy stála před živým publikem?
Naposledy na konci února v Brně na Leitnerce a den na to v Novém Jičíně. Koncert alba Sně a Kapely Snů natáčel brněnský štáb České televize s režisérem Jirkou Strnadem. Těším se na výsledek, snad brzy!
Jak se v současnosti udržujete v profesní formě?
Nikdy jsem úplně nevsadila jen na živé hraní. Jednak jsem se léta jako studentka zabývala kompozicí, jednak v malé míře učím nebo spíš coachuji. Takže momentálně sedávám u kompu nad muzikou pro film Zátopek, na kterém dělám s Honzou Muchowem. Učím pár studentů přes Zoom na NYU. A mám extrémně hodně plánů na muziku a spolupráce, ale vlastně nakonec hlavně na nové album. A chystám online kurzy. Adaptuji se na situaci. Čtu. Nechávám se inspirovat. A samozřejmě ano, chybí mi hraní. V lednu jsem pokřtila nové album Sně, mám radost z nominace na ceny Anděl v kategorii Interpretka roku a Album roku. Ale ještě větší z Kapely Snů, moc ráda bych hrála! Konečně po letech mám úžasné spoluhráče na pódiu. 14. března jsme měli pokřtít Sně ve formě LP, ale to bylo těsně po vyhlášení karantény. Snažím se k lidem dostat ty nahrávky a pobídnout je, ať si je koupí a podpoří tak vydavatele i mě. Hraní mi chybí. Navíc padlo několik zásadních festivalů, na kterých jsem měla vystoupit. Učím se přijímat věci tak, jak jsou. Dělat to jinak by mě ničilo :-).
S dovolením: z čeho žijete? Měla jste úspory pro horší časy?
V podstatě jsem to popsala výše, a něco málo jsem měla. Ale to už dochází. Takže snad budou nějaké zálohy a platby té práce, která nyní probíhá, ale prozatím není zaplacená. Vždy nějak bylo, a nějak bude. Hlavou mi víří různé plány, pracuji docela hodně a to v podstatě v „různých“ hudebních profesích, nebojím se. To by stejně nepomohlo.
Co jste o sobě během téhle neobvyklé „pauzy“ o sobě – jako člověku –dozvěděla?
Že mám hodně ráda klid a zahradu. Ale po čase mi došlo, jak jsem společenská a že ten klid by měl být vyvažován ruchem. Balanc. Jako v muzice.
Z čeho nyní nejvíc berete sílu?
Čtu Eckharta Tolleho (soudobý německý filozof a duchovní učitel – pozn. red.). Nově během karantény jsem objevila Joe Dispenzu (americký spisovatel a lékař – pozn. red.). Učím se meditovat. Někdy se proběhnu, projedu na kole, jdu do lesa. A s rodinou je to to samé – dává vám sílu, ale někdy i ubírá. Nastavit správný balanc, to je to, co hledám.
Rozšířila jste si v téhle vynucené pauze obzory ve vašem oboru? Třeba v tom smyslu, že jste viděla, slyšela, četla něco, o čem jste do té doby neměla ponětí nebo jste si dlouhé roky slibovala, že se s tím detailněji seznámíte, ale nebyl na to čas?
Ano, dlouhou dobu jsem chtěla číst různé autobiografie. Přečetla jsem jednu o Paulu McCartneym a probírám se vší hudbou The Beatles, tam byl velký dluh. Pak třeba životopis Clary Schumannové. Tak málo toho vím, a tolik bych toho měla slyšet! Taky jsem si léta přála mít delší dobu klid od cestování a stresu. To se též vyplnilo, alespoň na chvíli. Byla jsem mnohem více s dětmi. Konečně jsme poznali různé cestičky v lesích kolem Černošic a širšího okolí… A tak dále.
Hovoříte o své situaci s kolegy v oboru? Když ano, tak jak ji oni vnímají? Respektive: co z toho, co oni vám říkají, považujete za obecně podstatné?
Asi málo. Jen s pár, kteří se živí jen hraním a to je pak docela těžké. Snažím se je aspoň trochu motivovat, ať učí nebo předávají své drahocenné zkušenosti.
Bojíte se budoucnosti – myšleno ve vztahu k vaší profesní a umělecké dráze?
Ne, jen mě mrzí, že to, co jsem měla poprvé rozjeté s kapelou a s mojí další, novou identitou zpěvačky, teď nemohu úplně uskutečňovat. Ale víru neztrácím a bát se nechci. Nepomáhá to mě, a všeobecně asi nikomu.
Změní se podle vás v kultuře a v umění něco podstatného po této zkušenosti?
No, těžko říct. Nejvíc by mě mrzelo, kdyby ta opravdová kultura dostala na frak. Člověk tvoří z podstaty ne pro peníze, ale bez těch se nedá žít a jsou naprostou nezbytností. Takže věřím, že tenhle trh nepřeválcuje průměrnost s velkou návštěvností, ale bude dost lidí, kterým dojde, jak je důležitá podpora kultury. Ta je odrazem vyspělé vzdělané společnosti. A věřím, že vzniknou krásná nová díla v různých odvětvích a že se svět začne soustředit i na jiné hodnoty než neustálý ekonomický růst a blahobyt jen pro blahobyt. Že to posune naše myšlení nebo spíše přešaltruje, jak se říká u nás na Slezsku.
Na kdy a co plánujete, pokud jde o veřejná vystupování? Kdy se podle vás vrátíte do běžného provozu?
První koncert mám v červnu v Ostravě a v Tišnově. Velký koncert plánuji na 20. 10. 2020, a to v pražském Planetáriu.
Beata Hlavenková (*1978). Skladatelka, zpívající klavíristka, aranžérka a producentka, hudební pedagožka. Vystudovala Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a má titul Master of Music z UMASS (University of Massachusetts) v oboru kompozice, jazzová kompozice a aranžování. Je pilnou autorkou a interpretkou na tuzemské scéně napříč žánry – spolupracovala kupříkladu s Yvonne Sanchez, Katkou Šarkozi, Vertigo Quintetem, Davidem Dorůžkou, Toxique, Věrou Martinovou, Ondřejem Rumlem, Davidem Kollerem, Lenkou Dusilovou, nemluvě o spolupráci s jazzmany (třeba s Jaromírem Honzákem).
Její alba jsou vesměs nadžánrová a jejich ohlas není omezen výhradně na české luhy a háje; byla nominována v domácích i v některých zahraničních anketách či soutěžích. Album Joy for Joel (2009) natáčela v USA, roce 2013 vydala album Theodoros, o tři roky později desku Scintilla, v roce 2017 publikovala album Bethlehem. Vloni v říjnu jí vyšlo páté album – Sně, na němž je jejím hlavním hudebním partnerem Oskar Török a Hlavenková zde poprvé zpívá.
Beata Hlavenková vyučovala kompozici na Konzervatoři Jaroslava Ježka, v současné době je pedagožkou na New York University v Praze. Se svým mužem, kytaristou a skladatelem Patrikem Hlavenkou, připravila osnovy pro první české vysokoškolské studium jazzové hudby v ČR – otevřeno bylo na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Manželé Hlavenkovi mají dva syny.
