O tom, jak se dřevo stává materiálem budoucnosti

„Člověk s novou myšlenkou je podivín jen do té doby, dokud s ní neuspěje.“ Slova spisovatele Marka Twaina najdeme jako motto na webových stránkách nedávno dokončeného dřevěného mrakodrapu o pětadvaceti podlažích, který vznikl v nově budované vídeňské městské části Aspern Seestadt. Dům známý jako HoHo (zkratka pro HolzHochhaus) dosahuje výšky 84 metrů a stal se druhou nejvyšší dřevostavbou světa (primát drží o necelý metr a půl vyšší Mjøsa Tower v norském městě Brumunddal). V HoHo najdeme hotel, byty, wellness centrum i kanceláře. Dřevěné pilíře, stěny a stropy zůstaly záměrně odhalené, aby přidaly interiérům na útulnosti.

Dřevo v konstrukci HoHo převládá, doplněno menším množstvím betonu. Použilo se tu desek křížem lepeného dřeva (označovaných CLT – cross laminated timber), tato technologie mu dodává stabilní vlastnosti. Díky podobným postupům se dřevo stává důstojnou náhradou železobetonových konstrukcí. Kromě toho, že jde o obnovitelný zdroj, který navíc váže uhlík, což má pozitivní efekt na množství CO₂ v atmosféře, vyznačují se dřevěné stavby mnohem nižší hmotností a lze je stavět poměrně rychle, aniž by to snižovalo jejich odolnost. Stále častěji se proto objevují návrhy na výškové dřevostavby.

Stromy skoro do nebe

V následujících letech vyroste ve švýcarském městě Winterthur poblíž Curychu dřevěný mrakodrap Rocket&Tigerli dosahující 100 metrů výšky. Bude součástí obytného komplexu navrženého architekty z dánské kanceláře Schmidt Hammer Lassen Architects a první obyvatele uvítá už v roce 2026. Na novém konstrukčním systému speciálně vytvořeném pro vysokopodlažní dřevostavby spolupracoval mimo jiné i věhlasný technický institut ETH Curych. Podobu budovy charakterizuje čtvercová síť dřevěných trámů, které architekti záměrně zdůraznili – masivní trámoví má obyvatelům připomínat, že žijí uvnitř konstrukce.

To je ale pořád jen začátek. V Tokiu má do roku 2041 vzniknout mrakodrap W350; číslo v názvu označuje plánovanou výšku budovy. Členitou fasádu, připomínající tradiční japonskou architekturu, navrhla firma Nikken Sekkei. Tvůrci se tu snažili připodobnit městské prostředí struktuře lesního porostu.

V Londýně letos úřady projednávají výstavbu mrakodrapu z dubového dřeva (Oakwood Tower), který má doplnit kulturní a obytný komplex Barbican Centre, celek stavěný od šedesátých let minulého století v brutalistním stylu. Minulost by se tu tedy mohla potkat s budoucností. Více než třísetmetrová Oakwood Tower by měla pojmout asi tisícovku bytů a rozsáhlé prostory pro smíšené využití. Projekční část financovala britská Rada pro výzkum v inženýrství a fyzikálních vědách za spolupráce katedry architektury univerzity v Cambridge, londýnského studia PLP Architecture a inženýrské kanceláře Smith and Wallwork. Tým hledal možnosti snížení stavebních nákladů, zkrácení doby výstavby a zvýšení odolnosti vůči požáru. Výsledný projekt má stejnou protipožární ochranu jako železobetonové stavby a v některých aspektech ji i překračuje. V Oakwood Tower bude použito deset procent oceli, zbytek vyplní dřevo.

„Přechod k dřevěným konstrukcím může mít širší pozitivní dopad na městské prostředí a stavební formy, a nabízí příležitosti přehodnotit nejenom estetiku budov, ale také konstrukční metody, na nichž se návrh zakládá,“ tvrdí architekti z PLP Architecture. „Stejně jako průlomové inovace v použití oceli, skla a betonu znamenaly zásadní převrat pro stavění v 19. a 20. století, inovace v dřevěných konstrukcích mohou vést k naprosto novému prožitku města v 21. století.“

Cítíte tu hřejivost?

Na počátku tohoto roku se návštěvníci pražské Galerie Jaroslava Fragnera mohli seznámit s dokumentací dvacetipatrového kulturního centra Sara Kulturhus ve švédském Skellefteå. Stavba vznikla jako spojující magnet přímo ve středu pozvolna se vylidňujícího města, známého zejména těžbou zlata. Sara Kulturhus v sobě spojuje divadlo, muzeum, uměleckou galerii, veřejnou knihovnu, konferenční centrum a hotel. Představitelé kanceláře White Arkitekter, která dům navrhla, o stavbě říkají: „Sara Kulturhus je postaven ze dřeva, které je tu použito jako odolný konstrukční materiál, nikoli jako obklad pro efekt na úplně jiném materiálu. Je pevné, hřejivé, lidské, cítíte to.“

