Povedený kus: Rudiš & Pýcha a jejich černá komedie Vánoce na poušti

Konstelace Rudiš & Pýcha + Deáková je už osvědčená: režisérka se roku 2017 v Činoherním studiu Ústí nad Labem chopila jejich komedie Lidojedi. Tvůrčí souznění i tentokrát zafungovalo. Autoři vymysleli mystifikaci, která je natolik zábavná a chytrá, že na ni diváci s radostí přistoupí a nechají se jí vést až do grandiózního finále, tedy koncertu rockové kapely Tataturk.  Právě kolem téhle fiktivní skupiny se točí děj. Tataturk sice už je pohaslou hvězdou, ale v jedné zemi zůstává legendou, sice v totalitním Turkmenistánu. Tam se kapela stala symbolem revoluce, v podstatě takovou turkmenskou Martou Kubišovou. Rockové pecky fiktivní kapely, které jsou vtipnou parodií na českou hudební produkci, má na svědomí autor scénické hudby Ondřej Švandrlík.

Ústřední postava hry, zkrachovalý rocker Olin, je typický Rudišův hrdina. Sympatický podivín, který čtenáře, potažmo diváky, fascinuje. Olin už několik let nevychází z domu, kvůli posttraumatickému šoku ztratil hudební sluch, nestýká se s nikým kromě svých akvarijních rybiček. Občas prohodí pár slov se svou halucinací, parťákem z kapely Tataturk jménem Kenedy, jenž se mu pravidelně zjevuje. Nešťastník Olin se bez vlastního přičinění – a tak nějak bezděky – stává akčním hrdinou, když se mu po letech ozve jeho bývalá láska a manažerka kapely Tereza (Zuzana Ščerbová), stíhaná svým turkmenským manželem Artykem (Vladimír Pokorný).

Role roztěkaného neurotického Olina Martinu Stránskému vyloženě sedla, zahrát, a hlavně zazpívat tak přesvědčivě hudební „hluch“ je obdivuhodné. Neméně přesvědčivý byl Zdeněk Hruška v roli přeludu Kenedyho, který Olina trýzní encyklopedickými znalostmi ze života muzikantských legend. (Myslím, že se leckterý hudební fanoušek ocení třeba zmínku o vystoupení Joan Baezové na Bratislavské lyře v roce 1989.) Vynikající byl i pragmatický až cynický Doktor Jaroslava Matějky, další z členů smyšlené kapely. Moudrost indiánského náčelníka propůjčil své roli Kenedyho táty, starého rockového barda, Pavel Pavlovský.

Martin Stránský (Olin), Zuzana Ščerbová (Tereza). Z inscenace Divadla J. K. Tyla v Plzni Vánoce na poušti, foto: DJKT – Irena Štěrbová

I drsného rockera může rozhodit návštěva dominantní matky, zde v bezchybném pojetí Moniky Švábové. Její představa, že Olinovi zachrání život svíčkovou a kariéru mu vrátí pořádná aféra, je zdrojem nejedné komické situace. Nakonec je to právě ona, kdo ve stylu americké komedie Stůj, nebo maminka vystřelí neohroženě skolí turkmenského tajného agenta Artyka.

Dlouho se zdálo, že se plzeňská činohra na jevišti Nové scény nezabydlí, že je tento prostor málo intimní a nehostinný. Inscenace Vánoce na poušti tady však obstojí dobře, snad jen se zvukem by se mohlo pracovat o něco lépe. Třeba výstupy Tereziny dcery Gábiny (Eliška Vocelová), která má o kapele Tataturk natáčet dokument a je vlastně takovou komentátorkou a průvodkyní děje, byly záměrně hodně, možná až zbytečně zesílené.

Velký podíl na tom, že Vánoce na poušti tak dobře na Nové scéně vyzněly, má scéna Lukáše Kuchynky, který si již v několika předešlých inscenacích dokázal s tímto nesnadným prostorem dobře poradit. Tentokrát hojně využil technické možnosti jeviště, pracuje se třemi horizontálními rovinami, které podle potřeby vyjíždějí nad a pod jeviště. Horní patro tvoří letištní halu, prostřední úroveň je interiérem Olinova bytu, nejnižší patro evokuje hudební klub. Vše je dost realistické, zvlášť Olinův rockersky upatlaný byt s koženkovou sedačkou, papundeklovými dveřmi a dalšími atributy. Kostýmy Jany Smetanové výtečně dotvářejí charakter postav, třeba výstřednost Olinovy matky ve zlatých keckách nebo apatii Olina v teplákových šortkách.

Pavel Pavlovský (Starej Kenedy), Martin Stránský (Olin). Z inscenace Divadla J. K. Tyla v Plzni Vánoce na poušti, foto: DJKT – Irena Štěrbová

Dokonalost mystifikace podpořil předtočený klip, v němž se známé osobnosti, třeba Roman Holý nebo Vilém Čok, vyznávají z obdivu ke kapele Tataturk. Černá komedie Vánoce na poušti je zkrátka hodně vtipná a jedná se o humor inteligentní, nepodbízivý. Plzeňské Divadlo J. K. Tyla touto novinkou, uvedenou ve světové premiéře, vyloženě boduje.