Oceňovaný film Země nomádů vyznívá jako chvála samoty
Třetí celovečerní film režisérky Chloé Zhao představuje životní styl současných nomádů jako dobrodružství i existenční nutnost. Oscarem vyznamenané dílo má ovšem zřejmé politické a sociální limity.
Letošní, v pořadí 93. ročník udílení Oscarů, potvrdil dvě věci. Organizátoři slavnostního ceremoniálu zcela jistě neznají výsledky hlasování předem a jména jednotlivých vítězů ví jen pár účetních v auditorské firmě sčítající všechny hlasy. Jinak by totiž utahaný večer nemohl skončit na kategorii mužský herecký výkon v hlavní roli, kdy soška namísto favorizovanému Chadwicku Bosemanovi (navíc in memoriam) připadla herci, který v hale nádraží Union square chyběl. A druhý neoddiskutovatelný výsledek: ze scenáristky, střihačky a režisérky Chloé Zhao je momentálně jedna z nejžádanějších autorek v Hollywoodu.
Pusťte si trailer filmu Země nomádů. Na snímku Frances McDormand coby nomádka Fern, foto: Searchlight Pictures Téměř čtyřicetiletá rodačka z Pekingu dosud natočila tři celovečerní snímky a momentálně dokončuje film Eternals pro společnost Marvel. Novinka by měla vstoupit do kin zkraje listopadu, a ačkoliv se může zdát, že superhrdinské eposy jsou minimalistické tvůrkyni na hony vzdálené, v centru vyprávění prý bude stát humanoidní rasa odsunutá kamsi na okraj vesmíru. Zhao vždy zajímali outsideři, kteří z pozornosti a zájmu současné společnosti vypadávají. Její celovečerní debut Písně, které mě naučili mí bratři nás přivádí mezi indiánský kmen Lakotů, následující Jezdec mezi krotitele koní a soutěžící v rodeu. A Země nomádů sleduje komunitu Američanů, kteří na stará kolena ztrácejí trvalé adresy a sociální jistoty.
Nejlepší film roku 2020 podle americké akademie se nehne na krok od své hrdinky, ovdovělé šedesátnice Fern, která v důsledku ekonomické krize přichází o domov. A tak se žena záhy zařadí mezi ty obyvatele USA, kteří v zimě pracují v Amazonu, v létě pomáhají s chodem kempů a v mezičase berou jakékoliv sezonní brigády. Nejde o bezdomovce, „pouze“ o lidi bez trvalého bydliště. Anebo, jak Fern zkraje příběhu sama vysvětluje nastalou situaci: „Nejsem bezdomovec, jen nemám dům.“ Ačkoliv známí i příbuzní hrdince nabízejí možnost zakotvit pod jejich střechou, pro klid vlastní duše Fern potřebuje zůstat na cestě a být neustále v pohybu.
Země nomádů vychází z ceněné stejnojmenné předlohy novinářky Jessicy Bruder. Kniha však nese podtitul Přežít Ameriku v 21. století a oproti filmové verzi jde o dílo politicky i sociálně daleko kritičtější. Z vyprávění skutečných nomádů Bruder vystavěla portrét levné pracovní síly, která umožňuje nadnárodním korporacím stlačit provozní náklady na nejnutnější minimum. Se svými pojízdnými domovy se nomádi vždy objeví tam, kde je trh zrovna potřebuje a nikde nezůstanou tak dlouho, aby třeba založili odbory. „Já tohle místo zatraceně nenávidím,“ poznamená skutečná kočovnice Linda May, kterou potkáme také ve filmu, na adresu Amazonu.
Právě vykreslení globální firmy se ve filmovém zpracování dost liší od knižní předlohy. Zhao ukazuje obrovské sklady obhospodařované nomády jako vcelku důstojné pracoviště, Bruder naopak vrší svědectví o pracovních úrazech, vyčerpání i o automatech s léky na bolest. V procesu adaptace knihy tak obraz kapitalistické exploatace ustoupil úvahám o ceně za osobní svobodu. Právě tady hledejme jablko sváru mezi těmi, kteří Zemi nomádů odmítají jako romantizovanou a estetizovanou vizi chudoby a mezi těmi, kteří uhlazenější, dobrodružnější vizi moderního kočovnictví oceňují. Zřejmě nešlo splnit obojí: vykreslit tuhle specifickou sortu Američanů jako skupinu úctyhodných lidí, a zároveň nekompromisně ukázat odstrašující pracovní podmínky, na něž v rámci přežití musí přistoupit.
