Soutěž celovečerních snímků je vrcholem Anifilmu. Běžně se přitom vyhlašují dva vítězové – jeden v sekci pro děti a jeden v té pro dospělé. Kuře pro Lindu režisérské a scenáristické dvojice Sébastien Luadenbach a Chiara Malta ovšem uchvátil porotu natolik, že vyhlásila vítěze jen jednoho. V čem spočívá kouzlo snímku, který zdánlivě nemůže konkurovat hollywoodským či japonským animovaným hitům?

Ve víru generální stávky

Když byla Linda úplně maličká, sledovala nadšeně z dětské stoličky tatínka, jak připravuje své mistrovské jídlo, kuře na paprice. Rodinnou pohodu ovšem přeruší tragédie – tatínek umře, protože mu zaskočí kůstka. O několik let později nemá Linda na tatínka skoro žádné vzpomínky a chce se mu přiblížit aspoň vypůjčením prstýnku své matky Paulette. Jenže i ta se zoufale drží vzpomínek na milovaného muže, po jehož smrti není schopna připravit k jídlu nic jiného než rozmražené a ohřáté polotovary. A když se pak jednoho dne prstýnek ztratí, rodinná atmosféra vede logicky k nespravedlivému obvinění.

Snímek Kuře pro Lindu režisérské a scenáristické dvojice Sébastien Luadenbach a Chiara Malta, foto: Gebeka Films

Vyjeví se ovšem, že Linda je v tom nevinně a prstýnek ve skutečnosti snědl (a posléze vyzvracel) kocour. Aby situaci napravila, slíbí Paulette dceři, že jí splní jakékoliv přání. Tím se stane právě kuře na paprice. Paulette ovšem bude muset překonat mnohem víc než svůj kuchařský blok – Francie je totiž zrovna uprostřed generální stávky a všechny obchody jsou zavřené a farmáři s transparenty táhnou ulicemi.

Kuře pro Lindu se tak rychle stává zběsilou komedií, kde se postupně frenetické pátrání po kuřeti mění v hon na kuře i na člověka, který dokáže zmíněného pernatce odborně sprovodit ze světa. Ke všemu odhodlané duo matky a dcery šíří chaos, který pohltí nejen sousedy a Lindiny kamarádky, ale i Paulettinu sestru, mladého policistu, řidiče kamionu a spoustu dalších… To vše v extravagantně barevné animaci.

Snímek Kuře pro Lindu režisérské a scenáristické dvojice Sébastien Luadenbach a Chiara Malta, foto: Gebeka Films

Při kresbě pozadí i postav se nepracuje se žádnými výraznými detaily. Budovy i přírodní scenérie jsou v podstatě načrtnuté a postavy tvoří strohé linky jak z knižních ilustrací dělaných tuší. Doplňují je však plochy pastelových odstínů, vždy spojené s konkrétní postavou. Například Linda je žlutá, její maminka oranžová, kamarádky zelená a fialová, policista tyrkysově modrý. Ve chvíli, kdy se postavy rozpohybují a oddají se víru dobrodružství, vypadá film jako maelström barevných skvrn, které ovšem mají neskutečné charisma.

Trailer filmu Linda chce kuře, zdroj: YouTube

Nemohou uhnout

Zvolený přístup tvůrcům umožňuje jednak přímo proniknout k emocím, které si často právě s některými barvami spojujeme, jednak rozehrát hru s jedním z klíčových témat díla. Tím je paměť a vytěsňování traumat. Pokud před námi víří několik barevných skvrn a jedna náhle zmizí, je to jednoduché, ale především působivé vyjádření tragické ztráty. Zároveň je takto zachycený svět kdykoliv možné překlopit z „realismu“ do snových či muzikálových pasáží, v nichž se na scénu vrací i Lindin tatínek.

Snímek Kuře pro Lindu režisérské a scenáristické dvojice Sébastien Luadenbach a Chiara Malta, foto: Gebeka Films

Zcela organicky tu vedle sebe koexistuje dvojí vnímání. Prvním je to  Lindino, v němž se sváří urputnost dítěte, které chce po světě spravedlnost a dodržování slibů, se schopností vidět ve všem dobrodružství, jež je hodnotou samo pro sebe. Druhé vnímání je Paulettino, v němž se odráží odhodlání napravit dlouhá léta přehlížení vlastního i dceřina traumatu a strach z dalšího selhání. V obou případech nemohou hrdinky uhnout – jakékoliv selhání má v jejich pohledu na svět fatální důsledky.

Vrcholem přitom nemusí být patetické smíření rodiče s potomkem nebo happyend, v němž se naváží nové vztahy a ty staré upevní. Ne, smrtící ranou je nakonec překvapivě Lindin proslov ke kuřeti, během nějž se bláznivá komedie stává komorní tragédií a jedna z největších emočních bomb nejen na poli animovaného filmu za hodně dlouhou dobu.