Pražská kavárna se má čile k světu
Bylo – nebylo, jeden český politik nazval své oponenty „pražskou kavárnou“. Bonmot si začal velmi rychle žít vlastním životem, a nikdo si ani moc nelámal hlavu, kdo nebo co se za tím pojmenováním vlastně skrývá. Prostě chytlavá zkratka.
Pokud tedy dneska někdo zvolí pro knihu název Pražská kavárna, pak političtí ohaři nejspíš začínají větřit spisek se skandální příchutí. V tomto případě by vyrazili po falešné stopě. Kniha kunsthistoričky a kurátorky Evy Bendové, pracovnice Národní galerie v Praze, se totiž zabývá skutečnou pražskou kavárnou, respektive kavárnami. Jistě, politika v ní rezonuje také, ale pouze tam, kde se kavárenského dění či proměn určitých míst přímo dotýká.
Pro toho, kdo není profesionální kavárenský povaleč se zájmem o historii, bude objevný již samotný úvod. Bendová v něm nahlíží tento fenomén z hlediska historického i společenského, a to v evropském kontextu. Připomene prapočátky kavárenství v 17. století, putuje mezi Paříží, Berlínem a Prahou a oživuje vzpomínky na epochu kaváren s orchestry, čítárnami a hernami karet i kulečníku; kaváren, kde se scházela bohéma, i kaváren, v nichž jste mohli za cenu jediného nápoje strávit celé odpoledne…
Eva Bendová tak v Pražské kavárně volně navazuje na kolektivní publikaci Pražské kavárny a jejich svět (Paseka, 2008), jíž byla spoluautorkou a která tehdy vyšla ke stejnojmenné výstavě v Muzeu hlavního města Prahy. Zatímco předešlá kniha zkoumala kavárenskou minulost, nynější svazek je koncipován jako průvodce tímto specifickým mikrosvětem. Kunsthistorička vybrala sedm desítek kaváren, mezi nimiž jsou vyhlášené současné podniky i dávno zaniklé legendy, jako byla třeba Unionka. Do přiložené mapy kavárenské Prahy Bendová zanesla 106 adres, přičemž tento výčet pochopitelně nelze považovat za konečný.
Ukázka z knihy Pražská kavárna – ukazuje redakční a grafické řešení jednotlivých hesel, rerpro: Verzone Pražská kavárna zkrátka není z rodu suchopárných encyklopedií – jde o živého průvodce. Autorka pojednala portréty jednotlivých podniků coby kaleidoskop čerpající z historických dat, slavných jmen, útržků vzpomínek, z postřehů o architektuře a designu, z pověstí i bohatýrských historek. Kavárenskou atmosféru přibližují také dobové kresby, grafiky a desítky fotografií – kromě archivních jsou zde snímky pořízené pro tuto knihu fotografem Josefem Ptáčkem. Obrazová část Pražské kavárny plní v duchu průvodcovského konceptu především „služebně-ilustrativní“ roli, i tak se nelze ubránit povzdechu, že by si mnohé fotografie zasloužily výrazně větší prostor a velkorysejší grafické zpracování. Ať již v podobě mnohem výpravnější verze knihy, nebo ve speciální variantě fotografické výstavy. Koneckonců, třeba se jednou dočkáme obojího za podpory některého z pražských kavárníků-mecenášů. A možná dojde i na druhý díl, který představí desítky kaváren, na něž zatím nezbylo místo.
Ale nepředbíhejme – v tuto chvíli by měly všechny pražské funkční kavárny udělit Evě Bendové právo doživotní konzumace kávy zdarma jako poděkování za to, že je svou knihou zbavila bonmotového prokletí. Opravdová pražská kavárna si díky ní své jméno vzala zpět.
Obálka knihy Evy Bendové Pražská kavárna, repro: Verzone
Eva Bendová, Pražská kavárna, Praha: Verzone, 2017. (224 stran, doporučená cena 399 korun)
