Moje letošní prázdniny: spisovatelka a překladatelka Pavla Horáková

Předchozí pandemický čtvrt rok vaše umělecké plány zhatil, nebo vám v něčem, co se tvorby týče, i pomohl?

Přišla jsem o několik zahraničních cest a také o mnoho čtení a besed v tuzemsku, ale paradoxně jsem nezískala víc času na psaní, protože jsem neustále natáčela videa na podporu toho či onoho, psala na objednávku kratší tematické texty, dávala rozhovory a odpovídala na ankety o životě v karanténě. Během těch několika měsíců se toho ale stalo tolik, že kniha, kterou jsem začala v lednu psát, bude nakonec zásadně jiná, než jaká by byla nebýt pandemie.

Přepadla vám kvůli pandemii nějaká práce do letošního léta, s níž jste na tyhle týdny původně nepočítala?

Odložené závazky se mi přesunuly na podzim. V létě jsem naopak přišla o karlovarský festival, kde jsem strávila šestnáct ročníků jako překladatelka pro Festivalový deník. Takže doufám, že konečně budu mít čas psát.

Jak jste běžně zvyklá čas prázdnin trávit?

Začátek prázdnin typicky trávím pracovně ve Varech, v srpnu obvykle pobývám ve východočeském Opočně, kde mám rodinné kořeny. V posledních letech jsem si také s přáteli užívala letního Brna, kam se letos také chystám.

Tenhle rok se neuskuteční řada letních festivalů. Na který z těch zrušených festivalů byste bývala jela – a proč?

Jako návštěvnice jsem se nechystala nikam. Přišla jsem o výše zmíněné Vary, ovšem nikoli, jak je zřejmé, jako divačka. Koncem června jsem také měla mít čtení na festivalu Open Air Program v Hradci Králové.

Jsou nějaké kulturní akce z těch, které se budou konat, jež si nebudete chtít nechat ujít? Ať jde třeba o divadelní představení, výstavu, koncert…

V červenci se chystám pracovně na festival ProART do Brna, kde snad zhlédnu i některá představení, a v srpnu se v Praze spolu s dalšími kolegy zúčastním Festivalu malých nakladatelů. Jinou kulturní akci v létě zatím neplánuju.

Bude kvůli letošnímu značně atypickému jaru atypický i váš podzim, kdyby se měla rozjet – pokud nenastane druhá pandemická vlna – nová sezóna?

Na podzim budu dohánět to, co jsem zameškala na jaře. Letos jsem patronkou pražského Domu čtení, takže jarní literární večery, které jsem měla uvádět, se odehrají během podzimu. Dále se snad bude konat konference v Amsterdamu přesunutá z června, čtení ve Vídni odložené z května a čtení v rámci festivalu Meeting Brno taktéž přeložené z května.

A obecně: chtěla byste, aby se na podzim kulturně a umělecky vše vrátilo tam, kde to bylo do začátku letošního března, anebo by se v tomto ohledu mělo něco změnit? Jestli ano, tak co a proč?

Sama za sebe bych ráda zvolnila tempo, co se týče veřejných vystoupení, ale jinak se mi po živé kultuře velmi stýskalo a budu ráda, když jí nebude méně než před letošním březnem. Začala jsem si kultury víc vážit, protože mi došlo, že to není samozřejmost, a potěšilo by mě, kdyby to tak vnímala i společnost.

Pavla Horáková spolu s redaktorem nakladatelství Argo Petrem Onuferem při představování románu Teorie podivnosti, foto: archiv nakladatelství Argo

Pavla Horáková (*1974) se narodila v Plzni. V roce 2000 absolvovala studium překladatelství a tlumočnictví a serbistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 2001–2007 pracovala jako redaktorka anglického vysílání Českého rozhlasu 7. Překládá z angličtiny a ze srbštiny. Své vlastní knihy začala publikovat v roce 2010 – to jí vyšla první část trilogie pro dětské čtenáře Tajemství Hrobaříků (2010), následovaná tituly Hrobaříci v podzámčí (2011) a Hrobaříci a Hrobaři (2012). Se spisovatelem a publicistou Jiřím Kamenem připravili kompozice ze záznamů českých vojáků během první světové války Přišel befel od císaře pána (2015) a Zum Befehl, pane lajtnant… (2018). Společně se spisovatelskými kolegyněmi Zuzanou Dostálovou a Alenou Scheinostovou napsala prózu Johana (2018). První samostatný román Pavly Horákové pro dospělé publikum, Teorie podivnosti (2018), získal Magnesii Literu za prózu.

Na otázky našeho webu odpovídala Pavla Horáková začátkem loňského roku.