O tom, jak se učí výtvarka a hudebka přes počítač

Studentka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Eliška Vrbatová výtvarnou výchovu začala učit neplánovaně, trochu narychlo – nejdříve jako záskok, ale hlavně v době pandemie. Sto padesát žáků naživo viděla jen první tři týdny, nadto jejich tváře spatřila skryté v rouškách. Pak se veškerý žákovský a studentský život přenesl do online prostředí. A s ním i výuka výtvarné výchovy na základní škole Na Líše v pražské Michli. „Nestihla jsem si propojit sto padesát jmen s tvářemi, proto občas stále nevím, s kým mluvím. Žáci navíc nemají zapnuté kamery, nenutím je,“ popisuje nelehkou situaci začínajícího pedagoga.

Online výuka se od té klasické prezenční logicky liší. Eliška Vrbatová situaci vyřešila tak, že žákům zadává témata, na jejichž zpracování mají dva až tři týdny. Pak se setkají online a každý žák prezentuje to, co vytvořil – komentuje, jakou techniku použil, co tím chtěl vyjádřit… „Žáci musí dávat pozor, protože se ptám náhodně i ostatních, co si o daném díle myslí.“ Po reflexi, při níž žáci rozvíjí kritické myšlení a budují sebedůvěru, učitelka zadá další téma. Během doby, kterou mají na zpracování úkolu, je jim k dispozici ke konzultacím.

Začínající pedagožka připouští, že je pro ni distanční výuka složitá. Někteří žáci například neodpovídají na emaily nebo vůbec nedodají úkoly – takových je však prý naprosté minimum. Přesto díky i takovéto výuce dokáže rychle zjistit své slabé stránky. „Když někdo zpracuje úkol jinak, než jsem předpokládala, je to většinou proto, že jsem v zadání zapomněla zmínit něco podstatného. Zpětně se tak učím, jak se žáky co nejjasněji komunikovat,“ konstatuje Vrbatová.

Kromě klasické výuky na škole vede ještě online kroužek výtvarné výchovy. Ten má mnohem větší časovou dotaci – dvě hodiny v kuse oproti klasickým pětačtyřicetiminutovkám. Kromě toho žáci mají zapnuté kamery a díla vytvářejí v reálném čase. „Je nás tam samozřejmě méně než na klasické hodině, takže i konzultace jsou mnohem důkladnější.“ Podle Elišky Vrbatové si učitelé výtvarné výchovy z této doby mohou odnést to, že i díla vytvořená v počítači jsou plnohodnotná. To se v budoucnu zřejmě projeví i kvůli změně rámcového vzdělávacího programu, kdy informatika získá větší časovou dotaci.

Národní divadlo připravilo interaktivní představení Volní jako ptáci pro školní skupiny. I to je možnost, jak ozvláštnit hodiny výtvarné a hudební výchovy, foto: archiv Národního divadla

I zpívat se dá. Jen to nikdo neslyší

Online hodiny výtvarné a hudební výchovy má i studentka Karolína, která navštěvuje pedagogické lyceum v Mostě. „Učitel nám zadá téma, které uvede prezentací, kde vysvětluje kontext. Potom v reálném čase malujeme nebo kreslíme, přímo při hovoru. Výsledek pak vyfotíme a pošleme,“ přibližuje Karolína. V hodinách hudební výchovy probírají dějiny nebo nauku. „Někdy nás paní učitelka rozdělí na týmy, ve kterých sestavujeme, jak bychom s dětmi nacvičovali písničky. Vymýšlíme různá dechová cvičení a tak podobně. Na příští hodině pak probereme, na co jsme zrovna přišli.“

Učitelka hudební výchovy na ZŠ a ZUŠ v Karlových Varech Pavlína Petříková usedá ke klavíru. Před sebou má zapnutý notebook, „v němž“ se na ni soustředí celá třída. Hodina hudební výchovy startuje rozezpíváním, žáci mají vypnuté mikrofony – zpívají si pro sebe, zatímco jim paní Petříková přehrává melodii.

