Novocirkusové disciplíny umožňují vyniknout těm, kteří se nenašli v klasickém sportu

Na pár sekund při sledování toho čísla zadržet dech – a pak s úlevou vydechnout… Akrobatka za stetoskopických záblesků totiž bez úhony dokončila jedno z akrobatických čísel kdesi u stropu, pár metrů nad vypuštěným bazénem karlínských kasáren. Poslední předpandemické vystoupení Opticon asi nejúspěšnější české akrobatky na visuté hrazdě Elišky Brtnické opakovaně nutilo diváky „tajit dech” – a právě pro tohle vzrušení přichází řada diváků nového cirkusu na akrobatické show pravidelně. A někteří to pak možná jednou zkusí sami a začnou překonávat i vlastní strachy…

„Strach z výšky, strach z bytí hlavou dolů, ze skákání po hlavě, z pádu – a když pak člověk překoná své mentální bloky a obavy, má radost, že se někam posunul právě i mentálně, nejen fyzicky,“ popisuje pro ČT art pocity Jana Horecká, která se amatérsky soustavně věnuje závěsné akrobacii na šále a pozemní akrobacii.

Komunita, jež má k sobě blízko

Ve vnitrobloku nedaleko nádraží v pražských Vršovicích, v podivném shluku průmyslových budov bývalé Kretschmerovy textilní továrny s vysokým cihlovým komínem, sídlí centrum nového cirkusu Cirqueon. Již řadu let nabízí zastřešující organizace tohoto umění u nás své jednoduché industriální útočiště nejen profesionálům, ale i nadšencům, artistům-amatérům, a to od batolat až po jejich babičky a dědečky. „Nový cirkus dělám už sedm let. Byli jsme s tehdejším přítelem na novocirkusovém představení a napadlo nás, že by mohlo být zábavné si to zkusit. A tak jsme našli kurzy v Cirqueonu,“ popisuje zmíněná Jana Horecká, co ji k poněkud neobvyklé zálibě přivedlo. 

Nutno podotknout, že výběr semestrálních i jednorázových kurzů či víkendových workshopů se za léta existence centra značně rozrostl. Lze si tu vybrat od žonglování přes stojky až po kurzy závěsné akrobacie na šále, laně nebo hrazdě. A protože česká novocirkusová scéna zůstává nepočetná, kurzy vedou ti nejlepší profesionálové v oboru – přední umělci a umělkyně nového cirkusu u nás, kteří často vystudovali prestižní zahraniční novocirkusové školy. „Díky tomu, že lektoři dělají cirkus profesionálně, jsem mohla zajít i na jejich autorská představení a vidět v ucelené, umělecky zpracované podobě, co všechno vlastně umějí, a o to víc si vážit času, který nám věnují,“ vyzdvihuje Horecká kvalitu kurzů a dodává, že právě profesionální vedení je něco, co ji u akrobacie drží.

Artisté-pedagogové kromě Cirqueonu lektorují i v druhém pražském centru pro nový cirkus – Kulturním domě Mlejn ve Stodůlkách (od centra města sice trochu z ruky, ale na druhou stranu je občas možné v jeho okolí zahlédnout i lišku, pozn. autorky). Tuto činnost v Mlejnu založila také již zmíněná akrobatka na visuté hrazdě Eliška Brtnická. Kvůli nedostatku vhodných prostor se tak účastníkům kurzů může stát, že se během lekce na hrazdu vedle nich zavěsí na svém vlastním tréninku třeba právě i sama proslulá akrobatka. Nemluvě o tom, že dokud se novocirkusový soubor Losers Cirque Company definitivně neusídlil v branickém Divadle Bravo!, mohli se kurzisté často setkat s převlékajícími se akrobaty-profíky přímo ve společné šatně Cirqueonu. Zkrátka amatéři mají k profesionálům na české novocirkusové scéně hodně blízko; vždyť i ti, co se vrátili jako diplomovaní umělci ze zahraničí, „vyrůstali“ často původně právě v novocirkusových centrech. A z části je ona blízkost dost možná dána i tím, že v Česku stále chybí oficiální škola nového cirkusu. 

Na druhou stranu právě pravidelné i jednorázové kurzy pro každého, kdo má chuť zažít akrobacii blížeji než jako divák, jsou v Česku již řadu let docela běžnou záležitostí. Koneckonců novocirkusová artistika není vzdálená ani umění burlesek, a tak se akrobatické disciplíny (byť většinou o dost blíže k zemi než ke stropu) těší oblíbenosti i v různých pole dance centrech. Tam si kromě tance u tyče ukotvené ve stropu i v zemi mohou zájemci vybrat třeba z kurzů aerial hoop (akrobacie v závěsné obruči) či aerojogy (jógy v akrobatických šálách).