Stavba využila prefabrikace – externě vyrobené stavební dílce byly dopraveny na místo a sestaveny suchou montáží, nezávislou na rozmarech počasí. Sériová výroba dílů vedla ke zlevnění, zrychlení a předcházení chybám při realizaci. Hotelové pokoje, které se nacházejí ve výškové budově, jsou koncipovány jako totožné samonosné prostorové jednotky, které vyplňují prostor mezi výtahovými šachtami. Použité dřevo pochází především z lokálních zdrojů, což je nejekologičtější i nejlevnější řešení, neboť obchází obchodování na světovém trhu, kde žene cenu nahoru například poptávka po stavebním dřevě z Číny.

Amerika sobě

Nynější výstava v Galerii Jaroslava Fragnera se opět zaměřuje na dřevostavby. Do 26. června trvající expozice American Framing představuje typickou americkou stavební technologii – dřevěnou rámovou konstrukci z měkkých druhů dřeva. Převládla napříč Spojenými státy během 19. století a stále se těší oblibě. Celých devadesát procent tamních staveb i dnes vzniká za jejího použití.

Podle autorů expozice, Paula Andersena a Paula Preissnera, je tato konstrukční technologie přes svou všudypřítomnost přehlíženým americkým přínosem architektuře. Výstava původně vznikla pro pavilon Spojených států na loňském Bienále architektury v Benátkách. Autoři vytvořili velkou dřevěnou nástavbu na neopaladiánském pavilonu USA, který podle nich reprezentuje snahu podobat se Evropě. Oni naopak chtěli ukázat něco typicky amerického. Rámová konstrukce pro ně symbolizuje americké egalitářství – ty nejluxusnější domy stejně jako ty nejchudší jsou stavěny stejně.

Andersen & Preissner chápou, že architektura ze dřeva vzbuzuje kontroverze, protože jde proti obecně sdílené představě architektury jako něčeho těžkého, co má dlouhou životnost. Framing je naopak levný a rychle hotový – dům lze postavit za dva tři dny a může ho provádět i neškolená pracovní síla. Princip „udělej si sám“ na výstavě ilustrují velkoformátové fotografie přímo z výstavby, na nichž se do centra pozornosti dostávají stavební dělníci. Už to je v rámci výstavy o architektuře nezvyklé a jde to proti tendenci architekturu prezentovat jako dokonalý výrobek bez lidí a známek užívání.

Samotné dřevěné konstrukce a paletu jejich využití představují modely vytvořené studenty Fakulty architektury Illinoiské univerzity v Chicagu. Najdeme tu jednu z nejstarších budov s rámovou konstrukcí, skladiště od tesaře George W. Snowa z roku 1832, rodinné domy z různých období nebo kupolovitou stavbu v rámci komuny Drop City, inspirovanou projekty architekta Buckminstera Fullera. Před Betlémskou kapli kurátoři umístili ukázku dřevěné konstrukce. Andersen a Preissner vidí ve snadné realizaci i pomíjivosti dřevěných domů možnost experimentovat při návrhu i přímo na stavbě, což může přinést architektonické praxi nové podněty . Snaží se najít cestu vpřed hledáním v historii, tradici, v tom „nízkém“ a intuitivně používaném. Dřevostavby můžeme v americké kultuře číst jako projev nomádismu, kdy se lidé stěhují za prací i několikrát za život a nemají tendenci lpět na bytelných domech.

Neskrývat, jak je to uděláno

Známý německý architekt a zastánce stavění ze dřeva Felix Waechter říká: „Žijeme v době upřednostňování vizuality, dominance zraku nad ostatními smysly. To vede k omezení imaginace, k bezkrevné architektuře, která se zdá být pouhou scénografií pro oko. U dřeva hrají velkou roli hmatové kvality, můžeme vnímat jeho vůni. Dřevěná architektura nás nutí k dodržování řádu, z něhož se všechno odvíjí. Zajímá mě na ní jednota obsahu a formy, opravdový vztah mezi vrstvami, mezi nosnou konstrukcí a jejím obalem, mezi konstrukcí a interiérem, kdy interiér konstrukci nepopírá, nestává se pouhou módní kulisou.“

Felix Waechter byl hostem předloňského tuzemského Salonu dřevostaveb, který nabídl kromě přednášek a prezentací i ukázky české produkce. Na dřevostavby se u nás specializují například architekti z kanceláře Prodesi/Domesi, kteří kromě rodinných domů realizovali například jednotřídku mateřské školky ve Všetatech-Přívorech. Domy ze dřeva najdeme i v portfóliu libereckých Mjölk Architekti nebo slovenských studií Toito a Office110 – druhé jmenované v Bratislavě realizovalo trojpodlažní loděnici. Podle všeho nás renesance dřeva teprve čeká a bude závislá také na úspěchu ambiciózních projektů na západ od našich hranic.