Na značkách sokolských ideálů. Nový dokument zábavně vznáší otázku tradic
Dokumentární komedie slovenské režisérky Márii Pinčíkové Na značky! sleduje přípravy a průběh všesokolského sletu v Praze v roce 2018. Premiéru měl film na letošním Jednom světě a na portugalském dokumentárním festivalu Doclisboa.
Na značky! je dílo s velmi zábavnými postavami. První z nich, trenér a organizátor sokolského života Mirek, se zcela ztotožnil s tělovýchovnými ideály a společenskými tradicemi své organizace a sletové cvičení je pro něj věcí osobní cti. Nejspíš si ani plně neuvědomuje, že vzdát před sletem čest legendárnímu sokolovi cvičením před jeho bustou na ulici plné zaparkovaných aut má i komický rozměr. Pro ještě starší generaci sokolů je tento účastník sletu, který si s sebou na akci vzal malou kameru, podvodníkem. Nikdo to nezakázal ani nepovolil – ale za bratra Tyrše se nic takového přece nedělalo…
„Tužme se!“ Pusťte si trailer filmu Na značky!, foto: PubRes Druhá hlavní postava filmu, adolescentní Radek, se pod vedením trenéra Mirka připravuje nejen na sletovou sestavu, ale také se doučuje matematiku, aby uniknul reparátu. Kromě cvičení rád hraje počítačové hry, nesměle se seznamuje s dívkami a musí odrážet nevítané dotazy své srdečné, ale poněkud invazivní matky. Další postavy, jako například nejstarší aktivní sokolky nebo hlavní šéf sokolského sletu, zůstaly při výsledném sestřihu lehce stranou.
Na značky! portrétuje průběh všesokolského sletu s patrným respektem k základním hodnotám Sokola. Ale také s evidentním komediálním smyslem pro drobné události a škobrtnutí, které masovou akci provázejí. Nervy, dohady a všednodenní provozní rozměr příprav slavnosti, konané jednou za šest let, převažují nad vnější pompou. Z výsledných sestav na stadionu nakonec vidíme jen pár vteřin. Některé tyto záběry sledujeme se vzrušeným komentářem z řídícího pracoviště, kde se na moment zdá být „všechno v prdeli“, když selhává technika. „Z nedokonalého vzniká dokonalé,“ komentuje jednu ze svých výchozích myšlenek smířlivě režisérka.
Mária Pinčíková (*1987) střídmě pracuje s archivy, soustředí se na pozorování předsletového dění, v klíčových sekvencích využívá větší množství kamer sledujících paralelně jednotlivé postavy. Ale její film rozhodně není ryze observační. Svědčí o tom především fiktivní amatérský reportér z TV Liška, který do dění vstupuje, komentuje ho a nadšeně klade otázky. Jako průvodce filmem ovšem plní tuto roli pouze částečně, je patrné, že tvůrci s ním měli natočených více scén a některé vyřadili. Také členění snímku do kapitol nazývaných 3, 2, 1 a „!“je spíše jen hříčkou než důležitým stavebním principem.
Anotace prezentuje Na značky! coby komedii přibližující „notný kus české povahy“. Osobně se však na ten film dívám jako na dokumentární komedii o přístupu k tradicím. Hlavní postavy se ocitají v roli osob, jež sokolské, tedy konkrétně formulované a institucionalizované břímě tradice berou na sebe a sžívají se s ním.
Masa patnácti tisíc převážně mladých cvičenců zorganizovaných k demonstraci zdraví, síly a ideálů se zdá být nepochybnou známkou přetrvávající velikosti hnutí – i když cvičenců bylo roku 2018 výrazně méně než při předcházejících sletech. Dresy mají aktuální sportovní design, naopak hesla „Jedinec nic, celek vše!“ případně „Tužme se!“ nebo „Ni zisk ni slávu!“ a podobné zase mají neodparatelný pel minulosti.
Kdy se tradice, a zdaleka nejen ta sokolská, ale třeba také skautská, trampská nebo jakákoli jiná, stává legrační? Není to tehdy, když se na jejích vnějších projevech trvá příliš a kdy se z myšlenky-stavovské cti stává zjednodušený vnějškový nástroj? Jak vůbec aktualizovat myšlenku pocházející z poloviny předminulého století? Znamená to nutně osekat ji na dřeň, starou rétoriku archivovat a neustále přicházet s novou? Není však ve slovech a v pamětnících, kteří už třeba současnému dění příliš nerozumějí, kus té tradice samotné? Kdy může být tradice „progresivní“? V České obci sokolské se pohledem filmu Márii Pinčíkové mimo jiné nabízí tradice coby princip scelující členy společnosti, kteří by se spolu jinak těžko stýkali a bavili; jako koncept přinejmenším o století starší než sociální bubliny dneška.
Samotná možnost pokládat si takové otázky dokládá kvality filmu Na značky! Režisérka je navíc neklade explicitně, ani nevede rozhovory na toto téma. Dobře je však zosobňuje konkrétními lidmi. Ti tedy paradoxně vyvracejí, že by jedinec neznamenal nic, ani když se obětuje nebo upozadí ve prospěch vysněného celku. K filmu, který by byl sokolskou sebeprezentací, má Na značky! naštěstí daleko. Pod zábavným vyprávěním o jednom sletu, upomínajícím na novovlnné fomanovsko-passerovské zápasy jedinců se světem a s trapností, se skrývá pozoruhodný a dnes nijak častý námět.
Autor je (především) filmový publicista a kritik
Sokolka Věra Bicanová. Záběr z filmu Na značky!, foto: PubRes
Na značky! (Slovensko / Česko, 2021, stopáž 79 minut)
Hlavní režie: Mária Pinčíková, režie linií: Duc Viet Duong, Jaroslav Kratochvíl, Mária Pinčíková, Miro Remo, Juraj Šlauka scénář: Mária Pinčíková a Jakub Medvecký, hlavní kamera: Denisa Buranová, hudba: Michal Novinski, střih: Peter Kudlička, Marek Šulík. Účinkují: Věra Bicanová, Emília Fialová, Vojta Kohoutek, Barbora Korecká, Radek Korecký, Martin Liška, Vincent Peterka, Petr Svoboda, Mirek Vrána a další.
Film lze za poplatek zhlédnout do 6. června 2021 v rámci festivalu Jeden svět online; česká premiéra v kinech zatím neohlášena, v SR jde film do distribuce 1. července 2021.
