Poddej se vzduchu, poddej se vodě – a poznáš věci nevídané
Krocení živlů mají společné následné dvě tuzemské produkce, které si odbyly premiéru v rámci letošní Letní Letné, ovšem dotyčné soubory je mají na repertoáru i bez tohoto festivalu.
Zatímco tvůrci z Losers Cirque Company se pro svou novinku Vzduchem inspirovali proslulou novelou amerického spisovatele Richarda Bacha Jonathan Livingston Racek, jejíž originál vyšel poprvé roku 1970, protagonistka kunderovsky nazvaného projektu Nesnesitelná tekutost bytí účinkuje v obřím, speciálně pro tu příležitost vyprojektovaném akváriu.
Výš a výš a…
Do inscenace Vzduchem otiskl choreograf Matyáš Ramba své okouzlení příběhem ze světa racků od Richarda Davida Bacha. Neusiloval o jeho věrnou dramatizaci, ale scény odvozené z knižní předlohy se v ní objevují. Počínaje hned tou úvodní, kdy na prázdné jeviště přichází osamělý muž a zvolna skládá papírovou vlaštovku. Anebo je to spíš jeden z racků, který – stejně jako Jonathan Livingston Racek – zkoumá všemožné nuance létání. Tedy něco tak nepraktického, s čím nemá šanci zabodovat v rodném hejnu. Kvarteto dalších účinkujících (tři muži a jedna dívka) mu to ostatně dá najevo. Rozehrávají své rituální taneční kreace, v nichž se zrcadlí vzdušná elegance i zloba vůči tomu, kdo si dovolil být jiný než oni. Atmosféru příběhu, jehož hrdinové létají, dokresluje kromě choreografie pracující s motivy ptačích pohybů i výtvarná složka inscenace – kovové stojany s křivkami ptačích křídel lemující scénu, rozevláté bílo-šedo-černé haleny, kalhoty a suknice a stíny, které mihotavě ulpívají v prostoru. A také muzikant Vladimír Mikláš, jenž celý ten rej v pozadí živě provází na cimbál, kytaru a různé elektronické instrumenty a hudbou rozechvívá vzduch jako máváním perutí.
Losers Cirque Company a jejich inscenace Vzduchem – variace na knížku Jonathan Livingston Racek, foto: František Ortmann Druhá část se symbolicky posouvá o „level“ výš – na jevišti vyroste les kovových tyčí zakončených malými plošinkami, které připomínají kůly vyrůstající z hladiny v přístavech. A racek-vyděděnec se stává okouzleným svědkem nové dimenze létání: tanec přerůstá v akrobacii mezi tyčemi i na nich, ladnost pohybu se snoubí s dokonalou souhrou, hbitostí a citem pro synchronizování akce. A on se pokouší, zprvu nemotorně, do tohoto fascinujícího světa proniknout, stát se jeho součástí, překročit hranice vlastních možností. Výstup s lanem, kdy chce jednoho z těch úžasných racků odchytit, připomíná lidský racionální a technicistní přístup ke zkoumání neznámého ve stylu: ulov, rozpitvej, popiš a vycpaninu vystav na polici. Jenže lano má dva konce a z lovce se stává kořist, aby nakonec byl mezi spřízněné racky přeci jen přijat.
Finále se odehrává v pružné síti napnuté vysoko nad jevištěm, která funguje jako trampolína a umožňuje účinkujícím „opravdové“ létání. Závěrečná scéna je esencí čiré radosti z objevené schopnosti létat výš, rychleji a dokonaleji, radosti z pokoření hranic, které člověka-racka omezují. Navíc radosti sdílené společně s hejnem, jehož rozhled nekončí u shánění něčeho do zobáku…
Hlavně to neopravovat!
Performerka Kateřina Dvořáková si v Nesnesitelné tekutosti bytí nemůže ani vyskakovat, natož aby létala. Její existence je omezena na krychli o hraně 2,7m × 2,7m × 2,7m. „12 000 litrů vody, 1,5 tuny oceli, 4 skleněné stěny a 1 herečka,“ stojí v anotaci této produkce. Název parafrázující titul slavného románu sice navozuje očekávání, zda se nevynoří nějaké kunderovské souvislosti, ale od režiséra Víta Neznala jde o pouhou jazykovou hříčku.
