Plzeňské Zkrocení zlé ženy je tanečním triumfem

Děj Alena Pešková, jinak umělecká šéfka libereckého baletu, zasadila do padesátých let minulého století. „Stepfordské“ hospodyňky jako kdyby byly ideální paralelou k postavení žen v 16. století. Žena v podřízeném postavení, jak může být ústřední téma Shakespearovy komedie vykládáno, by však bylo přílišným zjednodušením dramatu, které v sobě obsahuje v podstatě tři hry. Ta první, obvykle neinscenovaná (a vynechaná i v plzeňském baletu) rámuje děj Zkrocení coby divadla na divadle, čímž je samotné dění hry do jisté míry zpochybňováno. Druhou hrou je příběh Lucentia, Bianky a jejích dalších nápadníků: zde nalézáme množství převleků, cudnost a ženský ideál dobových konvencí romantických komedií. A konečně je zde nejznámější, titulní část – hašteřivé soužití Petruchia a Kateřiny, jehož motiv krutého zacházení s neposlušnou ženou lze nacházet v dobových kramářských písních. Od nich se však Shakespearovo pojetí výrazně liší: ač je v závěru Kateřina zdánlivě zkrocena, ona je tím, kdo má oproti dobovým konvencím závěrečné slovo – vyzývá v něm k poslušnosti, jenže sama ji svou řečí porušuje.

U taneční adaptace může panovat oprávněná obava, zdali se inscenátorům podaří vystihnout nuance Shakespearovy hry, zejména když její kouzlo vychází z ostrých slovních výpadů. Choreografka Alena Pešková v tomto však naprosto obstála.

Divadlo Josefa Kajetána Tyla, Plzeň – Jan Kučera, Alena Pešková, William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy. Na snímku Jarmila Hruškociová a Gaëtan Pires, foto: Martina Root (DJKT)

Hudba i choreografie připomíná rozverná díla dua Jerome Robbins / Leonard Bernstein. Chodidla do flexe, ostré paže, hudba se silnými jazzovými prvky, s výrazným pianem, se žesťovou sekcí i bicími. Kučerova hudba je silnou součástí inscenace. Byť v ní lze najít výraznou inspiraci dalšími skladateli, vedle Bernsteina i například Šostakovičem či filmovou hudbou Nina Roty, působí osvěžujícím, v našich končinách pro balet nepříliš často využívaným způsobem. Udržuje napětí a atmosféru, přitom však nezastiňuje dění na jevišti.

Vstupme do děje. Padovské náměstí, ruch kaváren. Lucentio (Justin Rimke) se při pohledu na křehkou Bianku (krásnou práci paží tu předvádí Sara Aurora Antikainen) domlouvá se sluhou na převleku za učitele hudby. Prvotní výstup rozčílené Kateřiny (Jarmila Hruškociová), strhávající prádlo, atmosféru dokreslí. Od počátku dává Kateřina najevo svou hašteřivost, ale též odpor ke konvencím – zatímco všechny ženy si tu oblékají šaty se širokou sukní, ona nosí kalhoty. Příchod neurvalého Petruchia (Gaëtan Pires), opakujícího machistické pohyby se sexuálním podtextem, v sobě nese podobné znaky. Ostatní muži jsou elegány, on je trhanem v koženém křiváku. Tak jako je Kateřina opakem své sestry Bianky, on je opakem křehkého Lucentia.

Vášnivé slovní ataky Pešková nahradila vášní taneční. A tak první setkání Kateřiny a Petruchia je tangem kombinujícím typické kroky tohoto tance s vlastním pohybovým slovníkem i pantomimickými prvky. Pešková se v libretu přitom zásadně nevzdálila předloze dramatu, jednotlivé situace pouze přizpůsobila estetice zvolené doby. Není to osel, na čem odváží po svatbě Petruchio Kateřinu, nýbrž zmrzlinářský vozík. V použitých prvcích, kostýmech (Aleš Valášek), ale i ve scéně (Richard Pešek jr.) se navazuje na estetiku padesátých let.

Druhé dějství začíná v bytě Petruchia, kde bydlí se svými kumpány a kde začne Kateřinino „krocení“. Není to však Petruchio, kdo je pánem situace; té vládne Kateřina. Skvostná Jarmila Hruškociová je zde svůdná, hravá, přitom prostá jakékoli vulgárnosti. Mladý tanečník Gaëtan Pires nezaostává a společně tvoří jiskřící dvojici. V takových superlativech by se dal popisovat i další průběh večera. Závěrečná scéna a obrácení rolí poslušný–neposlušná, hodný–trýznivý je přirozeným vyvrcholením hry a zpochybněním prvního vyvolaného dojmu.

Shakespearovo komediální drama se mohlo zdát pro Alenu Peškovou, která se jinak noří do psychologicky složitých a ne právě radostných témat, určitým protiúkolem. Možná však právě proto se jí podařilo zvládnout tuto komedii s lehkostí a naprostou absencí nevkusu či laciného žertování. A Jarmila Hruškociová se objevila v další roli, která jako by byla na míru ušitá jejímu živelnému charakteru; je výrazná, přesto nepřehrávající. Nuance, jež postavě vtiskla, napomohly k jednomu z jejích nejlepších výkonů. Ve skvělé formě se projevil i Gaëtan Pires. Zkrocením zlé ženy získal baletní soubor Divadla Josefa Kajetána Tyla titul navýsost povedený.

Autorka je redaktorkou Tanečních aktualit

Divadlo Josefa Kajetána Tyla, Plzeň – Jan Kučera, Alena Pešková, William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy

Libreto, režie a choreografie: Alena Pešková, hudba: Jan Kučera, hudební nastudování a dirigent: Jan Kučera, scéna: Richard Pešek jr., kostýmy: Aleš Valášek, asistent choreografie: Zuzana Hradilová, asistent režie: Miroslav Hradil. Tančí: Battista Minola – Miroslav Hradil, Kateřina – Jarmila Hruškociová (alternuje Mami Hagihara), Bianka – Sara Aurora Antikainen (alternují Carolina Cortesi, Anna Srncová), Petruccio – Gaëtan Pires (alt. Karel Audy, Richard Ševčík), Lucenzio – Justin Rimke (alt. Joshua Lee), Gremio – Grzegorz Mołoniewicz (alt. Mátyás Szilveszter Sántha), Hortensio – Michal Lenner (alt. Ondřej Potužník), Tranio – Miroslav Suda (alt. Geronymo Fuhrmann), Vdovička – Lýdie Švojgerová (alt. Andronika Tarkošová), Kněz – Jiří Žalud a další.

Psáno z premiéry dne 17. listopadu 2017 ve Velkém divadle Josefa Kajetána Tyla.