Nový Almodóvarův film: Ochablý tvůrce hledající, kudy z toho ven
Nešlo to jinak: španělský režisér Pedro Almodóvar, jenž 25. září oslaví sedmdesáté narozeniny, obsadil i do svého nejnovějšího filmu Bolest a sláva, soutěžícího letos na festivalu v Cannes, Antonia Banderase.
Almodóvar patří k celosvětově nejznámějším filmovým tvůrcům. A snad právě i proto tentokrát Banderas představuje jakoby režisérovo alter-ego. Ztělesňuje stále uznávaného filmaře, jehož namísto aktivní tvorby stravují tělesné neduhy: nesnesitelné migrény, bolesti zad i obtížné polykání, strach ze zhoubného nádoru; dokonce je náchylný zahánět potíže užíváním heroinu. Jeho Salvator Mallo, charismatický postarší muž, odmítá vystupovat na veřejnosti. Marně je zván na besedu, když se ve zrestaurované podobě uvádí jeho dávný snímek. Nedostaví se ani na divadelní představení „jednoho herce“, k němuž poskytl předlohu.
Jeho mysl zahlcují jak poetizované vzpomínky na dětství, prožívané v chudobě až deprimující (s rodiči přebýval ve skromně zařízené jeskyni, byť po vybílení i přívětivé), tak setkání s někdejšími kamarády, které celou věčnost neviděl. A vztah k nim rovněž ovlivňují dávné události. Poznáme tak útržky z minulosti, ať již jsou přímo zobrazeny či k nám doléhají verbálně. Hlavní hrdina je vždy doprovází osvětlujícím komentářem. Dokonce tu problesknou animované pasáže v podobě rentgenových snímků, ovšem rozpohybovaných a opatřených jakoby učebními výklady, týkající se zejména jeho tělesného ustrojení.
Podívejte se na trailer k nejnovějšímu snímku Pedra Almodóvara Bolest a sláva, foto: Bioscop, video: YouTube Vidíme tak například Salvatora Malla coby chlapce mezi ženami peroucími v potoce ložní povlečení, které pak usychá rozloženo přes okolní křoviny. Spatříme jej ve třídě při výběru do sboru nebo při protestu vůči nástupu do církevní školy jako jediné možnosti vzdělání. Mihne se jako model ke kresbě, kterou o mnoho později objeví coby připomínku minulých časů. Salvatorovu temperamentní maminku ztvárnila Penélope Cruzová. Se stejnou postavou se pak setkáme s jako už zestárlou ženou, když Mallo z jejích slov (možná mylně) odečítá, že nikdy nesplnil její očekávání.
A pak je tu ona nenadálá přítomnost těch, které Salvator kdysi považoval za sobě blízké. Ať jde o herce, jemuž zazlíval, že mu svou neukázněností zničil film, anebo intimní přítel, s nímž v mládí prožil několik let, aby jej poté nadlouho ztratil z dohledu. Dávné pocity křivdy či bezmoci však poznenáhlu vyprchávají, Salvator se pozvolna odpoutává od bolestínství. Vypořádává se s hlubokou osobní krizí, která nastolila duchovní prázdnotu a dočasně umlčela veškeré jeho aktivity. A nezbývá než obdivovat, jak Banderas, hrající zde bez výrazové exprese, mistrně začlenil do spontánních promluv záblesky jízlivosti – ve své podstatě nadále ješitný umělec si totiž neodpustí připomínky někdejší zahořklosti či naštvanosti.
Možná překvapí zjištění, že Almodóvar jako kdyby zde ztratil potřebu vychylovat diváka výstředními zápletkami nejednou spojenými s vyumělkovanostmi. Upřednostnil svého druhu sebezpytné ohlédnutí ukazující, že i slavný umělec může být pouhým uzlíčkem „pocuchaných“ nervů, že také on musí překonávat ochablou vůli. Almodóvarův niterný vhled adekvátně nasnímal jeho stálý kameraman José Luis Alcaine, když zvolil barevně ztlumený obraz, vyhýbá se ostrým odstínům. Rovněž režisérův „dvorní“ skladatel Alberto Iglesias pracuje s nenápadnou, nevtíravou hudbou, prokládanou dobovými melodiemi. Vlastně i nepřekvapivé rozuzlení napovídá Almodóvarovu příklonu ke vstřícnějšímu, pozitivnějšímu náhledu, kdy do dění vedle slávy a bolesti přistupuje naděje…
Věrní souputníci: režisér Pedro Almodóvar a herec Antonio Banderas, foto: Bioscop
Bolest a sláva (Španělsko 2019, 108 minut)
Scénář a režie: Pedro Almodóvar, kamera: José Luis Alcaine, hudba: Alberto Iglesias. Hrají: Antonio Banderas, Penélope Cruzová, Raúl Arévalo, Asier Etxeandia, Leonardo Sbaraglia, Rothová Cecilia, Nora Navasová, Augustin Almodóvar a další.
Česká premiéra: 23. 5. 2019.
