Kritici, jejich galerie a cena

Minulý týden byly pojedenácté uděleny Ceny kritiky za mladou malbu. Porota vítězem určila Filipa Dvořáka. Na výstavu finalistů instaloval závěsné polystyrenové objekty, v nichž kombinuje barevné nátěry s řezbami inspirovanými ornamentální výzdobou historických obrazových rámů.

Cena kritiky za mladou malbu si vydobyla pevnou pozici mezi událostmi deklarujícími podporu výtvarných umělců a umělkyň na startu jejich profesní dráhy. Nominováni na ni mohou být tvůrci, kteří nepřekročí věk třiceti let. Finalisty a laureáty proto bývají studenti a čerství absolventi uměleckých škol. To podporuje i fakt, že mezi nominátory jsou silně zastoupeni učitelé malby z uměleckých škol. Dlouhodobé tematické zadání „malba a její přesahy“ přitom nabízí volnější přístup k ohraničení materiálu, s nímž se lze klání zúčastnit. To ovšem může přivodit i situaci, jaká nastala při letošním finále, kdy dva z nominovaných malířská díla nepředstavili. Kateřina Drahošová se prezentuje jemnými „přírodními“ tužkovými kresbami na papíře a na stěně, druhým místem oceněný Kryštof Strejc dravými, trashovými velkoformátovými kresbami a prostorovými objekty. Jakkoliv jejich práce patří na přehlídce k tomu nejzajímavějšímu, je k zamyšlení, zda magická formule o „přesazích malby“ porotce nevede k matení pojmů. Nebuďme však pedanty a přejděme k zásadnějším pochybnostem.

Výstava finalistů tradičně probíhá v Galerii kritiků v nejvyšším podlaží pražského Paláce Adria na Národní třídě. Přihlášení tedy dopředu vědí, že budou „soutěžit“ na ochozu, o němž při troše shovívavosti lze říct, že si drží svůj lehce bizarní devadesátkový retro standard. Již ale netuší, že porota vybere vysoký počet osmi finalistů a finalistek, čímž vytvoří podmínky k instalaci v duchu hesla „vraž to, kam se to vejde“. Je překvapivé, že takovou tlačenici většina nominovaných zvládla vcelku kultivovaně.

Zásadnější skutečnosti však běžný návštěvník neuvidí. Je tomu teprve rok, co nečekaně odstoupila celá porota ceny a svůj krok vysvětlila v první řadě výhradami k neprofesionálnímu přístupu „v přípravě, v produkci, ve formátu výstavy“ a netransparentními finančními vztahy „mezi cenou, Sdružením výtvarných kritiků a teoretiků, Galerií kritiků a mezi navazujícím statutem sbírky tvořené z povinně darovaných děl laureátů“.

Podle oslovených finalistů letošního ročníku se situace v oblasti produkce mírně zlepšila. Ovšem například smluvně pojištěné předání díla vítěze do sbírky přetrvává. To můžeme považovat za velmi problematické ve chvíli, kdy v porotě zasedá zástupce pořadatelů, který hypoteticky může výběr laureáta usměrňovat s ohledem na sbírkotvornou činnost. U „ceny kritiky“, která by v nejlepším případě měla zůstat bytostně oddanou ideji nezávislosti kritiky, jsou už jen potencionální vedlejší zájmy zpochybněním „čisté hry“. Ze stejného důvodu je citlivé partnerství s komerční Galerií Zdeňka Sklenáře anebo fakt, že díla finalistů po dobu trvání výstavy může obchodovat výhradně pořadatel. Přes web galerie si rovněž lze zakoupit díla minulých laureátů, což posiluje podezření, že pravým důvodem k pořádání ceny je vytvořit symbolický kapitál mladému umělci či umělkyni, který bude možné proměnit ve finanční zisk. Étos akce tím upadá a je nahrazen sofistikovanějším kupčením. Jenže vše se má ještě jinak.

Filip Dvořák: R, 2016, extrudovaný polystyren, sprej, repro: Galerie kritiků

Nejbolestnějším zjištěním o Ceně kritiky za mladou malbu totiž je, že není „cenou kritiky“. V porotě sice zasedají reprezentanti kritiky či alespoň kurátorství (letos mladý kritik a kurátor Jakub Král, kritička a kurátorka pořadatelské galerie Vlasta Čiháková-Noshiro a mladá kurátorka Jitka Šosová), avšak zastoupeni jsou v ní rovněž aktivní výtvarní umělci (letos Lukáš Machalický a Evžen Šimera). Přestože se mladí umělci mohou do ceny hlásit sami, je zde i kolektiv nominátorů, v němž výtvarní umělci převyšují umělecké kritiky ve fantaskním poměru 18:4. Jenže od „cen kritiky“ se očekává, že ji udělují kritici! A to nikoli pouze dva či tři, nýbrž reprezentativní výběr zástupců oboru. Vhodné srovnání nabízí hudební cena Vinyla, v jejíž rozsáhlé porotě zasedají výhradně zástupci hudební publicistiky.

Cena kritiky za mladou malbu se tedy již roky zaštiťuje názvem, jímž klame veřejnost. Není však divu, když jejím pořadatelem je Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků. To podle vlastního prohlášení „hájí profesní, sociální a autorská práva svých členů (…) a svou činností vytváří podmínky pro jejich svobodnou, demokratickou a odbornou realizaci“. Když však přihlédneme k jeho výročním zprávám (poslední zveřejněná je z roku 2015!), zjistíme, že aktivity sdružení sestávají výhradně z provozu Galerie kritiků a z pořádání příležitostných exportních výstav. Navzdory důvodné pochybnosti, zda mezi důležité podmínky profesního života výtvarných kritiků a teoretiků patří „mít vlastní galerii“, tak dítěti sdružení, Ceně kritiky za mladou malbu, zbývá fakticky jediná cesta k očistě – vážné zamyšlení nad dosavadním kočkopsem a jeho radikální přestavba v duchu názvu.

Cena kritiky za mladou malbu 2018. Galerie kritiků, Praha.
Výstava potrvá do 5. března.