Cirkus ve školní tělocvičně

Jistou novinku (alespoň v Česku) však představuje zavádění novocirkusových disciplín do běžné tělesné výchovy, kterou si většina z nás spojuje předně s míčovými hrami, běháním na čas nebo s cvičením na několika málo nářadích. Docela jistě však ne se žonglováním či se závěsnou akrobacií. „V České republice má cirkusová pedagogika téměř dvacetiletou historii,“ píší artisté a pedagogové nového cirkusu Adam Jarchovský a Kateřina Klusáková v nové příručce cirkusové pedagogiky TěloCIRK a narážejí tak pravděpodobně právě na již dobře etablované kurzy pro veřejnost. Asi dvousetstránková kniha pokřtěná na letošním ročníku festivalu Cirkopolis je návodným materiálem pro učitele tělesné výchovy, jak zařadit novocirkusové praktiky do vlastních hodin tělocviku.

Nová příručka TěloCIRK z dílny Cirqueon od Adama Jarchovského a Kateřiny Klusákové provází tělocvikáře od A do Z cirkusovými disciplínami, repro: Viktorie Melicharová

Vyučující se z příručky (dostupné i online) dozvědí – kromě základních teoreticko-historických informací o novém i „starém“ cirkuse a o historii i současné praxi cirkusové pedagogiky – zcela praktické informace. Kupříkladu jak hodinu dobře zacílit na různé dovednostní úrovně v daných disciplínách, aby to každého žáka bavilo a mohl se adekvátně posouvat. Nebo jak vzdor nedostatku potřebného náčiní (třeba na závěsnou akrobacii) vytvořit cirkusový program pro celou třídu. Anebo jak si jednoduše vyrobit vlastní žonglérské pomůcky, nejsou-li ty profesionální zrovna k dispozici. Kromě ilustrací od výtvarnice Dorothey Hofmeisterové a podrobného slovního popisu jednotlivých disciplín a jejich úrovní tělocvikářům usnadní práci i QR kódy, které odkazují na videa, v nichž autoři publikace danou disciplínu sami předvádějí. 

Kniha TěloCIRK je jedním z výstupů stejnojmenného pilotního projektu cirkusového pedagogiky z dílny Cirqueonu. Za příručkou stojí kromě akrobatů právě i tělocvikáři ze čtyř pražských škol a samozřejmě jejich žáci, kteří se do zkušebních hodin novocirkusového tělocviku zapojili. „O cirkusové pedagogice jsem nic nevěděl. Dostali jsme se k tomu náhodou. Kolegova známá, která se cirkusem zabývá, nám nabídla účast právě v TěloCIRKu. Předtím jsme se v cirkusovém světě vůbec nepohybovali. Teď udržujeme kontakty,“ říká jeden z tělocvikářů Marek Janda z Gymnázia Postupická v pražských Záběhlicích, který se do projektu zapojil. „Určitě to obohatilo naše hodiny. Akrobatické náčiní jsme si mohli nechat, takže dál v hodinách tělocviku žonglujeme, děláme párovou či skupinovou akrobacii nebo balanční cvičení na válcích. Jenže například na závěsnou akrobacii nám obvykle nezbývá dost času,“ popisuje Janda.

TěloCIRK: Jaká byla první dlouhodobá spolupráce CIRQUEONu se školami, zdroj: YouTube

„Cirkus funguje. Spousta dětí a mladých lidí v něm objevují nesportovní pohybovou aktivitu, ve které mohou rozvíjet své pohybové schopnosti a dovednosti bez soutěžní rivality. Učitelé stojí před nelehkým úkolem oslovit všechny žáky. Tohle prostředí umí docela dobře vytvářet cirkusová pedagogika,“ říká žonglér a cirkusový pedagog Adam Jarchovský. A jeho slova potvrzuje i Jana Horecká, ačkoliv se k cirkusu dostala až v dospělosti: „Nikdy jsem nebyla do klasických sportů, kde se soutěží nebo hraje v týmech, až akrobacie ze mě udělala opravdového nadšence z pohybu.“ 

A protože jsou „cirkusové hodiny tělocviku“ už v mnoha evropských zemích (stejně jako v USA, Kanadě či Austrálii) součástí osnov tělesné výchovy, připravuje Cirqueon ve spolupráci s univerzitami a cirkusovými centry ve Švédsku, Finsku, Francii, Belgii či Irsku návrh prvního evropského kurikula pro bakalářský studijní program cirkusové pedagogiky. „Rozhodně má smysl zařadit cirkusové techniky do školních osnov. U nás díky nim vynikli často jiní žáci než v běžných hodinách tělesné výchovy. A takové pozitivní zkušenosti jsou velmi důležité pro jejich socializaci,” dodává učitel Marek Janda. 

Ilustrace akrobatky na šále od Dorothey Hofmeisterové z příručky TěloCIRK, repro: Viktorie Melicharová