Most! může místním vrátit hrdost a naději, že se na ně nezapomnělo

Je vcelku jedno, v jaké sociální bublině zapředete rozhovor na téma Most!. Je fascinující, ne-li přímo podezřelé, kolika pozitivních ohlasů se seriálu dostává: od mladých liberálů až po fotbalové rowdies. Podobná vlna nadšení se zvedla v dobách, kdy se na obrazovkách objevil Okresní přebor. Ten sice věrně imitoval zákulisí „pralesního“ fotbalu, ničím zásadním však nedráždil. Pravda, ani Most! není vysloveně provokativní. Ačkoli sugestivně ilustruje slabé stránky sympaticky nesympatických protagonistů, málokterý divák si při sledování řekne: „Hele, ten je stejně pitomej jako já.“ Ti, kdo jsou seriálovým postavám opravdu podobní, pravděpodobně upřednostní Most! jako relax na pondělní večer než coby prostředek sebereflexe. Vadí to však?

Záměrem scenáristů Petra Kolečka a Jana Prušinovského nebylo přijít s manifestem menšin, ačkoli Dáša a Franta jsou suverénně nejpozitivnějšími postavami v Severce a v přilehlém okolí. Kolečko & Prušinovský chtěli zkrátka napsat komediální seriál, který bude brát v úvahu českou realitu a témata, jež mezi lidmi rezonují. To nebyla malá výzva! Domácí komediální tvorba zamrzla na opakování vousatých vtipů a upocených scének, jimž se člověk zasměje leda proto, že nic vtipnějšího v tuzemských televizích neprodukují. Most! tuto stagnaci narušuje nejen nekorektním humorem, ale zejména nenucenou uvěřitelností.

Mostecko, které jsem po gymnáziu opustil kvůli studiu, ale kam se vždy rád vracím, je krajina směšných i smutných paradoxů a seriál anomálie kraje zdařile vykresluje. Autenticita se Mostu! upřít nedá. Autoři evidentně přistupovali k místním reáliím s pečlivostí na českou seriálovou tvorbu až nezvyklou. Ať už jde o narážky na tramvaj mezi Litvínovem a Mostem, která sebou hází jako moucha v pavučině, znuděné hloučky teenagerů poflakujících v okolí Stovek (místní název pro jednu z problémovějších částí Mostu, pozn. aut.), anebo zažloutlé plakáty visící v místních hospodách, které připomínají zašlou slávu hokeje z „města chemiků“. Právě sportovní úspěchy lokálních sportovců a týmů bývají často jediným způsobem, jak v lidech žijících v kulturně vykořeněných krajinách vzbudit pocit hrdosti a sounáležitosti. Bohužel, místní v posledních letech v tomto ohledu moc důvodů k radosti nemají (mostecké házenkářky se šesti ligovými tituly v řadě a jeden už pomalu zaprášený litvínovský hokejový titul – v roce 2015 – budiž čestnými výjimkami).

Drsné město rozkládající se pod Krušnými horami postrádá minulost, kterou mu vyrvala hnědouhelná rypadla a nenasytnost komunistických pohlavárů, i budoucnost, na niž je slovy místních „lepší nemyslet“. Všudypřítomný nihilismus rozkládá motivaci starší i mladší generace měnit společný život k lepšímu. Zapomeň na svět okolo, protože on na tebe taky zapomněl, jako kdyby zde viselo ve vzduchu. Mizivá vidina budoucnosti donutila řadu schopných lidí z Mostu hledat štěstí jinde. Město se dlouhodobě potýká s úbytkem obyvatel, kteří se stěhují do přilehlých obcí, anebo vůbec pryč z Ústeckého kraje. Podlomené sebevědomí těch, kteří zde zůstali či po neúspěšném pokusu uchytit se jinde rezignovali na svou budoucnost, se v tomto drsném kraji mísí se snahami několika statečných udělat z litvínovsko-mostecké „aglomerace“ přitažlivější místo k životu.

Když už to vypadá, že vaše rodné město nezajímá vůbec nikoho, přijedou „Pražáci“ a natočí o něm seriál, který mnoho diváků okamžitě zařadí k tomu nejlepšímu, co u nás v tomto desetiletí v televizní tvorbě vzniklo. Na pracovištích, ve školách i hospodách se diskutuje nad scénami z posledních dílů, štamgasti odpovídají na dotazy reportérů a hrdě pózují fotografům na svých obvyklých místech při sledování seriálových postav, které byly napsány možná právě podle nich. Mostecký magistrát dokonce získal od České televize souhlas k použití již zlidovělého sloganu „Dycky Most!” pro propagaci města. Není to krásné?

Ačkoli si seriál z Mostečáků střílí, obrací k městu pozornost celého národa. Někomu se to může zdát směšné (kvůli seriálu chleba levnější nebude a autobusy turistů zdejších končin taky nepřitáhne), ale hrdost a zdravé sebevědomí mají pro obyvatele zapomenutých koutů republiky cenu zlata. Kéž by tento pocit vydržel déle než život populárního televizního seriálu a Most by se opět stal městem, kde se žije, nikoliv jen přežívá.

Dycky Most (a Litvínov)!

Záběry z natáčení seriálu Most!, foto: Michaela Buchtová (ČT)

Autor pochází z Litvínova, pracuje v Centru dramaturgie nových médií České televize.