Performerka uzavřená v onom akváriu na úvod komunikuje – a tak trochu i koketuje – s přicházejícím publikem. Zatím se promenáduje v suchu, pojídá praženou kukuřici, pokouší se ji chytat do úst a vede běžné řeči třeba o tom, zda jste nezapomněli doma zamknout. Bezpečně oddělená od okolního světa skleněnými stěnami – jako byste sledovali snaživou začínající youtuberku. Jenže pak začne do akvária přitékat voda… Nejprve záhadně prosakuje odkudsi zdola, pak shora dopadají těžké kapky a po chvíli už se valí proudem. Zpočátku to vypadá „pouze“ na pořádný lijavec, ale záhy je zřejmé, že voda skleněnou kostku zaplaví. Z nepříjemné změny počasí je tíživá noční můra, z lapálie s promočeným oblečením boj o život. Performerka nejprve s vodním živlem zápasí, snaží se mu vzdorovat, aby posléze podlehla jeho kouzlu a přijala jej za svůj. Její pohyb při plavání a potápění decentně dokresluje minimalistický light design, který využívá lomu světla o vodní hladinu a drobných optických efektů.
Nesnesitelná tekutost bytí se odehrává v obřím akváriu, které je prostorem pro vodní sólo performerky Kateřiny Dvořákové, foto: Vojtěch Brtnický Avšak nejedná se o olympijskou sestavu akvabely – ostatně kostým s modrošedou puntíkatou halenkou, černými kraťasy a párem červených bot není nejlepším plaveckým úborem. Voda z akvária odteče a mohlo by se zdát, že se skoro nic nestalo. Jenže dívka zbavená vodního živlu zůstává ležet na podlaze bezmocně jako kosatka vyvržená na mořskou pláž.
Nesnesitelnou tekutost bytí ovšem otupuje předstíraný únik vody z akvária během představení: technici markýrují opravu, herečka se ptá, zda nemá vylézt ven, a po chvíli se pokračuje. Jalový výstup bez pointy vše brzdí.
Na Nesnesitelné tekutosti bytí je přitom originální právě ten vodní systém, jeho preciznost, kdy se v něm vše děje jakoby samo sebou, bez zásahu lidské ruky; hraných oprav tu netřeba. Vlastně jde o neobyčejnou divadelní laboratoř, jejímž prvním produktem je subtilní performance Kateřiny Dvořákové na téma „voda jsi a ve vodu se obrátíš…“. Zajímavé tak bude sledovat, zda se za dobrodružstvím poznávání vodního živlu do skleněné kostky ponoří i další performeři.
P.S.: Nejbližší představení Vzduchem se konají 21., 22. a 23. října a 6. listopadu 2018 v pražské La Fabrice. Nejbližší představení Nesnesitelné tekutosti bytí se konají v pražských Jatkách 78 ve dnech 12., 13., 14., 18. a 19. září, ovšem jsou již vyprodaná.
Losers Cirque Company: Vzduchem
Námět a choreografie: Matyáš Ramba, hudba: Vladimír Mikláš, scéna: Petr Horníček, kostýmy: Lucie Červíková, light design: Michael Bláha, režijní supervize: SKUTR. Účinkují: Kristýna Stránská, Vítězslav Ramba, Tomáš Pražák, Vojtěch Glaser, Michal Heriban a Vladimír Mikláš.
Premiéra 23. srpna 2018 na festivalu Letní Letná; psáno z reprízy 31. srpna.
Vít Neznal & kol. – Jatka 78 – Letní Letná: Nesnesitelná tekutost bytí
Námět: Vít Neznal a Kateřina Dvořáková, režie: Vít Neznal, choreografie: Dora Sulženko Hoštová, dramaturgie: Kateřina Součková, scénografie: Vít Neznal, Ivan Němec, Petr Vítek, kostýmy: Petr Vítek, Lenka Rozsnyóová, hudba: Jan Čtvrtník, light design: Michal HōR Horáček. Hraje: Kateřina Dvořáková.
Premiéra 30. srpna 2018.
