Je desátého května, dopoledne. Mířím k obřímu památníku vítězství v parku Uzvaras. Stojí tu od roku 1985 a jeho oficiální název zní: Památník osvoboditelů sovětského Lotyšska a Rigy od německých fašistických útočníků.

Sedmdesát devět metrů vysoký obelisk, osázený několika hvězdami, obklopují dvě sousoší – matka vlast a skupina vojáků. Celý monument nyní obepíná bariéra z lotyšských a ukrajinských vlajek. A prostranství před ním lemuje výstava aktuálních fotografií z Ukrajiny. Je tu klid. Netrousí se sem žádné davy. Jen hrstka lidí nese květiny, které k památníku pokládá, fotografuje se u toho, někteří spolu vášnivě diskutují.

Už není na co čekat

„Mluvíte anglicky?“ osloví nás paní, která se představuje jako novinářka z Dánska. Nad kladnou odpovědí zajásá. Prý píše článek právě o tomto památníku, ptá se, jestli jsme pro jeho stržení, o němž se (v této chvíli) vážně uvažuje. „Nejsme zdejší, takže vám náš názor asi moc nepomůže…“ odpovídáme. Když prozradíme, že jsme z Česka, ihned si Dánka vzpomene na obří Stalinův pomník na Letné, který tam do roku 1962 stával.

„Jak to tady vypadalo včera na Den vítězství?“ ptám se. „Byl tu klid, nic zvláštního se nedělo…“ V tento den se tu obvykle konají velké slavnosti a k památníku vítězství přichází tisíce lidí. Tento rok je úplně jiný. Lotyšský parlament učinil z 9. května – jen pro tento rok – den památky obětí války na Ukrajině a veškerá hromadná shromáždění a slavnosti zakázal. Monument samotný úřady nechaly oplotit. Lotyšská státní bezpečnostní služba obyvatele před návštěvou sovětských památek v tento den varovala, protože by to mohlo být považováno za podporu ruské invaze na Ukrajinu. A tak sem mnozí přišli až o den později.

Někteří lidé vášnivě diskutují v malých skupinkách, foto: Kateřina Zemanová

Ale už pár dní po 9. květnu je o osudu rižského památníku rozhodnuto. Právní překážky pro demolici památníku lotyšský parlament novelou zákona odstranil a na mimořádném shromáždění 13. května rada města pověřila památkáře, aby udělali všechny potřebné kroky k jeho zbourání. Pro hlasovalo 39 zastupitelů, 13 bylo proti. „Vicestarosta Vilnis Ķiris řekl, že tento pomník oslavuje Rudou armádu, která dvakrát okupovala Lotyšsko. Mnozí Lotyši jej proto označují za okupační pomník. Oslavuje také válečné zločiny sovětské dědičky – Ruska – na Ukrajině, proto pro něj není v Lotyšsku místo. Podobně se vyjádřil i místostarosta Rigy Edvards Smiltēns, který vyzval všechny zúčastněné, aby se zasadili o co nejrychlejší demontáž pomníku,“ píše se na stránkách organizace Veřejné vysílání Lotyšska, která spojuje veřejnoprávní televizi a rozhlas.

Před památníkem vítězství je k vidění výstava aktuálních fotografií z Ukrajiny, foto: Kateřina Zemanová

Ruská ambasáda v Lotyšsku z tohoto rozhodnutí nadšená ale nebyla. Ve svém tweetu napsala, že Lotyšsko je vinno „naprostým odmítnutím civilizovaných způsobů řešení mezistátních otázek a drzým ignorováním základních principů mezinárodního práva“.

Vypustit prase a vzít si kroj

Jen osm set metrů od tohoto místa, v rižském železničním muzeu, se koná výstava Nyet, nyet Soviet, která přibližuje, jak probíhaly protisovětské demonstrace v exilu. Z kousků jednotlivých příběhů se tu skládá jakýsi návod na úspěšnou demonstraci. Celá výstava je ovšem pouze v lotyštině – což zase tolik nevadí, otevírám fotoaparát v překladači a čtu: „Pamatuji si, že národní kroj byl perfektní outfit: Svítili jsme a byli jsme vidět mezi všemi ostatními v šedých oblecích, takže s námi novináři opravdu chtěli udělat rozhovor,“ vzpomíná Ingrida Mukäneová. Další panel vybízí k vtipným a vkusným demonstracím a apeluje, že demonstrace, které jsou plné násilí, nikam nevedou. A tak například během návštěvy Nikity Chruščova ve Švédsku v roce 1964 vypustili mladí Lotyši v centru Stockholmu prasátko, aby tak vyjádřili svůj postoj k Sovětskému svazu. Oblíbeným způsobem, jak přilákat pozornost, bylo také pouliční divadlo.

Pohled do výstavy Nyet, nyet Soviet v rižském železničním muzeu, foto: Kateřina Zemanová

Demonstranti chtěli zejména zaujmout média – jak na jednom z panelů komentuje Lilita Zalkalne, ideálním měsícem byl červenec, kdy jsou „média mrtvá a událost by mohla vzbudit mezinárodní zájem, protože není o čem jiném psát“. Další z bodů tohoto „návodu“ hlásá, že je potřeba pro svou myšlenku nadchnout co nejvíce lidí. Demonstrovat se však dá i individuálně – komolením písmen a změnou slov na venkovních billboardech, nakupováním akcií a tak podobně.

Politické demonstrace se v exilu konaly po celou dobu sovětské okupace Lotyšska mezi lety 1945 až 1991. Jejich cílem bylo obnovit lotyšskou nezávislost. To se tedy nakonec povedlo. Slogan „nyet, nyet, Soviet“, který se v tehdejších demonstracích používal nejvíce, ani dnes neztratil na významu. Jedno z triček, které lidé na demonstracích nosili a které přinášelo výčet okupovaných míst Sovětským svazem, se objevuje i na konci výstavy. Tentokrát však ve své nové, aktualizované verzi: Přibyly nápisy Georgia 2008, Ukraine 2014 a Ukraine 2022.

Aktualizované triko demonstrujících. Přibyly nápisy: Georgia 2008, Ukraine 2014, Ukraine 2022, foto: Kateřina Zemanová