Západy slunce, to má režisérka Chloé Zhao ráda… Záběr z filmu Země nomádů, foto: Searchlight Pictures Dosavadní tvorba Zhao obratně snoubí autenticitu s estetickou vizí. První charakteristiku obstarává obsazování neherců, s jejichž příběhy autorka citlivě nakládá. V předchozím minimalistickém dramatu Jezdec sledujeme kovboje Bradyho Blackburna, který se vyrovnává s komplikovaným zraněním hlavy. Titulní postavu ztvárnil skutečný účastník rodeových klání Brady Jandreau, obklopený svojí reálnou rodinou; v novince pak s fiktivní Fern kamarádí skutečné nomádky Linda May a Charlene Swankie. Navzdory pohnutým osudům se příběhy režírované Zhao nikdy nepropadnou do takzvaného misery porn, tedy vyžívání se v líčení útrap vybraných protagonistů. Mezi své oblíbené režiséry Zhao řadí hlavně Terrence Malicka, a rovněž její filmy obsahují řadu záběrů v magickém světle při západu Slunce. S filmařkou kontinuálně spolupracuje kameraman Joshua James Richards, který dovede jemně rozehrát prolínání krajiny a vnitřního rozpoložení postav. Prostor, světlo nebo i jen vítr nám o hrdinech a jejich emocích napovídají mnohé.
Země nomádů však nevznikla z tvůrčího impulsu Chloé Zhao, nýbrž na popud herečky Frances McDormand. Ta údajně už před lety manželovi Joelu Coenovi předestřela svoji vizi spojenou s 65. narozeninami: prý si koupí dodávku, nechá si říkat Fern a v dýmu cigaret Lucky Strikes bude křižovat napříč Spojenými státy. Za ztvárnění své – kdoví, zda pravdivé – vize získala už třetího Oscara. Akademie přitom v posledních letech preferovala spíše výkony, v jejichž rámci herci a herečky předváděli dramatické proměny v historické velikány a/nebo reálné osobnosti. Po takové transformaci v herectví McDormand není ani stopy. Naopak: její hraní v Zemi nomádů často spočívá v naslouchání ostatním kdykoliv se chtějí podělit o vlastní příběhy. Zkrátka nic performativně okázalého; snad ani přívlastek realistický nevystihuje empatické, tiché herectví, které McDormand v roli Fern uplatňuje.
I když Země nomádů v očích některých diváků nedovede skloubit ostrou sociální kritiku s oslavou kočovného životního stylu, přece jen jde o dílo schopné vybalancovat různé polohy. Prostorově expanzivní film se odehrává v různých zákoutích USA, a přece si zachovává intimní tón. Vypráví o dobrodružství, ale taky o ztrátách, které musíme v rámci putování zakusit, A i když Země nomádů oslavuje přátelství, nejvyšší hodnotou v jejích očích zůstává samota, s níž se musíme naučit žít. Ne osamělost, ale dobrovolná samota.
Autorka je filmová historička a publicistka, působí v Ústavu filmu a audiovizuální kultury Masarykovy univerzity v Brně.
Země nomádů / Nomadland (USA, 2020, stopáž 108 minut)
Režie: Chloé Zhao, scénář: Chloé Zhao podle knihy Jessicy Bruder Nomadland: Přežít Ameriku 21.století, kamera: Joshua James Richards, hudba: Ludovico Einaudi. Hrají: Frances McDormand, Linda May, Bob Wells, Charlene Swankie, David Strathairn a další.
Poznámka redakce: podle dosavadních informací by film Země nomádů měl vstoupit do českých kin 3. června 2021, pokud to pandemická situace dovolí.