Po úvodním rozehřátí přichází na řadu hudební teorie nebo dějiny hudby. „Povídáme si, pouštím dětem hudební ukázky nebo promítám fotografie. Při hudební nauce využíváme naskenované pracovní listy a nejrůznější hudební hry na internetu… I hrát na flétničky můžeme, jen se mi těžko kontroluje, že to žáci dělají správně,“ vysvětluje. „Děti se hůře motivují k práci a složitější je to také se zpětnou vazbou. Když se něco někomu nedaří, což v té chvíli nevidím, stává se, že se rozpláče. To se pak těžce utěšuje, když tam člověk není s ním a pořádně neví, co se stalo…“

Napiš skladbu nebo připrav festival

Hudební výchovu učí koronaviru navzdory i Jan Kašpar na Gymnáziu Český Brod. Kombinuje přitom online hodiny s offline aktivitami a projekty. Na online hodinách s žáky vymýšlí rytmická cvičení nebo s pomocí volně dostupného notačního editoru zkouší napsat vlastní skladbu. Žáci také dostávají různé úkoly – poslechnout si desku, zhlédnout operu či koncert a následně zhodnotit výkony umělců, scénu a popsat i vlastní zážitek. Takovýmto úkolům koronavirus paradoxně přeje, neboť některé instituce uvolnily běžně placené archivní záznamy. Někdy žáci připravují i různé projekty, vymýšlejí si například vlastní hudební festival, k němuž tvoří plakát i detailní program.

„Kvůli absenci zpěvu, hry na nástroje a vzájemné živé komunikaci a pohybu ve třídě je zabavení žáků značně složitější. Má to však i výhody – mohu například lépe zacílit individuální zpětnou vazbu. Navíc internetové prostředí skýtá i spoustu zlepšení, můžeme tak například velice jednoduše a přehledně sdílet materiály,“ vysvětluje učitel Jan Kašpar.

V plzeňské alternativní škole Inspíria hodiny hudební výchovy rovněž probíhají, ale pouze na dobrovolné bázi. „Na hodinu mi přijde tak polovina dětí. To vůbec nevadí, alespoň se jim mohu individuálně věnovat. Navíc si myslím, že v tuto chvíli je důležitější, aby šly ven, než aby se dozvěděly o Leoši Janáčkovi,“ myslí si tamní učitelka hudební výchovy Irena Hrbková. Na hodinách s dětmi nezpívá, spíše si povídají o různých hudebních tématech nebo si pouštějí hudbu a kreslí, co v nich vyvolává. „I přes počítač se tak snažím rozvíjet citlivost k tomu, aby jim nebylo jedno, co kolem sebe vidí a slyší.“

Žáci ze základní školy Kpt. Otakara Jaroše vytvořili spolu se sborem Kvítek společnou píseň Vánoční sen, zdroj: YouTube

Někde jdou výchovy k ledu

Na některých školách online hodiny výchov neprobíhají vůbec a žáci z nich dostávají pouze úkoly. Student Vojtěch, který chodí do deváté třídy ZŠ Senice na Hané, dostává úkoly z výtvarné i hudební výchovy. Na jejich vypracování má měsíc. „Taková typická hudebka teď vypadá tak, že dostaneme pracovní list – třeba hudbu v období klasicismu s nějakými otázkami, odpovědi musíme vyhledat, vyplnit a pak poslat učiteli. Na základě toho, jakou si s tím dáme práci, dostaneme známku,“ říká. „Výtvarka je podobná, jen je to trochu kreativnější. Posledně jsme museli udělat prezentaci fotografií na téma ,Jak nás omezuje koronavirus v našem životě‘, to mě docela bavilo, strávil jsem na tom asi dvě a půl hodiny.“ Ačkoliv výuka není plnohodnotná, Vojtěch má pocit, že žáky současná situace učí větší samostatnosti a že je více propojuje mezi sebou – alespoň přes počítač.

Jinde se však výuka výchov zastavila úplně. „Určitě by nějakým způsobem učit distančně šlo. Vedení školy ale rozhodlo, že se u nás výchovy v této situaci vyučovat nebudou. Mohu dětem dávat nějaké dobrovolné úkoly, ale říkám si, že jsou rády, když zvládnou češtinu a matiku, jazyk a další předměty… Další čas, který by musely trávit u počítače, jim nejspíše moc radosti nepřinese,“ přemýšlí učitelka hudební výchovy Lenka Petržilková ze Základní školy Kpt. Otakara Jaroše v Lounech.

A tak jediný projekt, který tam v nynější době v rámci hudební výchovy ve spolupráci se sborem Kvítek vznikl, byla společná píseň Vánoční sen. „Každému jsem poslala podklad a oni do toho zpívali. Všechny stopy jsme pak dali dohromady v počítači a vyšel z toho celkem povedený vánoční dárek. Jenomže hudební výchova je o sociálním kontaktu, o tom, že zpívají všichni dohromady. A to píseň nahraná do počítače nahradit nemůže,“ myslí si pedagožka.